Spolková republika Německo je na rozdíl od Česka zavedenou a stabilní demokracií. Jenže i Němce čekají na podzim klíčové parlamentní volby a politická scéna je – alespoň v rétorické rovině – značně rozpolcená. Jistě, Německo funguje tak, že po lítém předvolebním boji vždy nastane hledání politického konsensu nutného k sestavení tradičně koaliční spolkové vlády. Přesto by neměl zapadnout nedávný výrok sociálního demokrata Heika Maase, spolkového ministra zahraničních věcí, že je třeba opustit „konfrontační křik“ vůči Rusku.

Nejprve je třeba připomenout, v jakém kontextu onen Maasův výrok vlastně zazněl. Paradoxně to byla reakce na vystoupení Annaleny Baerbock, spolupředsedkyně Zelených, která se nechala slyšet, že by Německo mělo proti Rusku a Číně uplatňovat „tvrdý kurs“. Zelení rasantně posilují a chtěli by se po volbách aktivně podílet na sestavování spolkové vlády. Annalena Baerbock je jejich kandidátkou na spolkovou kancléřku. Navíc Zelení přebírají voliče sociálním demokratům.

Co tedy Heiko Maas už 25. dubna 2021 ve veřejnoprávní televizi ARD vlastně řekl? – „Není naším zájmem připojit se k tomuto konfrontačnímu křiku. Chceme dialog a dobré sousedství s Ruskem.“ A dodal: „Konečně nikdo nemůže mít zájem na tom, aby se z permanentních provokací staly vážné spory…“ Jemně se také distancoval od výroku amerického prezidenta Bidena, že je Vladimir Putin zabiják.

Dále čtěte

Dění na rusko-ukrajinské hranici se nás stále týká – mrtvý brouk není řešením

Na rusko-ukrajinské hranici je stálo živo, sice se ruská vojska začala stahovat, ale co to znamená pro nás? Před třemi…

Tato slova v Německu zaznívala ve dnech, kdy se v Česku řešila kauza Vrbětice. A v podobném duchu hovořil Heiko Maas i 6. května 2021 před zahraničními novináři: Evropa prý musí s Ruskem jednat jasně, ale zároveň by měla být otevřená dialogu; zklidnění situace na rusko-ukrajinské hranici přivítal a podpořil případné konání summitu Biden-Putin…

Jistě, Spolková republika Německo nám v kauze Vrbětice nakonec vyjádřila slovní solidaritu. Nezapomínejme však, že Berlín má profesionální diplomatickou službu a vynikající bezpečnostně-politické analytiky, takže německá spolková vláda samozřejmě reflektuje jak diletantismus a zkorumpovanost Babišovy vlády, tak podivnou proruskou servilitu prezidenta Miloše Zemana.

Německo, předvolební i povolební, bude ve vztahu k Rusku vždy především pragmatické. Je to země, která je úhelným kamenem Evropské unie, ale také NATO, přestože zde by Německo – i vzhledem ke své ekonomické síle – mohlo poněkud zvýšit svou angažovanost. Je významným sousedem Česka a spojencem. Jestli však bude brát vážně naše národní zájmy, ať už ekonomické, nebo zahraničněpolitické a zatím jen vágně formulované, to bude záviset především na nás samotných.

V současné konstelaci jsme pro Němce nečitelní a podezřelí, byť k nám přistupují formálně uctivě. Také proto, v zájmu zachování a rozvíjení naší demokracie a právního státu, je třeba mít konečně důvěryhodnou vládu s čestným premiérem, stejně jako normálního prezidenta republiky.

V Německu proběhnou volby už 26. září, v Česku nás čekají 8. a 9. října. Němci budou rozhodovat o novém kancléři a možných nových trendech vládní politiky v rámci ustáleného politického konsensu.

Češi naopak rozhodnou o tom, zdali vůbec chtějí politiku jakožto nástroj ke správě věcí veřejných, nebo dají přednost populistickým mesiášům, kteří je povedou k nějaké nové (a zdánlivě lákavé) formě soft-diktatury.

Zdroj: Die Welt