Bude to skoro měsíc, co na ministerstvu dopravy skončil klíčový poradce a muž, s nímž se otevřeně počítalo na pozici prvního náměstka – Roman Lesný. HlídacíPes.org s ním mluvil o okolnostech jeho odchodu i o tom, jak to v tuzemské státní správě v době vlády Andreje Babiše také chodí.

Když k Romanu Lesnému před časem doputoval jednostránkový „hanopis“ popisující ho mimo jiné jako „zákulisního hráče resortu dopravy“ a „přímého vyslance PPF s cílem významně posílit vliv této skupiny v dopravě“, bylo mu jasné, že se něco děje.

Náznaky a tlaky cítil už dříve – od chvíle, kdy se po dohodě s dvojministrem Karlem Havlíčkem pustil do analýzy stavu ministerstva a hlavně do návrhů konkrétních změn.

Ty se měly týkat klíčových podniků, přes něž v Česku dlouhodobě tečou stovky miliard korun na dopravu a dopravní stavby: Ředitelství silnic a dálnic, Správy železnic, Státního fondu dopravní infrastruktury a Českých drah.

„Připravovali jsme podobu funkčního plánovacího, reportingového a kontrolingového systému a je klidně možné, že jsme při tom někomu šlápli na kuří oko,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org Roman Lesný, dnes již opět soukromý podnikatel a majitel investiční společnosti Aligier.

Jak zaujmout Babiše
Nejprve ale ke zmíněnému spojení Romana Lesného a PPF. Text, který nějaký čas koloval tuzemskými redakcemi, a dostali jej i členové vlády i někteří poslanci, upozorňuje, že Lesný, „který je nasazován na stále více klíčových dopravních projektů“, byl v minulosti nejprve finančním ředitelem a později generálním ředitelem Škody Transportation.

Zároveň materiál zdůrazňuje, že Škoda Transportation patří Petru Kellnerovi a je jedním z největších dodavatelů Českých drah. A do třetice se lze v nepodepsaném textu dočíst, že Lesný „ve Škodě Transportation působí jako předseda výboru pro audit“.

„Já tomu obsahově vlastně nemohu z 90 % vytknout skoro nic, jde jen o to, jak je to pospojované a co se z toho dedukuje,“ usmívá se nad šálkem v pražské kavárně Roman Lesný.

Ve Škodě Transportation (tenkrát ještě pod názvem Škoda dopravní technika) skutečně v ředitelských pozicích působil, ovšem v letech 1999–2003, tedy dávno před tím, než firmu ovládla PPF. A z výboru pro audit, v němž si jej PPF jako nezávislého kontrolora po vstupu do firmy nechala, vystoupil hned po tom, co v lednu přijal místo poradce na ministerstvu.

„Ten ‚hanopis‘ byl napsaný profesionálně a tak, že si umím představit, že by se při četbě mohl Babiš rozžhavit do ruda, pokud jej dostal do ruky,“ připouští Lesný.

Rozžhavenosti jistě pomohlo i to, že mezi profesní a byznysové informace byly vsunuty i ty o fotografiích a Lesného statusech ze sociálních sítí – například z účasti na demonstracích spolku Milion chvilek.

Platíme, ale dovnitř nevidíme
Lesný je absolvent ČVUT, dlouholetý manažer, majitel investiční společnosti a také nadšenec do Izraele. Vydal kupříkladu české překlady knih Start-up Nation nebo Budiž voda právě o izraelských inovacích, spolupořádá festival izraelského filmu. S Havlíčkem se v rámci byznysových kontaktů potkal již dříve.

„Po rošádě na ministerstvu Karel Havlíček veřejně říkal, že hledá srdcaře, kteří by mu na dopravě pomohli, tak jsem mu napsal mail a on se hned večer ozval. Druhý den jsme se potkali na ministerstvu,“ popisuje Lesný poměrně přímočarou cestu do státní správy. Koncem ledna dostal poradenský kontrakt, zpočátku na dobu určitou do 30. června.

„Celý sektor jsem měl zanalyzovat. Proteče jím ročně nějakých 120 miliard korun, zaměstnává skoro 50 tisíc lidí, je tam spousta podřízených organizací, u nichž často není jednoduché vše průběžně kontrolovat a tím ani řídit nebo koordinovat,“ upozorňuje.

Spolu s Havlíčkem stihli za necelých šest měsíců udělat některé změny v organizaci ministerstva, sloučili oblast investic (stavby dopravní infrastruktury) a rozpočtu, „aby bylo pod jednou kontrolou to, kde se peníze utrácejí i kde se berou“. Právě tuto sekci mohl Lesný podle předpokladů v budoucnu vést jako první náměstek.

„Chtěli jsme také větší dohled nad Ředitelstvím silnic a dálnic, Správou železnic, Státním fondem dopravní infrastruktury a Českými drahami. Chtěli jsme primárně získat informace, data, mít možnost kontrolovat jejich rozpočet,“ vysvětluje Lesný.

Informace státu o tom, co se děje zejména v Českých drahách, podle něj nejsou ideální: „S ohledem na dluhopisy, které vydaly, jsou ČD pod striktní kontrolou ratingových agentur, které vyžadují, aby angažmá státu bylo minimální. K důležitým informacím se tak nedalo dostat ani z ministerstva. Nejlepší cesta byla přes dozorčí radu, měl jsem se stát jejím členem, ale odpor k tomu byl veliký.“

„Neříkám, že se v Českých drahách děje něco nekalého, takové podezření ani nemám, ale problém je, že stát nemá moc šancí si to nějak průběžně ověřovat,“ upřesňuje.

Z jeho popudu se také pozastavily některé plánované projekty, například přeměna ŘSD na akciovou společnost.

„Mělo to sice jistou logiku, ale ukázalo se, že by financování infrastrukturních staveb stejně nešlo oddělit od státního rozpočtu. I když by si ŘSD jako akciovka mohlo půjčovat peníze na trhu, ve finále by to byl stát, kdo by za ten kumulovaný dluh ručil a někdy by jej musel splatit. Samo ŘSD by si na to nemělo jak vydělat,“ vysvětluje Lesný s tím, že využitím formy akciové společnosti a externího financování by se z ŘSD „staly druhé České dráhy“.

„Byla by to akciovka, podle zákona o obchodních korporacích, do níž by sice teklo 50–100 miliard veřejných peněz ročně, ale stát by se moc nesměl ptát, co se tam děje,“ upřesňuje. Cestou pro ŘSD podle něj může být zřízení státního podniku podle zvláštního zákona – podle vzoru Správy železnic.

Když volá pan premiér
Premiér Babiš se nijak netají tím, že je v sektoru dopravy hodně aktivní. Je veřejným tajemstvím, že pravidelně napřímo komunikuje jak s šéfem Českých drah, tak i dalších organizací nejen v sektoru dopravy. „O sektor dopravy projevoval rozhodně velký zájem. Je to typ člověka, který potřebuje o všem vědět a rozhodovat, a mezičlánky mu velmi vadí,“ potvrzuje Lesný.

„Správně by lidé ze sektoru dopravy měli říct, pane premiére, řešte to prosím s mým nadřízeným, s ministrem, jenže to se odváží málokdo a roli samozřejmě hraje i jistá ješitnost,“ doplňuje a vysvětluje i to, v čem především vidí problém:

„Pak totiž může na ministerstvo chodit kdekdo a vyhlašovat, že on už to má dohodnuté přímo s premiérem. Vy nevíte, zda to tak je, či ne. A málokdo zvedne telefon a ověří si to přímo u premiéra.“

Lesný nakonec na ministerstvu skončil po vzájemné dohodě. Přihlášku do konkursu na prvního náměstka stáhl a původní smlouva mu doběhla 30. června. I když ho – jak říká – mrzí, že odešel od rozdělané práce, je prý rád, že „nedošel do fáze, kdy by se musel účastnit nějakých politických obchodů“.

Pokud jde o dvojitého ministra Havlíčka, pro něj má spíše slova chvály: „Havlíček opravdu jede, v dobrém slova smyslu. Nasává informace, umí si je spojovat, umí s nimi v kontextu pracovat. Horší je, pokud je takto schopný člověk řízený někým jiným. Doufám, že si udrží určitou nezávislost a bude umět Babišovi předkládat i jiné názory.“

Článek publikujeme s laskavým svolením serveru HlídacíPes.org.