Okupace Ukrajiny neprobíhá podle původních ruských plánů. Ilustrační foto FOTO: Armyinform.com.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Armyinform.com.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
NÁZOR / Běsi z ruské státní televize jsou celí znepokojení, že si Ukrajinci dovolili jim lehce vrátit to, co Rusko masivně provádí rok a půl. „Představte si, oni dokonce bombardují naše území!“ křičí propagandisté, kteří jsou zaskočeni něčím (pro ně) nečekaným, totiž že se jejich zvěrstvům někdo brání. Kdybychom lehce parafrázovali slavný výrok Billa Clintona o ekonomice, mohli bychom říci: „To je válka, idiote.“
Na obrazovce může ten, kdo má na to žaludek, vidět šest panáků s výrazy lidových milicionářů na funusu jiného lidového milicionáře. Nevypadají šťastně. Sedmý panák jménem Roman Babajan to moderuje.
Propagandista Babajan nejdřív rozhořčeně promluvil o úderech ukrajinských dronů na ruské území.
„Vzpomeňte si, není to tak dávno, kdy byly provedeny údery na Bělgorod. Ano, pro nás to bylo překvapení, taková nehorázná drzost a tak dále. Teď už uběhla určitá doba, pokračují v úderech na všechny naše regiony. Ano a na Bělgorodsko udeřili a na Kursk a Brjansk, na předměstí Moskvy udeřili a na Pskov teď udeřili. To znamená, že se každé ráno probouzíme a uvědomujeme si, že teď asi zase uvidíme zprávy, kdy přiletěly ukrajinské drony… Tady jsme připravili i vizuální historii, jaký je počet dronů… Nejvíce útočí útočí na Krym, 254 útoků. Provedli jsme anketu na webu NTV… Podívejte se, co lidé říkali na otázku, co pro ně bylo hlavní událostí tohoto týdne… Masivní útoky dronů, státní převrat v Gabonu a jen jako zákusek příprava dítěte do školy.“
Tím jsme se dozvěděli, že v Rusku připravit dítě do školy patří zřejmě k podobně stresujícím událostem jako nálet a stejně obtížně ovlivnitelným jako puč v Gabonu. Musí to být těžké, jak pochopíme z dalšího líčení.
„Jsme z těch dronů nemocní. Lidé dobře chápou, že to bude pokračovat. Zvolili kurs a budou ho držet. Pořád se pokoušíme dokazovat, že jsme dobří, milí a heboučcí, pokoušíme se to dokázat straně, která od začátku tvrdí, že jsme kanibalové, a chtějí zničit naši zemi. Říkají, že plánujeme napadnout Polsko, říkají, podívejte se, Rusové tvrdí, že tyhle drony létají z Pobaltí a znamená to, že chtějí Pobaltí napadnout a také chtějí napadnout Oděsu a tam se nezastaví, chtějí napadnout Podněstří.“
Je dobře, že nám Babajan připomenul, že jsou Rusové dobří, milí a heboučcí, protože bychom to třeba mohli přehlédnout. My jsme v Evropě totiž dekadentní, tak hned nedoceníme každou genocidu s lidskou tváří a duchovními hlubinami. Zdá se ale, že hemžení dronů způsobilo u moderátora výpadky paměti, takže si nevzpomíná, že to bylo na té samé televizní obrazovce, kde tihle (nebo jiní, kdo to má rozeznat) panáci vykládali o tažení do Evropy, konkrétně do Polska, a jaderném bombardování západních metropolí. Byla to paní Simonjanová, co říkala, jak už se těší do Oděsy. Měli by si to nějak vyříkat mezi sebou.
Po takovém úvodu už to nervově nevydržel další televizní panák jménem Spiridon Kilinkarov (bývalý papaláš z Komunistické strany Ukrajiny, po roce 2015 raději zmizel do Moskvy), jehož výraz očí dává tušit, že nejspíš těsně před svou řečí spolkl citron, myš a medaili Hrdina Ruska. Musel dát průchod svým emocím.
„Měli bychom přijmout jedno jednoduché řešení. Co chceme – aby nás milovali, nebo aby nás respektovali? Nikdo nás nebude milovat, ale budou nás respektovat. Za jedné podmínky, pokud se nebudeme vymlouvat a nebudeme demonstrovat nic jiného než sílu a naše schopnosti. To je demonstrace síly! Kdybych si měl vybrat mezi láskou a strachem, vybral bych si strach. Dá se to říct také jinak, ‚když tě bije, znamená to, že tě miluje‘.“
Řečníci v ruské televizi klamou zjevem. Vezmou si sako a dělají dojem, že jsou lidé nám podobní. Bylo by stylovější, kdyby na sebe navlékli vlčí kůže, přilby s rohy a na krk si pověsili lebku. (Wagnerovci třeba ještě budou mít nějaké ve skladech, oni takové věcičky mají rádi.)
Vzbudit v někom lásku je dost náročná záležitost. S respektem je to ostatně podobné, pan mužik Kilinkarov měl na mysli spíše strach. Respekt se totiž vynutit nedá. V Rusku je ovšem stále zakořeněná představa, že hlavní je, aby se jich okolí bálo. V tom je ta pravá velikost. Bát se mají i vlastní; panovník (car, generální tajemník, takzvaný prezident) musí být hrozný.
Jak jsme tu nicméně psali před více než dvěma lety, Ivan Hrozný je prý smutnou obětí zlovolného chybného překladu. Přívlastek „Groznyj“ zavedl ruský historik Vasilij Tatiščev ve svých Dějinách Ruska (1768). Ruské slovo грозный, „groznyj“ ve skutečnosti neznamená „hrozný“, ale spíše „někdo, kdo vzbuzuje úctu“. Dejme tomu, ale nejspíš si to špatně vykládají i tamní panovníci všeho druhu. Vůdce Putin se stále pokoušel dělat dojem různými animovanými filmíky, kde hypersonické střely devastovaly (západního) nepřítele. A do toho vyhrožoval, že kdyby bylo třeba, strhne Rusko do zkázy celý svět za sebou. Pak se ukázalo, že zázračných zbraní Kreml moc v zásobě nemá a musí škemrat o zastaralé drony v Íránu. Teď se navíc ještě roky připravovaná sonda Luna-25 rozplácla o povrch Měsíce, takže vyšlo najevo, že Rusko už neumí ani to, co uměli ještě před padesáti lety.
Láska vůči Rusku nehrozí, respekt taky ne. Pokud jde o strach, asi by na jeho vzbuzování měli najít lepší herce, než jsou tyhle hromádky nervů ve studiu.
