Když se Deník N inspiroval slovenským deníkem SME a po jeho vzoru zveřejnil výpovědi žen o sexuálním obtěžování, mohl vzniknout dojem, že to je nejzásadnější problém, který máme, a jen se o něm mlčí. Jenže to není tak úplně pravda. To sexuální obtěžování, které v mnoha případech bylo hlavně obyčejným hulvátstvím, patří do mnohem širšího problému: do světa buranismu, ve kterém žijeme. Buranismu, který nám vládne, začíná na Pražském hradě a končí někde u nevychovance, který zapíská na holku v sukni.
Buranství má mnoho podob. Jedním z nich je nevhodné chování k ženám. Pak je tu také nevhodné chování k mužům, což je věc, na kterou se rádo zapomíná, a to nejen u sexuálního obtěžování, ale třeba i u domácího násilí. Buranství je, když premiér oslovuje občany „Čau lidi“ a píše na twitter, že není idiot. Buranství je, když prezident není schopen přijít vhodně oblečený ani na předávání státních vyznamenání 28. října a dodržovat pravidla při návštěvě u britské královny.
A buranství je součástí našich životů každý den. Kolikrát jste v divadle potkali lidi v džínách? Kolikrát se k vám choval jako hulvát někdo za volantem? Kolikrát jste se setkali s lidmi, kteří nedodržují ani základní pravidla etikety, natož aby ženu pustili vejít první do dveří nebo jí pomohli s kočárkem (zdravíme spolucestující v MHD)? Často. A to všechno jsou problémy naší společnosti, které tvoří jeden celek.
Buranství se neodstraní ani umělou korektností a rádoby tolerancí, ani nařízeními. Odstraní se vývojem společnosti a její úrovně. Problém je ovšem v tom, že Česká republika se, jak se zdá, dala opačnou cestou. Po letech zdánlivého postupu vpřed jedeme zpátky tak rychle, že se nám o tom nesnilo. Není to však způsobeno pouze politickou reprezentací, ale celkovým naladěním, zásadními ztrátami během vln emigrace (spolu s vražděním Židů a odsunem Němců) a samozřejmě také díky vlivu ruské propagandy, která pomohla podlomit víru v zásadní jistoty, hodnoty i instituce.
Žijeme v podivné době a jen my sami můžeme otočit běh dějin tak, aby se celková situace zlepšila. Odvíjí se totiž od celospolečenského naladění. Dokud ale bude mezi značnou částí lidí platit, že kdo umí obcházet pravidla, je machr, že ten, kdo jede nejrychleji, je king, a že kdo nekrade, okrádá rodinu, nezmění se vůbec nic.
