Když před lety vstupoval Andrej Babiš do politiky býval často srovnáván s Gustávem Husákem. Jeho legendární českoslovenština totiž velmi připomíná mluvu našeho premiéra, když je rozčílený. Nyní se zdá, že by Babiš mohl napodobit posledního komunistického prezidenta i díky angažmá na Pražském hradě. To jsme skutečně tak zoufalí, že je pro nás „bejvávalo“ už pouze zalito sluncem a na všechno hnusné jsme zapomněli? 

Sluha Ruska a Číny v čele našeho státu by mohl být vystřídán bývalým estébákem a dříve trestně stíhaným majitelem na dotacích závislého zemědělského koncernu. Česká republika v roce 2019 je skutečným vyobrazením bizarního Kocourkova. Lid si to ovšem patrně tak žádá. Část národa, zmámená dobře fungujícím marketingem i ta, pro niž je Babiš důkazem, že krást a lhát nevadí, dostala od Miloše Zemana zajímavou nabídku.

Kdyby se prý majitel politické firmy ANO rozhodl kandidovat na prezidenta, současná hlava státu jej podpoří. Jakkoliv to někdo může podcenit a myslet si, že tato informace nikoho moc nezaujme, opak je pravdou. Otázka, kdo nahradí Zemana, je totiž úzce spjata s tím, koho budou schopni akceptovat jeho voliči. Pár by jich zřejmě hodilo hlas Tomiu Okamurovi, někdo by si vybral Václava Klause mladšího. Největší část Zemanova elektorátu ovšem pochopitelně zamíří tam, kam je jejich hrdina nasměruje.

Dále čtěte

Stíny Čapího hnízda: Proč byly rozděleny kauzy dotačního podvodu, reklamy Agrofertu a únosu premiérova syna?

Podezřelé okolnosti kauzy Čapí hnízdo nekončí. Její šetření probíhá ve třech liniích. Je přitom velmi nestandardní, že ačkoli spolu souvisejí,…

Pokud by tedy skutečně Babiš toužil panovat z Hradu, zřejmě by mu v tom nedokázal nikdo zabránit. Síla občanů, kterým je ukradená budoucnost naší země a chtějí žít „jen pro ten dnešní den“, je nebezpečně velká. Premiér ale musí dobře zvážit, jestli se mu vyplatí pustit otěže moci, které nyní tak pevně svírá.

I pokud by se však nakonec Babiš rozhodl, že se mu do prezidentování nechce, už ta představa, že by patrně neměl problém volby vyhrát, je odpudivá. Dokazuje totiž smutnou pravdu o naší společnosti. Zatímco v západních zemích se dokázali s pádem komunismu vypořádat a namířit svou politiku i ekonomiku správným směrem, my jsme zcela zklamali.

Už třeba tím, že jsme chtěli být na ty, kteří čtyřicet let devastovali naši zemi, milí. Prý „nejsme jako oni“. Chyba, tím, že jsme nezadupali komunisty do země dostatečně včas, může se nyní rozkřikovat bývalý esenbák Ondráček, agent Falmer alias Vojtěch Filip, nebo mnoho dezinformátorů, kteří dostávají notičky z Ruska.

Nejenže jsme dostatečně nevymýtili zločineckou ideologii z hlav starších lidí, ale nechali jsme je, aby ji přikrášlenou šířili mezi další generace. Postupem času se místo vyprávění o politických vraždách, totální nesvobodě a diktátu, začalo o komunismu hovořit podobně, jako když s kamarády vzpomínáte na školní léta. Všechno špatné se bere s humorem a převažuje pouze to pozitivní.

V důležitou dobu selhalo také školství. Kdo jiný než učitelé totiž měl mladým lidem vysvětlit, že fronta na banány skutečně nebyla vtipnou chvilkou a StB nesloužila podobně jako skautský oddíl. Dělali jsme si z komunistů legraci v televizi, když jsme chtěli někoho urazit, řekli jsme, že je bolševik. Místo toho jsme měli důkladně sledovat, co dělají prominenti režimu, a nedovolit jim, aby chystali „novodobý socialismus“.

Dále čtěte

NOVA ukázala, jak nedůvěryhodné jsou průzkumy popularity politiků

Zřejmě to bylo kouzlo nechtěného, možná se ale jednalo o promyšlený tah. TV NOVA prezentovala v Televizních novinách průzkum oblíbenosti jednotlivých…

Ve zlomovou dobu měly vzniknout filmy jako Toman a Milada, abychom si nemysleli, že to tady bylo jako za Pelíšků. Tehdy jsme se však chtěli nechat bavit estrádami na TV NOVA a nenechat si kazit náladu tím, že nás někdo poučuje, jaké to bylo za bolševika.

Ve chvílích, kdy se úplně nedařilo, politici nedokázali lidem vysvětlit, že kapitalismus neznamená mercedes před domem pro každého. Vzniklo proto heslo „zlatý komunisti“. To někdo používal ironicky, ale nacházelo se stále víc lidí, pro něž bylo vyobrazením skutečného stavu věcí. Málokdo si dokázal a chtěl spočítat, že za totality nejen nebylo nic levnější. Věřilo tomu však stále více lidí.

Vznikla tak velká skupina lidí, na něž stát kašlal a oni proto snili o návratu do doby, kdy se o ně strana postarala. Morava, obzvlášť severní, vesnice po celé zemi a některá menší města se tak začala myšlenkově upínat k někomu, kdo je dostane z jejich nepříjemné situace. Tito lidé zkrátka potřebují vůdce, který jim přikáže, co si mají myslet, a za odměnu nabídne nějakou tu slevu na jízdném a stovku k důchodu navíc.

Když Eva Holubová hovořila o tom, že její „generace asi musí vychcípat, aby se něco změnilo“, drsně popsala, jak se věci mají. Ruku v ruce s tím ovšem musí jít velká reforma vzdělávání a důsledná osvěta, která dětem a mladým lidem vysvětlí, že s komunisty a jejich následovateli z ANO a části ČSSD se „netančí“. Tato vláda to ovšem nedopustí, proto je nutné, aby se o zlepšení situace pokusil každý z nás.

Nebylo by lepší, kdyby ve vaší vesnici stále fungovala hospoda, která musela zavřít kvůli EET, v televizi by na všech kanálech říkali pravdu, nebo alespoň nešířili propagandu,  noviny by nesloužily jako stranické listy a prezident by byl člověk, kterého si můžeme vážit?