Ještě nikdy nebylo možné někoho odrovnat tak snadno jako dnes. Mohou za to sociální sítě. Jeden záběr, jedna věta, u které nikdo neví, co bylo předtím a co potom, ale dojem je hotový.

Jak to funguje v praxi, popisuje Spiegel.de na konkrétní události z německé volební kampaně: „Ráno 13. srpna prochází Armin Laschet se šéfem Tesly Elonem Muskem jeho novou továrnou v Grünheide u Berlína. Do voleb do Spolkového sněmu zbývá ještě asi šest týdnů… Musk, superhvězda americké ekonomiky, má pomoci rozjet Laschetovu kampaň. Kdo mě volí, volí budoucnost. To je příběh, který chce Laschet vyprávět. Netuší ale, že na konci dne bude pro mnohé zase jen jedním ‚bláznem před Hospodinem‘.“

Dále čtěte

Poslední obchod Petra Kellnera. Čtěte, co od něj mohl chtít Babiš

Týdeník FORUM přináší v aktuálním čísle informace o prodeji akcií ČD-Telematika, na kterých stát prodělal 650 milionů poté, co je…

Co se stalo? Jen to, že o celé akci se naprostá většina lidí dozví jen na twitteru z videa, které trvá 12 vteřin.

„Ve 12.45 zveřejňuje uživatel s přezdívkou @rawbowke prostřednictvím svého účtu na twitteru dvanáctisekundové video z Laschetovy návštěvy. Pochází ze streamu Weltu. Lidé vidí: Laschet a Musk jsou na tiskové konferenci.“

„Jaká je budoucnost automobilů? Vodík, nebo elektřina?“ zeptá se Laschet anglicky a ještě než domluví, Musk ho přeruší. „Rozhodně elektřina. Vodík je ztráta času,“ říká šéf Tesly a odfrkne si, jako by říkal: „Co je to za otázku?“

„Musk se směje tak hlasitě a povýšeně, že Laschet vypadá jako hloupý kluk, který nedával ve škole pozor. ‚Představte si, že jste Armin Laschet, potkáte Elona Muska a od srdce se vám vysměje, protože zase plácáte úplné nesmysly,‘ píše @rawbowke.“

Pak už se to rozjelo samo. Během několika minut se video dostává na veřejnost, mezi novináře, politicky zainteresované lidi, mezi Laschetovy odpůrce. Výsměch je obrovský. „CDU mívala ekonomickou kompetenci. Dnes se jim náš automobilový průmysl směje,“ píše na twitteru Cem Özdemir, bývalý spolkový předseda Strany zelených. „Zahraniční ostuda level 1000,“ píše někdo na twitteru. „Laschet je takový šašek,“ řekl jiný. Odpoledne hlavní média informují o Laschetově „trapné otázce“. Co mělo být úspěch, je najednou fiasko.

„Co je ale za tím vším? Krátký klip ukazuje zkreslení reality. Nevidíte, jak trpělivě Laschet odpovídá na mnohé otázky. Nevidíme ani to, že novinář položil otázku o budoucnosti automobilového průmyslu a Laschet ji pouze laskavě přeložil do angličtiny. A rozhodně nevidíte, že by si Musk dělal legraci ze všech, kteří si myslí, že jeho továrna je ekologický hřích. Ve skutečnosti je trapný Muskův výkon, ne Laschetův. Je však příliš pozdě.“

V Česku nehraje twitter takovou roli jako facebook a youtube a samozřejmě pořád ještě televize. Princip je ale tentýž, dojem vzniká během několika vteřin, a i když se později ukáže, že všechno bylo jinak, škoda už je napáchaná. Sociální sítě umožňují zkreslit obrazy politiků tak, jak by to dříve nebylo možné. Nehrálo by to snad takovou roli, kdyby často o vítězi a poraženém nerozhodovalo skutečně jen málo procent. Naše „stojedničkové“ vlády a těsný výsledek v přímé volbě prezidenta to dokládají.

Realitou je, že se s tím nedá nic dělat. Přímé dezinformace lze třeba ještě nějak „administrativně“ zatrhnout, byť to někdo bude považovat za cenzuru. Vzít ale jednu větu a předávat ji dál mimo kontext, tomu se zabránit nedá.

Existuje proti tomu nějaká obrana? Nepochybně ano, jako skoro proti všemu. Jednou možností je protiútok, totiž zaplavit prostředí vlastním obsahem, odvést pozornost, zneužít podobným způsobem větu protivníka. Druhou je zachovat se jako mistr bojových umění a obrátit útok ve vlastní prospěch. To ale vyžaduje talent, popřípadě peníze na najmutí talentovaných lidí.

Jenže lepší už to nebude, spíš horší. Nebo, lépe řečeno, obtížnější. Nadávat na technologie můžeme, ale to je asi tak všechno. Podobalo by se to stížnostem na počasí. Zvukový film odrovnal některé hvězdy němého filmu, protože měly nepříjemný hlas. Televize znevýhodnila ošklivé politiky. Internet zafungoval trochu jako vynález Samuela Colta, střílet může každý, i trpaslík na obra. Jediné, co se dá udělat, je snad ohlídat pány všemocných algoritmů, kteří tu střelbu umí nasměrovat tam, kam chtějí.