Ruská pravoslavná církev. Ilustrační foto FOTO: Pixabay/Titsasynny
FOTO: Pixabay/Titsasynny
KOMENTÁŘ / Porcovat ruského medvěda je předčasné, když ještě běhá. Platí to ale i na druhou stranu. Ruský medvěd je postřelený, jednu nohu má v ukrajinských železech, jedlé kousky si z něj odřezává Čína a někdejší supervelmoc přitom plánuje, jak se vydá na lov. Rusko se propadá na žebříčku prestiže níž a níž, ale jeho mudrcové plánují velkolepou euroasijskou epochu a nový světový řád.
Web Tsargrad.tv si pochvaluje, jak „představitelé vládní a intelektuální elity Ruska na jednom ze zasedání Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra 2023 inovativně a odvážně nastínili cesty rozvoje země v krizovém světě“. To zní skoro jako z nějakého sjezdu KSSS za soudruha Leonida Brežněva. Tak se taky pořád nastiňovaly nějaké cesty rozvoje, až se všechno sesypalo.
Údajní „zástupci intelektuální elity země“ se prý „zamýšleli nad zásadní otázkou: jaké bude příštích 20 let pro Rusko v rychle se měnícím světě“. Jiný než ohlášený výsledek jsme ani nemohli čekat: „Diskuse odhalila neuvěřitelné hloubky,“ a objevily se odpovědi na otázky, „jak z Ruska udělat prosperující zemi a ‚archu spásy‘ lidstva ve světě.“ Vykoumali to „nejvýznamnější účastníci“ – od Alexandra Dugina až po prvního místopředsedu ruské vlády Andreje Bělousova.
Setkání mudrců moderoval Dmitrij Peskov, který je, což jsme ani netušili, Putinův zvláštní zástupce pro digitální a technologický rozvoj. Ten přispěl neotřelou myšlenkou: „Základ naší strategie – jsme Rusové, Bůh je s námi.“
To nás mohlo napadnout. Pořád už od loňského února přemýšlíme, kam Rusové na ty strategie chodí, a ono je to tak jednoduché. Kdyby se někdo obával o digitální rozvoj, tak už nemusí, když to má na starosti Peskov.
Budoucnost věštil Andrej Bezrukov, plukovník SVR ve výslužbě. Do roku 2040 podle Bezrukova skončí monopolní svět. Rusko nepotřebuje budovat alternativu k Západu, ale musí navrhnout vybudování jiného, většinového světa, a tak dospět k „novému modelu bez dominance Západu“.
Zvláštností současného okamžiku, tvrdil rozvědčík, je, že „nyní vstupujeme do stavu světa, v němž jsme byli před 100 lety. Ve 30. letech 20. století bylo velmi obtížné představit si svět takový, jaký byl v roce 1914, tedy před první světovou válkou, a ještě obtížnější v roce 1945, tedy po druhé světové válce: prakticky všechno na světě se změnilo. Člověk z roku 1914 by nepochopil, kam se dostal.“
Svět se začíná rozpadat, stará „globalizace“ skončila, zahnívá, domnívá se Bezrukov. Dochází k totální destabilizaci, všechno se hroutí. Na konci tohoto cyklu se na Západě dostanou k moci idioti, které „smete nová vláda zpoza rohu“. Úkolem Ruska je „znovu sestavit kontinent“. Rusko to pochopitelně povede. Pak ještě skvělá myšlenka: pro zachování přírody a sociálního míru v národech si lidé budou muset urovnat svou „konfliktní duši“ a uvědomit si, že jsme všichni jeden druh.
Skutečně zápisky z blázince. Rusko už samo nemůže vyrobit nejen konkurenceschopný automobil, ale prakticky žádný. Místo mikročipů zřejmě patriarcha Kirill zařídí nějaké mystické síly.
Jaké Rusko bude v roce 2040 a jaký bude svět, to nikdo s jistotou neví. Odpověď také závisí na tom, nakolik je mozek Vladimira Putina ještě aspoň trochu v pořádku a jaký pud sebezáchovy má jeho okolí. S velkou pravděpodobností ale víme, jaké Rusko nebude. Nebude to vyspělá země, životní úroveň tam bude mizerná, nezavládne tam liberální demokracie v našem chápání. Rusko nebude vůdčí silou žádné mýtické Eurasie. Obyvateli Ruska budou v normální části světa buď pohrdat, litovat je, nebo jim nebudou moc věřit. Světlým výjimkám se budeme obdivovat, že se z toho všeho ti lidé nezbláznili a uchovali si nějaké ideály. Stát svržený z pomyslného schodiště historie se skutálel už teď až dolů a je tam, kde byl před třiceti lety. Horší start do 21. století si v Moskvě vymyslet nemohli.
Sedánky toho druhu, jako proběhl v Petrohradě, budou ale do poslední chvíle vytvářet iluze, že v překližkové Potěmkinově vesnici se dá skvěle žít.
