Americký historik profesor Timothy Snyder FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Uznávaný americký historik Timothy Snyder považuje za nesmyslné popisovat situaci na ukrajinském bojišti jako patovou situaci. To je šachová terminologie, a válka nejsou šachy. Podle Snydera je to jen výmluva, která vede k fatalismu, a přitom má Západ ve skutečnosti možnost i sílu změnit „pravidla hry“ pro dosažení vítězství.
V rozhovoru na youtubovém kanálu The Telegraph upozorňuje Snyder na to, že žijeme v době, kdy „slova vždycky řídí myšlenky a myšlenky řídí činy“, a platí to ještě víc v době internetu. Dnes máme „miliardu elektronických interakcí nad událostmi, které se dějí tisíce kilometrů od nás,“ a z toho si pak děláme závěry o skutečných událostech. Když použijeme špatná přirovnání, špatně se rozhodujeme.
„Musím říct, že celou svou bytostí nenávidím metaforu patové situace a opovrhuji jí, a to z toho zásadního důvodu, že válka není šachová partie. V okamžiku, kdy se vás zmocní myšlenka, že je to hra, pak vaše mysl najednou pracuje jiným způsobem,“ říká Snyder.
„Upřímně řečeno, myslím, že právě proto mají všichni rádi metaforu patu, protože vám umožňuje vzdálit se od chmurných obtížných pravd, totiž že válka je nepředvídatelná a trvá dlouho… Pokud jde o to, jak tato metafora funguje, nelíbí se mi na ní, že nejde jen o to, že válka není hra. Jde o konkrétní strukturu patu v šachu, kdy nemůžete něco udělat, když podle pravidel hry váš král nemůže táhnout, protože by se dostal do šachu. Jenže ve válce vám mohu dát pět dalších králů nebo vám mohu dát pět dalších královen nebo cokoli jiného. Británie nebo USA nebo EU můžou prostě říct, dobře, dáme vám mnohem víc protileteckých baterií nebo místo 20 bradleyů vám dáme 300 nebo místo 50 abramsů (vymýšlím si ta čísla) vám dáme 500, místo 12 ATACMS vám jich dáme 500. A to je všechno. Můžeme prostě hodit na šachovnici víc figurek a v tom nás ta metafora omezuje,“ vysvětluje historik.
Další věc, která se Snyderovi nelíbí na metafoře patu, je to, že naznačuje uvíznutí v něčem, co se nezmění, a přitom by se to změnit mohlo. Záleží jen na rozhodnutí. Navíc už k jedné změně došlo. Ukrajincům se k překvapení téměř všech podařilo „přiskřípnout Černomořskou flotilu“ a otevřít koridor pro komerční obchod s obilím. Většina komentátorů byla zaneprázdněna uvažováním o metafoře patu a uniklo jim, že mezitím dosáhla Ukrajina námořního vítězství.
„Únava je další pojem, který mi prostě přijde naprosto směšný a absurdní, a určitým způsobem funguje stejně. Odvádí pozornost od skutečného světa bitevního pole k našim vlastním pocitům ze sebe samých. Samozřejmě nejsme unavení, je směšné říkat, že jsme unavení. Můžeme být rozptýlení nebo mít krátkou dobu výpadek pozornosti nebo mít omezené zdroje nebo cokoli jiného, ale nikdo v Americe nebo ve Spojeném království není ve skutečnosti unavený z války na Ukrajině, to je absurdní,“ pokračuje Snyder.
Přirovnává to k situaci, kdy se běží závod a najednou by se nějaký závodník zastavil a ptal se lidí u cesty, jak se cítí a jestli nejsou unavení. Řečmi tohoto druhu končíme sami u sebe, a ne u reality.
„Pak produkujeme žurnalistiku a vedeme diskuse, které jsou o tom, jak se cítíme. Jakmile uděláte tento krok k sebepsychoanalýze, děláte přesně to, co Rusové chtějí, abyste dělali. Pak se skutečně stáváme tím dekadentním Západem, který si do nás promítají,“ varuje Timothy Snyder.
