Novým německým kancléřem se v úterý stal předseda Křesťanskodemokratické unie (CDU) Friedrich Merz. Poslanci Spolkového sněmu jej odpoledne zvolili až v druhém kole hlasování. V dopoledním prvním kole Merz ještě potřebnou většinu 316 hlasů nezískal, v tajném hlasování ho podpořilo jen 310 poslanců. Strany nové koaliční vlády – konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD) – mají přitom 328 poslanců. Prezident Frank-Walter Steinmeier jmenoval už i 17 ministrů Merzovy vlády, kteří následně složili slavnostní přísahu. Německo tak má po půl roce opět většinovou vládu.

Podle předsedkyně Spolkového sněmu Julie Klöcknerové hlasovalo v druhém kole pro Merze 325 poslanců, 289 bylo proti, jeden se zdržel a tři hlasy byly neplatné. V prvním kole ho podpořilo jen 310 poslanců, proti hlasovalo 307, tři se zdrželi a jeden hlas byl neplatný. Konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD), které chtějí být součástí příští koaliční vlády, mají v parlamentu většinu 328 poslanců a původně se očekávalo, že Merz bude v prvním kole hladce zvolen.

Sálem zněl hlasitý potlesk

Výsledek úterního dopoledního hlasování je v dějinách Německa ojedinělý. Ještě nikdy se nestalo, že by po volbách a uzavření koaliční smlouvy kandidát na kancléře nebyl ve Spolkovém sněmu při prvním hlasování zvolen.

Po oznámení výsledků druhého kola se zasedacím sálem Spolkového sněmu ozval hlasitý potlesk. Merzovi mezi prvními gratuloval jeho předchůdce ve funkci, sociální demokrat Olaf Scholz. Bývalá kancléřka Angela Merkelová, která přihlížela z tribuny pro hosty prvnímu kolu hlasování, na druhé „z časových důvodů“ nedorazila.

Dále čtěte

Slovenská krize hrozí i nám! Babiš je Ficův spojenec. Podpořte svobodná média a evropský kurz Česka

Události u našich slovenských sousedů nabraly rychlý spád. Nikdo neví, kam až  může Fico a jeho proruská garnitura zajít. Tamní…

Merze po zvolení přijal prezident Steinmeier, který ho dekretem jmenoval desátým kancléřem spolkové republiky. Následně kancléř složil ve Spolkovém sněmu slavnostní přísahu na Základní zákon, německou obdobu ústavy. Praktikující katolík Merz přitom použil i formuli „k tomu mi dopomáhej Bůh“. Scholz (SPD) ji v roce 2021 vynechal.

Prezident Steinmeier následně předal jmenovací dekrety i 17 ministrům. Německo tak má na den přesně půl roku po rozpadu vlády sociálních demokratů, zelených a svobodných demokratů (FDP) kancléře Olafa Scholze opět většinovou vládu. Kromě Merze má CDU sedm ministrů, SPD rovněž sedm a CSU tři. Ve vládě je deset mužů a osm žen. Vicekancléřem a ministrem financí se stal spolupředseda SPD Lars Klingbeil, ministerstvo zahraničí povede Johann Wadephul (CDU), obrany Boris Pistorius (SPD), vnitra Alexander Dobrindt (CSU) a hospodářství Katherina Reicheová (CDU). Ministři po jmenování složili přísahu ve Spolkovém sněmu.

První zahraniční návštěvy už od středy

Devětašedesátiletý předseda CDU je veteránem německé politiky, už v 80. letech byl poslancem Evropského parlamentu. Nikdy ale neměl vládní funkci – na celostátní ani zemské úrovni. V úřadu jej přitom čeká řada výzev. Nastupuje do něj v době, kdy na Ukrajině už více než tři roky zuří válka rozpoutaná Ruskem, americký prezident Donald Trump zavádí ochranářská opatření v mezinárodním obchodě, německé hospodářství už dva roky nevykázalo růst a v zemi roste podpora strany Alternativa pro Německo (AfD), kterou civilní kontrarozvědka minulý týden označila za prokazatelně pravicově extremistickou.

Dále čtěte

Friedrich Merz: Protiruský milionář a katolík, který chce zatočit s migranty 

Německý kancléř Friedrich Merz je vnímán jako protiklad Angely Merkelové, s níž dlouho bojoval o moc v Křesťanskodemokratické unii (CDU).

Merz už dříve uvedl, že chce začít naplno pracovat od prvního dne nástupu do funkce. Původně bylo ještě v úterý v plánu první zasedání vlády. Ve středu by se měl vydat na první zahraniční návštěvy: v Paříži se setká s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, ve Varšavě s polským premiérem Donaldem Tuskem.

Nová vládní koalice bude už pátou, kterou od konce druhé světové války uzavřely CDU/CSU a SPD. Poprvé taková koalice – dříve známá jako velká – vznikla v roce 1966 pod vedením konzervativního kancléře Kurta Georga Kiesingera. Ve znovusjednoceném Německu poprvé dvě největší strany spolupracovaly po volbách v roce 2005. V čele vlády stála konzervativní kancléřka Merkelová, která od toho roku Německo vedla dalších 16 let. Se sociálními demokraty ve velké koalici vládla ve třech ze čtyř svých vlád. Sociální demokraté byli vždy ve vládách s konzervativci menším koaličním partnerem.