ROZHOVOR / Téměř padesát let stojí v parku Jiráskovy sady v Litoměřicích socha sovětského vojáka, který v jedné ruce drží prapor a ve druhé samopal. Pokusů o odstranění sochy bylo v minulosti několik. Ten, který by mohl dopadnout úspěšně, probíhá právě nyní. Snahy o přesun sochy pryč z parku zintenzivnily po ruském vpádu na Ukrajinu. Za iniciativou, která si klade za cíl sochu z parku odstranit, stojí skupina místních občanů. „Lidé netuší, že v tomto případě nejde o památku na vojáky, ale o památník okupantům,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Petr Kvapil, který je jedním z aktivistů. Nedaleko sochy celý život bydlí a díval se na ni i jako žák přilehlé školy v době normalizace.
Kde se tady socha vojáka vzala? Není výsledkem poválečné euforie, že?
Nene, socha se celým názvem jmenuje Čest a sláva Sovětské armádě a odhalena byla až v roce 1975. Socha sloužila jako ideologický nástroj komunistické propagandy. Mělo to na veřejnost působit tak, aby se prosadila ta verze příběhu, že v roce 1968 to byla bratrská pomoc, a nikoliv okupace. Soudruzi moc dobře věděli, proč tento monument nazvali Čest a sláva Sovětské armádě.
My nezpochybňujeme oběti – vojáky Rudé armády, kteří padli při porážce nacismu, ostatně ti mají památník na místním hřbitově. Bohužel, lidé ale netuší, že v tomto případě nejde o památku na vojáky bojující za II. světové války, ale o památník okupantům. Získali jsme zadávací dokumentaci z roku 1972. Tam není ani slovo o válce a osvobození. Je tam stále opakováno něco o vynikajících vztazích Československa a Sovětského svazu. Nechápeme, proč máme mít v parku ruského kulometčíka, když nás Rusko označuje za nepřítele, a navíc když vidíme, co páchá na Ukrajině, a nejen tam. Zkrátka, nevím, proč bychom tady měli mít sochu válečníka nepřátelské armády.
Kdy se objevila myšlenka na odstranění sochy?
Ta první myšlenka se objevila hned po revoluci, kdy to řešilo první demokratické zastupitelstvo města po prvních svobodných volbách. Tehdy se to nepovedlo. Bylo jasné, že to bude nákladná akce, a tehdy nebylo vůbec jasné, jak bude probíhat financování měst a obcí. A zadruhé, tehdy jsme si řekli, že nebudeme jako oni. Že nezačneme tím, že budeme bourat sochu. I když tehdy byl v zastupitelstvu celkem konsenzuální postoj, že pomník je třeba časem odstranit, nakonec to tak nějak zapadlo. Nicméně ty jednotlivé hlasy se ozývaly stále. Naposledy před zhruba deseti lety při rekonstrukci parku byla na stole myšlenka, že by socha měla být odstraněna.
Čili rekonstrukce parku nepřinesla zásadní změnu.
Tehdy prý byla socha zachována na základě výsledku zvláštní ankety s nejasnou otázkou na vztah lidí k pomníku, ve které kladně odpovědělo asi osmdesát lidí. Socha vadila jen jednotlivcům, ale většina obyvatel je k tomu dnes absolutně lhostejná. Většině lidí je to jedno a možná je dobře, že si mladí lidé s sebou nenesou žádnou ideologickou zátěž minulosti.
Jen nevím, jak mají účel toho pomníku vysvětlovat učitelé dětem, resp. vím to, ale pak nutně přijde otázka, proč to tu ještě stojí. Okolo parku jsou čtyři školy. V minulosti zmizely alespoň okolní části monumentu, mísy, záhony a velký nápis Čest a sláva Sovětské armádě.
Co konkrétně byste s tak velkou sochou chtěli udělat?
Samozřejmě že nejjednodušší by bylo, kdyby přijel bagr a vyřešil to. My si ale uvědomujeme, že je to určité umělecké dílo. Proto navrhujeme, aby byla přesunuta do nějakého muzea či skanzenu komunismu. Ostatně, na nějakém vhodném pozemku tady v Litoměřicích by takový depozitář podobných oblud, kterých je podle našich informací po celé zemi více než 1800, jako atrakce mohl vzniknout. My nejsme bořiči soch, snažíme se o civilizovaný přesun na vhodné místo.
Zatím proběhla setkání u sochy a několik výzev. V jakém stavu jsou nyní snahy o přesun sochy?
Socha je města a to musí nakonec její osud vyřešit. Naši iniciativu zatím bohužel moc nebere jako partnera k jednání. Kdyby v místních novinách nevyšel před pár dny článek s manipulacemi a nepravdami, řekl bych, že se snaží celou věc vymlčet, ale takhle to vypadá, že se město snaží neustále vymýšlet nové důvody, proč s tou sochou nejde nic udělat. Kdybychom nepotřebovali s městem spolupracovat, musel bych říct, že to vypadá jako arogantní přezíravost, ale může to být jen nechuť přidělávat si práci v návalu jiných úkolů. Nějaké informační tabule, které tam chce město umístit, nic neřeší. Naopak. Máme informaci, že partnerská organizace, která rekonstrukci parku spolufinancovala a architektonicky zaštiťovala, a musí se tedy k navrhovaným úpravám vyjádřit, takové cedule odmítla jak z estetického, tak z obsahového důvodu, ale s přesunem sochy by souhlasila, což zmíněný článek zamlčuje. Také není pravda, že chceme, aby se aspoň něco dělo. Ne, my chceme tu sochu odstranit – tak jednoduché to je.
Nevím, zda město záměrně nedává tisku úplné a pravdivé informace, nebo zda je to nedůslednost redaktora, ale mohl se nás zeptat. Navíc činnost města v této věci nemá, pokud vím, žádnou oporu v alespoň nějakém usnesení některého kolektivního orgánu. Oni vědí, že máme pravdu a že proti našim písemným důkazům nemohou postavit žádné relevantní oponentní argumenty. Možná že důvodem, proč nás stále neberou, je fakt, že jsme za pár měsíců naší činnosti vyvrátili mýty, kterými město v minulosti zásobovalo veřejnost, a získali pro všechna naše tvrzení nezvratitelné písemné důkazy. Místo tiskové opravy a omluvy za chybné informace nepravdivý článek prostě stáhli z archivu svého zpravodaje. Úsudek o statečnosti takových postupů nechám na čtenáři. Socha je pouze města a není chráněna žádnou mezinárodní úmluvou. Není to ani hrob ani místo významné válečné události. Neexistuje žádná skutečná překážka k zahájení jednání o záměru sochu odstranit. Mám z toho pocit, že se ten spor zbytečně dostává do osobní roviny místo toho, abychom řešili věcnou stránku, a to je škoda.
Debatujete s jednotlivými zastupiteli?
Přesto i právě proto se snažíme se zastupiteli hovořit. Pracujeme na nápadech, jak s tím místem v budoucnu naložit. Získáváme postupně vyjádření i posudky lidí a úřadů, které v této věci mají co říci. Nic není z naší strany tajné. Vzniká jakási „kuchařka“, jak formálně i prakticky postupovat, a všechny tyto výstupy naší práce chceme zadarmo poskytnout městu, ale zatím o to nikdo nestojí.
Máme již přes 500 podpisů pod peticí požadující odstranění sochy a to nám dává právo požadovat projednání této věci v zastupitelstvu. Chtěli bychom, aby zastupitelé přijali usnesení, kterým schválí záměr odstranit sochu. To neznamená okamžitou likvidaci, ale základní legislativní předpoklad, aby mohl úřad na této věci začít vůbec smysluplně pracovat, a ne se pouze vymlouvat, že něco nejde. Ve spolupráci několika odborů je třeba řešit budoucí podobu toho místa, možnosti a cenu přesunu, majetkové a účetní záležitosti, finanční pokrytí dostat do rozpočtu a tak dále. Je to spousta práce vč. vysvětlování souvislostí o vzniku a využívání toho pomníku komunisty veřejnosti a my od začátku nabízíme ve všem městu pomoc. Věříme, že nakonec naše snahy najdou u zastupitelů pochopení a společně změníme podobu a charakter tohoto cenného veřejného prostoru. Pomůžeme tím nepochybně i dalším podobně postiženým obcím.