Matěj Stropnický FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Protože vláda ze zbabělosti nechala (pro)ruskou propagandu v České republice volně plynout, byli jsme oblaženi dalším „zásadním intelektuálním výkonem“.
Výtvor obvyklých podezřelých obsahuje geniální objevy, o jakých se vám dosud ani nesnilo. Například, že nikoliv nevyprovokovaná ruská agrese proti Ukrajině, ale teprve západní pomoc napadené zemi v naprostém souladu souladu s článkem 51 Charty OSN „legitimizovala válku“ coby prostředek řešení mezinárodních sporů.
Kdyby tedy Západ dovolil Moskvě, aby Ukrajinu vojensky zničila a okupovala, dobyvačné tažení by to nijak nepodpořilo, světový mír by zůstal nepoškozen a válka coby prostředek řešení mezinárodních sporů by zůstala ee a fujky fujky.
Textu je ovšem mnoho, více než 3 500 znaků, a život je krátký, zejména v prostoru ruského zájmu.
Proto si dovolím shrnout hlavní sdělení do jednoho odstavce.
„Jednali jsme od roku 2014 s Ruskem o Ukrajině horem dolem, vedlo to k totální invazi, ale ani ta neznamená, že bychom veškeré naděje neměli upínat k jednáním. Pokud tě nepřítel udeřil do jedné tváře, tys mu nastavil druhou a on tě praštil znova, nezbývá, než mu nastavit i tvář třetí.“
Při vstřebávání opožděného novoročního oselství pánů Hořejšího, Kavana a Stropnického se dále doporučuje vyhnout se ďábelským svodům, které by mohly narušit předpokládaný dopad kázání.
K nim patří například četba tzv. dlouhého telegramu George Kennana z února 1946, kde se výslovně uvádí, že imperiální politici v Moskvě jednají maniakálně a rozumí jedině jazyku tvrdé síly.
Dále se prosím ani očkem nepodívejte na Einsteinovu definici nepříčetnosti. Ta totiž nestydatě chciválkovsky tvrdí: „Definicí šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“
Vaše odhodlání jednat s Moskvou o zastavení dobyvačných tažení, která ona sama zastavit naprosto nehodlá, by také mohla vážně narušit četba libovolných dobře napsaných dějin ruské říše.
Pravím vám: Nebudete-li jako děti, nikoliv nevejdete do království míru.
Tím hůře pro fakta
15. ledna publikoval moskevský korespondent BBC Steve Rosenberg snímek pořízený cestou do práce. Je na něm billboard s portrétem Vladimira Putina, který doprovází výrok: „Hranice Ruska nikde nekončí.“
Výrok je výmluvný, pokud jste ovšem připraveni porozumět smyslu psaného textu.
Pouze „obyčejné“ státy mají hranice. Naproti tomu impérium zná pouze rozlišení mezi centrem a periferií. Periferií, tedy potenciálním předmětem „péče“ imperiálních vojsk, je celý povrch Země. Hranice coby prostředek demarkace mezi tím, „do čeho mi něco je“ a „do čeho mi už nic není“, zde postrádají smysl. Dnes nám patří Německo a zítra celý svět.
Prakticky denně ruští propagandisté prozrazují expanzivní plány, které se týkají tu Varšavy, tu Berlína, tu Prahy, tu Lisabonu, tu švédského území, tu Aljašky či Kalifornie. Ovšem pozoruhodnou vlastností těch, pro něž němčina vynalezla novotvar Putinversteher, je skutečnost, že naprosto zatvrzele odmítají porozumět smyslu sdělení, která z Moskvy opakovaně zaznívají.
Ať už Moskva řekne cokoliv, na druhém konci potrubí, v magické pracovně odvážných disidentních spasitelů utlačovaných novou totalitou, je pokaždé slyšet pouze „My chceme mír!“
Míval jsem na základní škole spolužáka s vysoce kreativním sluchem. Dokázal třeba objevit v názvu hitu tehdy populární skupiny Boney M „Gotta Go Home“ výrok „kartou hou“, zatímco v protestsongu „Belfast“ zase nalezl větu „došel chlast“. Skutečnost, že interpreti používali jazyk, z nějž nerozuměl ani zbla, nebyla vůbec na překážku – naopak. Nicméně k výkonům dnešních chcimírů se stále nedokázal přiblížit ani na půl kilometru. Protože mezi tím, co zaznělo a co bylo nakonec slyšeno, u něj stále ještě existovala přinejmenším povrchní podobnost.
Abyste však po vyslovení výrazu „prase“ uslyšeli „anděl“, musíte býti nadáni schopnostmi vymykajícími se lidskému chápání.
Jediný, kdo o tom snad může říci něco víc, bude Miloš Zeman.
Důvěra ve „zdravý rozum“ voličů není bohužel namístě
Skutečnost, že vynálezy chcimírů nemají nic společného s realitou, však nemůže nikoho uklidnit.
Pouze třetina voličů amerických Republikánů dnes důvěřuje nadcházejícím prezidentským volbám, v nichž je jasným favoritem jejich kandidát Donald Trump. Americká ekonomika si vede dobře, voliči si však většinově myslí, že je situace přesně opačná.
Většina britské veřejnosti se po léta nechávala klamat brexitérskými halucinacemi, zatímco média blízká levicové opozici hlásala, že teroristická organizace al-Kajdá „neexistuje“, Británie nepotřebuje prostředky jaderného odstrašení a v Labour Party neexistuje antisemitismus.
Jinak řečeno, nemáme naprosto žádnou záruku, že se donebevolající bláboly navzdory naprosté nesmyslnosti nestanou články masové víry.
Lidé mnohem ochotněji věří, čemu věřit chtějí, nežli nálezům školeného, nezaujatého rozumu.
Seriózní vyvracení již rozšířených dezinformací je neefektivní už proto, že virálně šířený nesmysl vyrobíte za malý zlomek času, který potřebujete k jeho solidní kritice. A v některých případech může být vyvracení dokonce i kontraproduktivní.
Po dalších dvou letech ničím nerušené masáže chcimírismem zvolí čeští voliči vládu, která zemi definitivně otočí na východ.
