Mediální manažer Michal Klíma otevřel polemiku s děkanem FF UK Michalem Pullmannem otevřeným dopisem, v němž reagoval na některé jeho názory a postoje. Dočkal se ostré reakce ze strany některých členů akademické obce i od levicových publicistů a komentátorů. Pro Revue FORUM vysvětlil, co je podle něj největší problém současné debaty a to, v čem je důležitá.

Co je pro tebe nejsilnější zjištění a podnět současné debaty?

Nejvíc mě překvapuje to, jaký to vyvolalo zájem, což je v zásadě pozitivní, protože se ukazuje, že lidi historie a její interpretace zajímá. Je důležité, aby takový zájem byl. Já jsem napsal jen stručnou polemiku a nenapadlo mě, že vzbudí takovou pozornost. Druhé překvapení je úroveň té polemiky. Nemyslím ani docenta Pullmanna jako spíše další ohlasy, které jsou založeny na úplném zkreslení toho, co říkám. Odpovídal jsem asi na tři nebo čtyři výroky docenta Pullmanna v rozhovoru pro Echo, konkrétně jsem se k nim vyjadřoval, kdežto všichni, kteří chtějí „vyvrátit“ to, co jsem říkal, vůbec necitují má slova, ale vkládají mi do úst jiné věci. Prý popírám, že by existovala podpora komunistické vlády, k čemuž jsem se vůbec nevyjadřoval. Pouze jsem uvedl, že to nelze nazývat participativní demokracií. Kritika je navíc vedena tak, že lidé jsou tříděni do různých kategorií. Já se jako autor nebo novinář nemohu vyjádřit, protože jsem pamětník, případně člen nějaké skupiny, v mém případě disidentské. Každý člověk se pohybuje ve společnosti v celé řadě rolí a sbírá zkušenosti z různých oblastí. Inteligentní lidé také například čtou, tudíž si názory vytvářejí díky mnoha podnětům. A nakonec mě od obhájců revizionistických historiků překvapilo, jak absolutní neznalost doby mezi nimi je. Je to hrozné a velmi nebezpečné, protože právě kvůli tomu hrozí opakování historie.

Revizionističtí historikové říkají, že jejich kritici-nehistorici věc trivializují, ideologizují pohled na komunistický režim do černobílého obrazu pachatelů a obětí. Tento postoj navíc označují za přežitý, primitivní antikomunismus.

Už jsem mluvil o škatulkování. Jsem obviňován ze zjednodušování, ale já právě zjednodušování nesnáším. Skutečnost byla mnohem složitější. Oni pomíjejí základní fakta, zejména to, že v Československu byla diktatura. Od toho nelze odhlédnout. To je, jako kdybychom zkoumali zvíře v kleci a říkali, že se přizpůsobilo kleci, nechce běhat po savaně a stačí mu, že dostane najíst, a neprojevuje žádnou nespokojenost. Takto se k tomu nedá přistupovat.

PŘEDPLATNÉ REVUE FORUM ZDE

Zdá se ale, jako by centrální státní monopol byl najednou opomíjen. Někteří tito historici tvrdí, že nešlo o totalitu. Žili jsme v totalitě?

Žili jsme v totalitě. Pozoruhodná je ale ještě jedna věc. Oni si myslí, že šlo o levicový režim. Ale on vůbec levicový nebyl, šlo o centrálně-direktivní systém, který se žádnou levicovostí chápanou v tom smyslu, že se nějakým způsobem upřednostňují zájmy pracujících před zájmy jinými, nevyznačoval. Okradli všechny o všechno, těm, co měli málo, ukradli málo, těm, co měli hodně, ukradli hodně. V zásadě ale tento systém žádné pracující nezvýhodňoval v tom smyslu, že by mohli o něčem rozhodovat. Rozhodovala byrokracie. Systém rozhodoval shora a pohled dnešních levičáků, kteří mají pocit, že to byl systém, kde možná ne úplně dokonale, ale přesto vládli pracující, je vzdálenější skutečnosti víc než cokoli jiného.

Jaký je motiv této snahy změnit pohled na komunismus? Dříve tu prý panoval antikomunistický narativ a toto má být jejich přínos.

Ničeho takového jsem si nevšiml. Dobře, možná chtěli přijít s nějakým novým vysvětlením. Ale považuji za podstatné, že jde o rysy shodné s tím, co se děje ve světě, tedy že univerzity ovládají lidé s levicovým smýšlením a přizpůsobují odbornou práci své ideologii. To považuji za krajně nebezpečné.

To má ale důsledky i pro studenty.

Oslovili mě i mladí lidé, kteří tu dobu nezažili, a kladou mi otázky, které svědčí o tom, že si vůbec neumějí představit, jak ten režim fungoval. To považuji za největší chybu lidí, kteří historii učí. Interpretovat ji je jedna věc, umím si představit, že mohou existovat různé odchylky, ale fakta jsou fakta. Nikdo nemůže popírat, že byly potlačeny základní lidské svobody, že stát byl v roli jediného povolovatele a schvalovatele absolutně všeho od kolébky až po pohřeb. A to doslova. Lidé věděli, že režim o všem rozhoduje. Můžeme se na jejich chování dívat pohledem jakékoli svobodné společnosti? To není možné. Společnost je zapotřebí vykládat s ohledem na to, jak fungovala.

Napsal jsi také otevřený dopis Spolku studentů historie FF UK, který se veřejně Pullmanna zastal. Překvapuje tě jejich postoj a zejména mlčení ostatních?

Ten jejich postoj se se mnou trochu míjí. Volají po tom, že nemá být omezovaný svobodný výzkum, což je samozřejmé, jakékoli podobné omezování je tak vzdálené mé představě o svobodě, že nevím, proč bych se tím měl cítit osloven. Nejsem rozhořčený, navíc všichni jsou na prázdninách a někdo napsal nějaký názor. Jsou ale pochopitelně učiteli ovlivněni, je jasné, že ti, kteří se s Pullmannem ztotožňují, souhlasí s tím, co říká. Vyzval jsem je k tomu, aby se věnovali studiu primárních zdrojů více než citováním amerických učitelů. Věděl jsem, že to je do jisté míry provokace. Jestliže někdo někde žije, má sedět v archivu a zkoumat, co se dá. Čekal bych, že ambicí mladých historiků je najít něco v archivech a to interpretovat, nikoli jen někoho citovat.

Spor o naši historii je hlavním tématem aktuálního čísla Revue FORUM. Kupte si jej zde!