Nemohl se zbavit pocitu, že každý jeho krok páře břicho nočního města od pupku až k podbřišku a že mu za chvíli pod nohama vyhřeznou střeva noci a strachu. Před chvílí narazil u kostela na hlídku, naštěstí byli všichni tři ozbrojenci hluční, a když se k němu blížili, oslnili se navzájem plamínky zapalovačů.

Ozvěna plamínků se za nimi pak táhla ještě pár kroků. Vydechl, počkal, až zmizí k náměstí, a vydal se na druhou stranu. Oči si už dávno zvykly na tmu a spolu s nosem hledaly cokoliv, co by se dalo sníst. Včera tajnou výpravu za jídlem vynechal a příděl by nestačil ani kanárovi.

Otřel se ramenem o omítku domu, asi plesnivou, nebo podmáčenou. Koláč zřejmě žluté hmoty se odlepil od zdi a s úlevným zašuměním dopadl na chodník. Zavonělo to jako ve sklepě s bramborami a žampiony. Rozhlédl se, jestli ta katastrofa někoho nevzbudila, ale nikde se ani nepohnula záclona. Jenom okolo pouliční lucerny kroužila jedna zklamaná můra, která zřejmě čekala, že se mrtvá lucerna přece jen rozsvítí. Zatočil za roh do úzké uličky a na něco šlápl. Zvedl dřevák, sehnul se a zase se rychle narovnal. Kočka vypadala, jako by spala, ale to by na sebe nejspíš nenechala šlápnout. Jak se zvedal, všiml si otevřeného sklepního okénka. Zase se rozhlédl a protáhl se dovnitř, třeba tam bude něco k jídlu.

Tma byla ve sklepě ještě důraznější než venku a páchla starou mastnotou. Možná tady byla kdysi dílna. Narazil do regálu, nebo police. Zvuk byl tak silný, že snad musel utrhnout noci hlavu. Něco spadlo, něco se rozbilo a něco se někam kutálelo. Snažil se nenahmatat střepy a naštěstí se ruka chytila nerozbité lahve. Ohmatal ji, odšrouboval plechové víko a sáhl dovnitř. Asi sušené houby, nebo křížaly. Rychle ke kořisti čichnul, byly to křížaly. Z jablek a možná i z hrušek. Vonělo to a za chvíli v břiše tak pěkně hřálo, že vůbec nezaznamenal světlo pode dveřmi a kroky na schodech. Všiml si muže ve spodkách a špinavém nátělníku, až když byl pár kroků od něj a světlo petrolejky začalo tancovat po střepech na zemi sklepa. Nacpal si rychle do pusy další hrst křížal, protože tušil, že hostina pomalu končí.

Muž udělal poslední dva kroky, zvedl petrolejku, aby na něj dobře viděl, a promluvil. Německy. Křížaly se v krku vzpříčily a začalo se mu chtít zvracet. Hlas muže mu připomněl hlasy dozorců z lágru. Polkl, sehnul se pro střep a sekl muže přes krk. Petrolejka se po krátkém letu vydala na obhlídku po podlaze a tělo se sesunulo k zemi. Skočil po něm, a ještě ho chvíli škrtil. Pak se trochu uklidnil a utřel si krev do pruhovaných vězeňských kalhot. Oheň z petrolejky začal olizovat regály, byl nejvyšší čas se vrátit na kavalec. (Litoměřice, 15. května 1945)

Jiří Padevět je spisovatel, knihkupec a nakladatel, autor řady historických průvodců, od roku 2006 je ředitelem nakladatelství Academia, za knihu Průvodce protektorátní Prahou získal v roce 2014 cenu Magnesia Litera. V literární tvorbě se věnuje především krátké próze, v nakladatelství Host nedávno vyšla jeho kniha povídek nazvaná Republika (2020), aktuálně připravuje knihy Rok 1945 a Lenin v obrazech.