Co má taky podnikatel v komerčním nacionalismu Tomio Okamura dělat? Tak dlouho spolu s panem prezidentem a jistým českobudějovickým entomologem bránil vlastní hrudí hranice před přívalem migrantů, až se ukázalo, že k nám řádní nelezou a téma pro jeho voliče se jaksi rozpustilo.
Ani hrozba islámského terorizmu mu nevyšla, ba došlo k trapasu, neboť se ukázalo, že jediný moderní terorista, který po sobě nechával islamistické vzkazy, je jeho volič a sympatizant. A nepomohlo ani mohutné volání Okamurova poskoka Volného, že za onoho nešťastníka a jeho pokus o teror mohou vlastně vítači. To bylo zkrátka slabé.
Jenže euorovolby na krku, témat, kterých by se antisystémová a softnáckovská strana mohla chopit, je poskrovnu a řadu z nich už někdo obdělává. Jde jen o to najít takové, které je zcela proti názorovým postojům demokratických stran. Takže lze využít jen krádeže štěpného námětu u partaje, která zvenčí vypadá jako konkurence, ale ve skutečnosti hlasuje zcela stejně, jako SPD. A tou partají je KSČM. Nu a téma je dnes diskutované, takže – ano, v soutěži vítězí Venezuela a Okamura postupuje o další stupeň.
Na blogu iDnes se objevil Okamurův článek Boj o ropu, který zvláštním a tvrdě rudým stylem a podivně moskevskou argumentací rozebírá současnou situaci ve Venezuele. Fascinující čtení. A ještě víc fascinující slovník.
Ve stranickém komunistickém plátku Haló Noviny stále působí byvší komentátor normalizačního Rudého Práva Kojzar. Mimochodem, o jablku, které nepadá daleko od stromu se říká jistojistá pravda, neb šéfredaktorem této nechutné tiskoviny je jeho syn Petr. Stejně zuřivý komunistický rétor, jako otec. A proč o nich píšu?
On totiž Tomio Okamura těmto bolševickým publicistům zdatně konkuruje. Zřejmě zcela zapomněl na nějaká ta slůvka o tom, že SPD je strana spíše pravicová a vrhl se na téma, které bylo vlastní doposud právě jen ultralevicové. Tedy téma, které se dá shrnout pod floskuli Maduro da, Yankee nět!
Že by si Okamura konečně uvědomil, že jeho strana a její voliči jsou skutečně pouhou partou nacionálních socialistů? Rozhodl se, že to veřejně přizná? Osobně se domnívám, že pozdě. Kriticky uvažující člověk, který upřednostňuje relevantní fakta před emocemi nabitými manipulacemi proruských zdrojů, totiž dávno ví, že Okamurovi „přímí demokraté“ jsou názorově na zcela stejném místě, jako česko-moravští komunisté.
Tedy na místě zuřivého antiamerikanismu, antievropanství, jednající a hovořící zcela v intencích aktivních opatření ruské tajné služby, nacházející souhlas u té myšlenkově nejnižší, pudově jednající části spoluobčanů.
Naskýtá se tedy otázka – dočkáme se slučovacího sjezdu KSČM a SPD? Předseda Okamura by asi nebyl proti. Už před posledními parlamentními volbami se nechal slyšet, že komunistický režim v ČSSR byl něco jako požehnání. Takže to má kádrově dobré.
