První sovětské civilní proudové letouny TU-104 byly chloubou Aeroflotu. Jenže současně měly na počet vyrobených kusů prvenství v haváriích. My jsme s tímto letadlem zažili totéž.

Nehodovost letadla TU-104 byla mezi stroji vyrobenými v SSSR rekordní. Celkově jich bylo v důsledku nehod ztraceno 18 procent.

TU-104 provedl svůj první let v roce 1955 a od roku 1956 byl nasazen na pravidelné linky. Byli na něj patřičně hrdí, takže se létal předvést do Londýna a New Yorku. V té době to byl jediný osobní proudový letoun na světě, protože britský De Havilland Comet byl po řadě katastrof dočasně stažen z provozu a americký Boeing-707 do něj ještě nenastoupil.

„Tůčko“ vynikalo rychlostí, protože bylo schopno dosáhnout 750 až 800 kilometrů za hodinu a jeho dolet byl až 3500 kilometrů. Jenže u zcela nové techniky se nepodařilo vychytat všechny dětské nemoci a platila se za to velká cena. Letadlo bylo těžké, nestabilní a kritizovala se u něj aerodynamika křídla.

K první záhadné havárii TU-104 došlo 15. srpna 1958 poblíž Chabarovska. Z nějakého důvodu letadlo opustilo letovou hladinu, dostalo se do vývrtky a narazilo do země. Podle vyšetřovací komise byl stroj ve velké nadmořské výšce zachycen vzestupným proudem vzduchu, ztratil rychlost a začal padat. Žádné závěry z toho ale nebyly učiněny.

Všechno se opakovalo 17. října 1958, když v Čuvašsku další letadlo TU-104 mířilo na lince z Pekingu do Moskvy. Po posledním mezipřistání v Omsku doletěl stroj skoro až do Moskvy, ale dispečeři ho kvůli obtížným povětrnostním podmínkám nechtěli nechat přistát. Stejně nepříznivé podmínky byly na náhradním letišti v Gorkém. Posádka letadla tedy zamířila do Sverdlovska. Nad Čuvašskem bylo letadlo v nadmořské výšce 10 kilometrů zachyceno turbulentním proudem a vyneseno do výšky 13 kilometrů, kde výkon motoru prudce poklesl. Letadlo se dostalo do pádu, který už se nepovedlo vybrat.

Protože tehdy ještě neexistovaly černé skříňky se záznamy letových údajů, museli by vyšetřovatelé tápat. Jenže velitel letadla G. D. Kuzněcov si zachoval klid do poslední chvíle a stačil ještě popsat do radia všechny okolnosti.

Tato katastrofa vedla k zavedení některých technických vylepšení a omezení letové hladiny TU-104. Výroba tohoto typu byla ukončena v roce 1960 po přechodu na novější letadla. V civilním letectví však sloužila tato „tůčka“ až do roku 1979, kdy byla po katastrofě u letiště Vnukovo způsobené lidským faktorem stažena z civilní dopravy. Posádka zareagovala na falešný požární poplach u jednoho z motorů během vzletu a otočila se zpět na Vnukovo. Letadlo při pokusu o návrat na letiště havarovalo.

Na posádku se svalila většina katastrof, které se staly TU-104 mezi lety 1960 až 1970. Bylo však zjištěno, že více než třetina (35 procent) z nich se byla zaviněna technickou závadou. TU-104 se ukázal jako nejnebezpečnější sovětský civilní letoun, který si vyžádal celkem 1140 životů. (V Iljušinu IL-18 zahynulo ještě více lidí, ale ten se používal mnohem déle).

Ve službách Československých aerolinií létalo celkem šest strojů Tupolev TU-104A. Dvě letadla byla zničena při nehodách, kdy nedošlo k obětem na životech. Třetí stroj, letadlo s imatrikulací OK-NDD, byl zničen v noci na 1. 6. 1970 při pokusu o přistání na letiště v libyjském Tripolisu. O život přišlo všech 13 lidí na palubě. Naše československá bilance je tak podobná jako ta sovětská. Byli jsme po Aeroflotu druzí, kdo tento moderní stroj nasadil. Z našich letadel TU-104 jsme ale kvůli katastrofám přišli o celou polovinu z nich.

(Zdroj: Russian7.ru,  Russia Beyond)