KOMENTÁŘ / Sbohem a šáteček. Úsporné plány vlády dostaly další reálnou podobu. Po České republice se na konci června naposledy otevřelo na 300 poboček České pošty. Je to nezbytný a dlouho odkládaný krok, nebo jen kosmetická změna, která ale pouze přinutí část občanů stát ve frontách na vzdálenějších pobočkách? To záleží, koho se zeptáte.

Hospodaření České pošty v novém tisíciletí vykazuje jednoznačnou a nezpochybnitelnou trajektorii směrem k záporným číslům. Leckdo může namítnout, že až do roku 2017, tedy většinu času, hospodařila Česká pošta se ziskem. A má pravdu. Na snížení zisku z 852 milionů z roku 2000 na 91 milionů v roce 2017 nelze pohlížet jinak než jako na obrovský pokles. Pokles je pak ještě větší, pokud zohledníme růst cenové hladiny. Jedná se tedy o velký nominální propad zisku a dvakrát tak velký reálný propad zisků. A od roku 2018 se navíc pohybovala neustále v červených číslech.

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

Pojďme si společně přiznat jednu věc. Svět okolo nás se proměňuje a nejinak tomu je v podobě naší mezilidské interakce. Pro běžnou komunikaci využíváme SMS nebo sociální sítě. Jako mírně formálnější prostředek využijeme e-mail, a pokud máme to štěstí, můžeme si s úřadem vyměnit několik zpráv přes datovou schránku. K tomu všemu Českou poštu nepotřebujeme. A zasílání balíků? Tam poště v poslední době vyrostla taková konkurence v podobě soukromých společností, že v konfrontaci s nimi působí jako chudý příbuzný.

Právě konkurence je hnací silou, která naši společnost posouvá vpřed. A v této konkurenci Česká pošta neobstála. Pokud by byla Česká pošta soukromou společností, tak by již ukončila svoji činnost. Ale protože je státním podnikem, tak jí v posledních letech stát poskytuje kompenzace v nejvyšší možné zákonné výši. A stát nemá jiné prostředky než ty, které pochází od občanů. Proto je podstatné mít na paměti, že ačkoliv citová vazba na naši oblíbenou pobočku může být věc silná, tak její provoz si zprostředkovaně hradíme sami. A položme si otázku, zda chceme hradit zrovna provoz České pošty, tedy instituce, které trh jednoznačně říká, že dlouhodobě neobstává.

Rozumím tomu, že některým může zrušení pobočky v jejich blízkosti zvýšit nepohodlí související s časově náročnější cestou na vzdálenější pobočku. To ale rozhodně není argument, proč zrovna tu danou pobočku nerušit. Musíme si uvědomit podstatu problému. Rušení poboček je úsporné opatření. A neexistuje jediné úsporné opatření, které by se nikoho nedotklo. Je to stejné jako v osobním rozpočtu. Pokud se nechceme ničeho vzdát, tak neušetříme ani korunu. A stejné je to s Českou poštou. Té se však osobně vzdám velice rád.

Článek vyšel na webu Pravý břeh.