Ruský prezident Vladimir Putin během projevu před Federálním shromážděním Ruské federace 29. února 2024. FOTO: Úřad prezidenta Ruské federace
FOTO: Úřad prezidenta Ruské federace
Někteří lidé zasvětili život takzvané kremlologii. Dříve studovali a analyzovali politiku Sovětského svazu, nyní dělají to stejné s Ruskou federací, ve vyjádřeních čelních představitelů vlády, prezidentů a jejich mluvčích hledali a hledají jakýsi hlubší význam, přemýšlí nad tím, co jejich slova skutečně znamenají. Občas je to obtížný úkol, přitom by možná stačilo používat jednoduchou poučku – nevěřte ničemu, dokud to Kreml nepopře. A až se tak stane, připravujte se na nejhorší.
Ve stejné situaci byl Západ již nespočetněkrát. Před zhruba dvěma lety jsme stejná slova poslouchali ve vztahu k Ukrajině, o osm let dříve ve vztahu k ukrajinskému poloostrovu Krym a během uplynulých let zcela jistě ještě mnohokrát. Rusko nemá zájem na válce, neplánuje útočné akce, na Krymu nejsou naši vojáci, tvrdil tehdy ruský prezident Vladimir Putin. Dříve či později se však ukázalo, že pravda je zcela jinde.
Proč to skrývat?
Na konci února v roce 2014 zelení mužíčci – jak se neoznačeným vojákům později začalo říkat – vtrhli do budovy regionálního parlamentu v Simferopolu a vztyčili na budově ruskou vlajku. K jejímu obsazení došlo pouze den poté, co se před ní střetli pro- a protiruští demonstranti kvůli budoucnosti poloostrova, po svržení Kremlu nakloněného ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. To byl ale teprve jen začátek.
Během následujících dvou týdnů se stejná komanda rozprostřela po celém poloostrově, obklíčila ukrajinské vojenské základny a převzala kontrolu nad dalšími strategickými objekty. Mnohým na místě bylo jasné, že se jedná o ruské vojáky. Rusko je ale označilo za „jednotky sebeobrany“ vytvořené místními obyvateli, kteří se obávali údajných hrozeb vůči ruskojazyčnému obyvatelstvu Krymu.
Krátce po obsazení regionálního parlamentu ruský velvyslanec při Evropské unii řekl, že vojáci ruští nebyli. „Nejsou tam vůbec žádní vojáci, přinejmenším žádní ruští vojáci,“ prohlásil Vladimir Čižov. Stejná slova opakoval i ruský prezident Vladimir Putin, aby Rusko po několika týdnech popírání začalo přiznávat pravdu.
Už v dubnu Putin začal přiznávat barvu. Během každoroční tiskové konference s veřejností prohlásil, že ruští důstojníci určitě stáli za krymskými sebeobránci. „Neexistoval jiný způsob, jak referendum provést otevřeně, spravedlivě, důstojně a pomoci jim vyjádřit jejich názor,“ dodal.
A téměř rok po anexi poloostrova Rusko konečně upustilo od předstírání, že se na ní jeho armáda nepodílela. „K zablokování a odzbrojení 20 tisíců dobře vyzbrojených (ukrajinských vojáků, pozn. red.) potřebujete specifický soubor personálu. A to nejen co do počtu, ale i co do dovedností. Potřebovali jsme specialisty, kteří vědí, jak na to,“ řekl Putin v dokumentu s názvem Krym: Cesta domů.
„Proto jsem dal příkaz ministerstvu obrany – proč to skrývat? –, aby tam pod záminkou posílení bezpečnosti našich vojenských objektů na Krymu rozmístilo speciální jednotky GRU (vojenské rozvědky, pozn. red.) a také námořní pěchotu a komanda,“ dodal Putin.
Absurdita kolem Krymu a zelených mužíčků tím ale neskončila. V rozhovoru s rakouským novinářem Arminem Wolfem Putin sám popřel svá předchozí slova. „Nic jsem nepopíral. Ruská armáda tam byla vždy.“
Na Ukrajinu nezaútočíme
Krymem to jistě nezačalo, ale ani neskončilo. Podle Kyjeva na konci roku 2021 Rusko shromáždilo u ukrajinských hranic 100 tisíc vojáků, americký odhad hovořil o přibližně 70 tisících. O pár dní později Putin v rozhovoru pro televizní stanici Russia 1 popřel jakoukoli možnost ruské invaze na Ukrajinu, když označil tyto představy za alarmistické.
Kreml ale nelhal jen veřejnosti, invazi na Ukrajinu popíral i během rozhovorů se západními partnery. To popsal i bývalý ministr obrany Velké Británie Ben Wallace, když se mu v Moskvě od ruského ministra obrany Sergeje Šojgua dostalo ujištění, že Rusko Ukrajinu nenapadne.
Ještě necelé dva týdny před samotným začátkem invaze Putin válku popíral. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu zase tvrdil, že Rusko stahuje část svých vojáků z oblasti u ukrajinských hranic. O pár dní později se do Evropy opět vrátila válka.
Západ by se měl připravovat na nejhorší
O možném útoku Ruska na NATO se debatuje minimálně od začátku války na Ukrajině. Obavy nedávno potvrdila i estonská premiérka Kaja Kallasová. „Naše rozvědka odhaduje, že útok může přijít v rozmezí tří až pěti let, a opravdu záleží na tom, jak budeme jednotní v našem postoji k Ukrajině,“ prohlásila v rozhovoru pro deník The Times.
Horizont pěti let zmínil v lednu letošního roku i německý ministr obrany, když prohlásil, že Rusko by mohlo napadnout NATO za 5 až 8 let. „Výhrůžky z Kremlu slyšíme téměř každý den, takže musíme počítat s tím, že Vladimir Putin může jednoho dne zaútočit i na některou ze zemí NATO,“ řekl Pistorius v rozhovoru pro německý list Der Tagesspiegel.
Jeho slova přišla jen den po tom, co předseda Vojenského výboru NATO, admirál Rob Bauer, řekl, že civilisté v zemích NATO by měli být připraveni na to, že v příštích dvaceti letech může dojít k totální válce s Ruskem. „Musíme si uvědomit, že mír není samozřejmostí. A proto se (v NATO, pozn. red.) připravujeme na konflikt s Ruskem,“ dodal. Podobných výroků se ale v poslední době rojí stejně jako hub po dešti.
Ruský prezident Vladimir Putin během projevu před Federálním shromážděním Ruské federace 29. února 2024. FOTO: Úřad prezidenta Ruské federace
FOTO: Úřad prezidenta Ruské federace
Putin – stejně jako nespočetněkrát před tím – nyní popírá, že by Rusko plánovalo invazi dále do Evropy. „Západ vyprovokoval konflikty na Ukrajině, na Blízkém východě a v dalších regionech světa a nadále lže. Nyní bez rozpaků tvrdí, že Rusko údajně hodlá zaútočit na Evropu. Prostě plácají nesmysly,“ prohlásil během čtvrtečního projevu před Federálním shromážděním Ruské federace.
V podobné situaci už Západ byl a není to tak dávno, aby si to nepamatoval. Když se na Západě debatovalo o tom, zda Rusko Ukrajinu napadne, Kreml vše popíral. A stejně jako nyní opakoval, že invazi neplánuje – jen pro to, aby ji spustil o několik dní později.
„My tyto agresivní plány nemáme,“ tvrdila v únoru před dvěma lety mluvčí ruské diplomacie Maria Zacharovová. Čas ale ukázal, že Rusko tyto agresivní plány mělo a neštítilo se je spustit. „Neexistují žádné plány na útok NATO zemí. Aliance to velmi dobře ví,“ tvrdila stejná žena na konci letošního ledna. Západ by se tak podle všeho měl připravovat na nejhorší a nevěřit ničemu, dokud to Kreml nepopře. Zdá se totiž, že otázkou nyní není, zda k útoku na NATO dojde, ale kdy.
