Plnohodnotná ruská agrese proti Ukrajině způsobila významné geopolitické změny. Zároveň se ukázalo, že v západních zemích existují politické síly sympatizující s Ruskem a ochotné agresora uklidnit. Analytik Petro Gerasimenko považuje takové snahy za naivní.
V článku na webu Uaposition.com si všímá, že se v současné době tyto síly soustřeďují na krajním levém i pravém křídle politického systému. Mají sklon ostře kritizovat Západ a zároveň projevují shovívavost a pochopení pro autoritářské režimy a pro motivy agresivního jednání Moskvy. Populisté aktivně podkopávají „velikost Západu“ zevnitř a vytvářejí prostor pro triumf autoritářství po celém světě.
Zvláštním případem jsou Spojené státy. Zatímco si Ukrajinci zvykli na nejednoznačná prohlášení bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa ohledně ruské agrese, zazněly ještě radikálnější a absurdnější výroky dalšího potenciálního kandidáta na prezidenta USA z Republikánské strany Viveka Ramaswamyho. Ten otevřeně nabídl předání části území Ukrajiny pod kontrolu Ruska výměnou za slib Moskvy, že zastaví vztahy s Pekingem. Ramaswamy také hovořil o odmítnutí vojenské a finanční podpory Ukrajiny, slíbil návštěvu Putina, zrušení sankcí a návrat Rusů na světové trhy. Ramaswamy zřejmě věří, že se autoritářské Rusko může stát spolehlivým spojencem Západu. To je podle Gerasimenka klasický omyl mnoha západních politiků. „Rusko se vždy chovalo k Západu s opovržením a snilo o ukončení éry dominance západní civilizace ve světě.“
Ramaswamy také navrhl, aby USA chránily Tchaj-wan před čínskou invazí pouze do roku 2028. Pak by mohly od svých závazků upustit, protože do té doby by Amerika již zavedla vlastní výrobu polovodičů.
„Populističtí politici nechápou, že pro Rusko je Západ strategickým ideologickým protivníkem. Putinova diktatura se částečně udržuje aktivním prosazováním tohoto obrazu v ruské společnosti. Pro Moskvu jako koloniální říši se spolupráce s autoritářskou Čínou jeví jako zcela logická a přirozená. Díky této spolupráci vidí Kreml i teoretickou šanci na rozbití světového politického systému a nastolení práva silnějšího v mezinárodních vztazích. Nezáleží na tom, že ve spojenectví mezi Pekingem a Moskvou bude Moskva mladším partnerem nebo vazalem. Další otázka: dovolí Čína za současných podmínek Rusku alespoň teoreticky provádět protičínskou politiku, jak o tom sní Ramaswamy a někteří populisté? To je velmi pochybné,“ píše analytik.
Takových politků je u amerických republikánů víc. Podle autora předstírají, že jsou přesvědčenými konzervativci, a přitom jsou ochotni přehlížet ruské porušování zásad mezinárodního práva zavedených v éře politické nadvlády Západu.
V Evropě je to podobné. Krajně pravicové skupiny by se tu nebránily uzavírání dohod s Ruskem. Představitelé strany „Alternativa pro Německo“ opakovaně vyjádřili potřebu přestat podporovat Ukrajinu a donutit Kyjev k jednání. Německo by podle nich nemělo odmítat ruské dodávky energie a nerozlišují, kdo je oběť a kdo agresor. Podobně se vyjadřují i další krajně pravicoví radikálové, třeba bývalý francouzský prezidentský kandidát Eric Zemmour. Tyto síly v Evropě a Americe vykazují podivnou afinitu k autoritářským režimům a totalitním praktikám a chtějí dohody s diktátory jako Putin a Kim Čong-un.
„Využíváním strachu z možného vypuknutí třetí světové války se pravicoví populisté neprezentují jako silní političtí vůdci, ale jako slabí usmiřovatelé agresorů. Takové názory se neslučují s klasickým konzervatismem západního modelu s jeho respektem k mezinárodnímu právu, suverenitě a územní celistvosti národů. Chybí jim ochota tyto zásady a hodnoty prosazovat, aniž by zradili své přátele a spojence,“ konstatuje Gerasimenko.
Na krajní levé části spektra je to podobné.
„Mezi levicovými populisty převládá podivná směsice názorů. Je zde prostor pro komplexní pacifismus, kategorické odmítání NATO a vedoucí úlohy USA ve světě. Levicoví populisté neustále zpochybňují velikost Západu a obviňují ho z nespravedlnosti na globální scéně. Ve světě, jak si ho představuje ultralevice, je to především ,imperialistické‘ NATO a USA, které nesou vinu za ruskou invazi na Ukrajinu. Ty prý Putina vyprovokovaly svou politikou rozšiřování Severoatlantické aliance,“ popisuje autor jakoby zrcadlově obrácený obraz se stejným výsledkem. Západní feministické organizace například na jaře 2022 vyzvaly k neposkytování zbraní Ukrajině. Podle jejich zjednodušeného názoru „válka je špatná, válka je mužská hra a poskytnutí zbraní konflikt jen vyostří“.
Občas se ultralevicové i ultrapravicové skupiny v Evropě účastnily společných demonstrací, na kterých zaznívala proruská hesla. Jedno takové shromáždění se konalo v únoru 2023 v Berlíně.
Pokud bude Západ prohrávat a ztrácet své místo ve světě, bude to důsledkem opuštění hodnot, které kdysi vyznával, ne proto, že by Východ vynikal nějakými zvláštními přednostmi, uzavírá svou analýzu Petro Gerasimenko.