KOMENTÁŘ / Několik set tisíc českých občanů v zahraničí se stalo rukojmími primitivního politického zápasu o korespondenční volbu v poslanecké sněmovně. Dalo by se chápat, že opoziční poslanci zpochybňují míru ústavnosti a utajenosti při volbě poštou, není možné však pochopit a dostatečně omluvit, proč samozvaní a naturalizovaní čeští vlastenci jako Andrej Babiš a Tomio Okamura brutálně útočí na jazykovou a duševní způsobilost lidí, kteří žijí a pracují v zahraničí.
Novela korespondenční volby znamená jedno jediné. Češi, kteří žijí a pracují v zahraničí, budou moct volit poštou v nejbližších parlamentních a později také i v prezidentských a evropských volbách. Je to jejich právo a je vlasteneckou povinností jakékoliv české vlády, aby jim to umožnila a současné „středověké“ podmínky (dnes mohou volit pouze na velvyslanectvích a zastupitelských úřadech) zmírnila.
Zopakujme si, že volbu poštou ze zahraničí využívá 130 zemí po celém světě, v Evropské unii téměř všichni, a když to například taková Francie neumožňuje, dovolí svým krajanům hlasovat zase přes internet. Bum, vyřešeno a hotovo. Jestli existuje nějaký národní a státní zájem napříč celým politickým spektrem, je to určitě možnost ulehčení volebního práva pro naše spoluobčany v zahraničí a to by mělo být tesáno do kamene.
Statisíce rukojmích
Ano, vládní koalice mohla předložit novelu ve standardním legislativním procesu jako vládní návrh. Zároveň není nic hříšného se ptát, do jaké míry je při hlasování poštou možné zachovat ochranu soukromí voliče. Tedy s obálkou a bez plenty. Jasně, můžeme se o tom normálně bavit a věcně diskutovat v poslanecké sněmovně. A když se nám to ani potom nebude pozdávat, můžeme se regulérně obrátit se stížností na Ústavní soud a nechat ho definitivně rozhodnout. Takže schváleno, jedeme dál, čekají nás přece v tomto roce mnohem důležitější věci s bezprostředním dopadem na životní úroveň a budoucnost lidí v Česku.
Jenomže takhle ne, brzdíme, milí krajané v zahraničí. Vše dosud zmíněné by se totiž odehrálo a mělo odehrát v ideální demokratické zemi s normální politickou kulturou, která je už dlouhá léta členem elitní společnosti v Evropské unii a NATO. Hnutí ANO a SPD udělaly z naprosto banální volební změny skandalózní právní a politický precedens, který si vzal za rukojmí přibližně 400 až 600 tisíc našich spoluobčanů.
Babiš, Okamura a Češi druhé kategorie
V posledních parlamentních a prezidentských volbách využilo své volební právo 13 tisíc, respektive 20 tisíc Čechů žijících v zahraničí. Není tajemstvím, že ti v drtivé míře volili Piráty a koalici SPOLU, za prezidenta pak Petra Pavla. Proč by nás tedy měly zajímat dostupnější volby pro ty, kteří téměř vůbec nevolí hnutí ANO a SPD? A řečeno slovy Babiše a Okamury: Jsou to ještě skutečně Češi, znají domácí vnitropolitickou situaci, ovládají mateřský jazyk a mají ještě vůbec nějaký vztah ke své rodné zemi? A co když pirátské a pravicové výsadky v zahraničí budou ovlivňovat a manipulovat své rodiče a prarodiče, které nebude chránit žádná plenta?
Opravdu se na něco takového ve střízlivém stavu Babiš s Okamurou ptají? Politici, kteří dlouhá léta „hájí český národ“ před migranty, Ukrajinci, Bruselem, Petrem Fialou a nejnověji i před zdravým rozumem. Tito dva muži uráží Čechy, kteří šťastnou i méně šťastnou shodou okolností žijí a pracují v zahraničí, a když se jim to podaří, jdou k volbám a pár z nich to hodí Pirátům nebo koalici SPOLU. Platí princip kolektivní viny a hotovo.
Nová volební povinnost
Toto je absolutní ztráta soudnosti, bezprecedentní a sprostý útok na české krajany v zahraničí, který si naposledy mohli dovolit leda tak komunisti nebo nacisti. Nikdo se nemůže divit, pokud opozice napadne korespondenční volbu u Ústavního soudu, má na to plné a legitimní právo. Ale už vůbec nikdo se nemůže divit ani našim krajanům v zahraničí, pokud budou hromadně volit kohokoliv jiného než hnutí ANO a SPD. Mají na to nejen právo, ale dnes už i vlasteneckou povinnost.