Protože pravidelný nedělní pastýřský list podepsaný Andrejem Babišem málokdo dočte až do konce, a přitom se jedná nesporně o významný dokument, vyplatí se pro jednou mrknout na jeho konec.

Tím nemyslíme samozřejmě úplný konec, protože tam už jsou to jen takové výkřiky na rozloučenou. Tentokrát tam stojí: „Uf, tak jsem vám toho zase pořádně naložil. Končím. Mějte se krásně. A čau.“ Z toho poznáme jen to, že autor se domnívá, že musí občany oslovovat jako ještě praxí ne moc převálcovaný učitel malé žáky, když chce vypadat jako kámoš. Podíváme se o několik řádků výše.

Tam třeba čteme: „Jednal jsem s německým spolkovým ministrem vnitra Horstem Seehoferem. Mluvili jsme o výsledcích evropských voleb, dalším vývoji unie a o migraci. Znovu jsem zdůraznil, že je potřeba mít konkrétní plán a řešit příčiny v zemích, odkud lidi utíkají, hlavně v Sýrii a Africe. Ministr Seehofer taky ocenil, jak se naší zemi ekonomicky daří… Věnoval jsem se tenhle týden i našim italským přátelům. V pátek totiž na jejich velvyslanectví slavili Den republiky. Měl jsem krátký projev a mimo jiné v něm ocenil, že země V4 a Itálie mají v rámci EU podobné názory.“

Opět tu máme obvyklé zaříkávání, že je třeba „řešit příčiny v zemích, odkud lidi utíkají, hlavně v Sýrii a Africe“. To je samozřejmě velká myšlenka, asi jako že na Měsíc se člověk dostane nejlépe tak, že tam doletí. Idea tu je, zbytek je jen otázka techniky, peněz a štěstí.

Řekli bychom, že problémem Sýrie je nejspíš otřesný režim dědičné diktatury, kde se lidem nechce moc žít, ať už je válka, nebo není. Teď Rusko a další dost podezřelé síly pomohly diktátorovi udržet se u moci, takže ti, co utekli, se tam teď budou zpátky jistě jen hrnout. Síly, které stály proti diktátorovi, ovšem taky nebyly občas zrovna ty, pod jejichž vládou by chtěl člověk žít příliš dlouho. Je to tedy jednoduché. Až se odstraní příčiny, tedy stav společnosti připomínající krvavý blázinec, možná se něco změní.

S Afrikou to jistě taky nebude problém, až se tam vyřeší sucho a hlad a nějaké ty konflikty. Jistě na to přispějeme spoustou peněz a lidí a užitečnými radami.

Potíž je jen v tom, že Evropa řeší problém, co s lidmi, kteří přicházejí teď, nebo už tady jsou. Na tom se ale Babiš moc podílet nechce. Dávat víc peněz na Frontex a hlídání evropských hranic, což v praxi znamená střežit velkou mořskou plochu a členité pobřeží, se mu nechce. Pokud jde o uprchlíky, kteří jsou v jiných evropských zemích, tam náš stát vyhlásil, že nevezmeme „ani jednoho“.

Italští přátelé a jejich „společné názory“ na EU s V4, to by snad bylo lepší moc nerozebírat. Italští přátelé by taky rádi, aby tam těch uprchlíků nebylo tolik. Potíž je jen v tom, že když všichni chtějí to samé, výsledkem občas je, že jejich totožné přání je rozděluje. Italští přátelé by chtěli, aby jiné země od nich nějaké lidi převzaly, což je opak toho, co by rád Babiš. Bylo by zajímavé sledovat, jak by debata na toto konkrétní téma mezi ním a Italy probíhala.

Tak nechme pana Babiše radit světu a sledujme, jak teď poradí sám sobě. Třeba bude břemene řešení evropských, blízkovýchodních, středomořských, afrických a brexitových problémů zbaven.