Mocenské šachy v Íránu. Až státní smutek skončí, boj o prezidentské křeslo se rozhoří naplno

KOMENTÁŘ / Smrt Ebráhíma Raísího zastihla íránský režim v době, kdy čelí krizi legitimity, rostoucí nespokojenosti mezi občany, ale i otázkám spojeným s vnitřním nastavením moci. Zatímco z vnějšího pohledu se režim snaží udržovat zdání, že ztráta prezidenta jej neoslabí, uvnitř se již rozehrály mocenské šachy o vliv i budoucí uspořádání. Tamní režim se bude muset vnitřně mocensky rekonfigurovat a bude zajímavé sledovat, jakou strategii pro případné přenastavení Alí Chameneí zvolí.

Íránský režim je velmi komplikovaný a složitý organismus, jehož fungování je spojené nejen s institucionálním a ústavním rámcem, ale i zákulisním vlivem a neformálními vazbami. Právě touto dvojí perspektivou je nutné roli prezidenta Raísího posuzovat, přičemž v souvislosti s Raísího osobou je stěžejní onen neformální aspekt. Raísí byl totiž spojen s režimem od jeho samého vzniku a již v 80. letech se stal jeho součástí skrze aparát revolučního soudnictví.

V tomto ohledu není bez zajímavosti, že v té době mu bylo teprve dvacet let. Následně se „prorežimně osvědčil“ v roce 1988, kdy v Íránu probíhaly rozsáhlé politické procesy a s nimi spojené rozsudky smrti. Zatímco někteří vrcholní politici s těmito procesy a popravami nesouhlasili a stálo je to funkce (např. tehdy předpokládaného nástupce Chomejního – Hosejna Alího Montazerího), Raísí demonstroval svou loajalitu vůči režimu a podle dostupných informací se na vydávání rozsudků smrti aktivně podílel.

Tato součinnost s režimním aparátem jej nepochybně podpořila v jeho postupném kariérním růstu a tvorbě důležitých vazeb, které mu nakonec pomohly dostat se přes různé významné pozice v íránském soudnictví až do prezidentského křesla v roce 2021, a to navzdory občasným výtkám, že u něj absentovalo pro vrcholnou politiku tolik potřebné charisma či určitá míra inteligence.

Mocenské vakuum

Vzhledem k výše uvedené úzké spojitosti s režimem a silným vazbám s různými mocenskými kruhy se Ebráhím Raísí také profiloval jako jeden z potenciálních nástupců Alího Chameneího, současného osmdesátipětiletého íránského nejvyššího vůdce, respektive jej takto pravděpodobně pomáhal profilovat právě i sám Chameneí. Zdá se, že možnost Raísího nástupnictví byla Chameneím v rámci režimu již nějakou dobu komunikována různým mocenským centrům, přičemž Raísí neměl být žádným výrazným charismatickým nástupcem Chameneího, ale spíše akceptovatelnou osobností pro celé režimní politické spektrum. Raísího smrt však celý tento proces zhatila, a naopak vytvořila určité mocenské vakuum, které budou chtít zaplnit různí aktéři, což může vést k určitým třenicím uvnitř režimu.

Je jisté, že Raísího absenci Chameneí pocítil a bude nucen celou mozaiku íránské moci jakožto její hlavní tvůrce předělat nějakým jiným způsobem. Zatímco z hlediska nástupnictví na pozici nejvyššího vůdce (tedy po něm samotném) se bude jednat o naléhavější, ale pravděpodobně dlouhodobější úkol, z hlediska krátkodobého se bude muset zapojit do předvýběru adekvátního prezidenta, neboť první kolo voleb se odehraje již 28. června.

Prezident je sice volen ve volbách, ty jsou nicméně výrazně ovlivňovány Chameneím a jím jmenovanými orgány. Důležitý je v tomto procesu Chameneího lidmi obsazený kontrolní orgán zvaný Rada dohlížitelů, který posuzuje podané kandidatury a „nevyhovující“ kandidáty arbitrárně a netransparentně zamítá.

Pro ilustraci fungování daného orgánu je důležité zmínit, že například dvojnásobný prezident Ahmadínežád (prezidentem v letech 2005–2009 a 2009–2013) byl v roce 2021 touto radou shledán nezpůsobilým. Je tedy zjevné, že nejvyšší vůdce a jeho lidé mají výrazný vliv na to, kdo se na volebních lístcích nakonec objeví.

Truchlení naoko

Ač v Íránu probíhají dny státního smutku a ve středu proběhl Raísího státní pohřeb, uvnitř režimu již pravděpodobně čile bují mnohá zákulisní jednání. Všichni vrcholní politici musí stále alespoň naoko truchlit, ale dá se očekávat, že jakmile státní smutek skončí, boj o prezidentské křeslo se rozhoří naplno.

Lze tedy předpokládat, že již v následujících dnech budeme z různých vyjádření v íránských médiích moci získávat informace nejen o tom, kdo všechno má o funkci zájem a jaké má plány, ale bude pravděpodobně možné vnímat i potenciální signály od Chameneího, zda některého z kandidátů podporuje, či nikoli. To nám napoví, jakým směrem se mocenská dynamika režimu po smrti Ebráhíma Raísího ubírá.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky zaměřujícím se na Írán.