Včera vyvrcholily po celé republice pokojné, nesmělé, ba ostýchavé protestní akce vysokoškolských pedagogů humanitního směru, a konkrétně filosofických fakult. Akce, zaměřené proti ostudnému finančnímu ohodnocení jejich práce.

Dotáhli jsme to tak daleko, že univerzitní profesor v humanitním oboru, poté, co dosáhl po všech možných peripetiích nejvyššího možného vědecko-pedagogického titulu, skončil loni na Univerzitě Karlově s platem nižším než učitel na základce. Ba nižším než učitelka v mateřské školce. (Příklad z naší rodiny). To nemá ani v minulosti, ani jinde ve světě obdobu.

Dále čtěte

Nový čínský „dárek“ světu. Takzvaná Iniciativa globální civilizace počítá s Ruskem a vymezuje se proti Západu

V předvečer nedávného setkání Si Ťin-pchinga s ruským prezidentem Vladimirem Putinem představil čínský vůdce novou iniciativu Pekingu zaměřenou na budování „globální civilizace“.

Fatální díry v obecném vzdělání

Ta hanba, drasticky kontrastující s poměry za Masarykovy prvé republiky, ale dokonce i s poměry za císaře pána, se táhne už léta, snad ještě z časů bolševického pohrdání humanitním vzděláním. (To pohrdání ostatně zdědili, jako mnoho jiného, komunisté po nacistech – a demokraticky zvolení současní politici, opoziční i vládní, od Tomia Okamury po Marka Bendu, v tom kupodivu pokračují). Žalostným výsledkem je po konci éry Václava Havla takřka totální vymizení etického rozměru z našeho uvažování, a z veřejné debaty vůbec.

A následnou ostudou je pak nejen to, že někdo, kdo si brousil zuby na nejvyšší post ve státě, prokazoval fatální díry v obecném vzdělání, ale hlavně to, že to polovině národa nevadilo. Ba dokonce imponovalo! Nevzdělanost, která imponuje – komu? Národu Komenského?! V okřídlené větě „on nekecá, on maká“ se ukrývá podvědomý, z marxismu převzatý obdiv k materiálnímu úspěchu, ale i hlouběji uložené pohrdání humanitními vědními disciplínami – jako tzv. vědami „kecacími“ čili zbytnými.

Nutné důsledky, v nichž už žijeme

Obávám se, že za těchto okolností nám nutně dorůstají nové a nové generace dětí bez paměti. Covid, barbarsky zneužitý Babišem proti školní výuce i kultuře, tuto retardaci jen urychlil. Ocitáme se pomalu ve společnosti bez přirozené vzdělanostní a mravní kotvy, bez historického kontextu. Dorůstají generace, neschopné zasadit si jakákoli fakta, z kteréhokoli oboru, do souvislostí. A přitom těmi souvislostmi, nikoli mechanickým biflováním, jsou jakákoli empirická data teprve upotřebitelná. Jsou usouvztažňována – a tím i hlouběji vstřebávána.

Dále čtěte

Penzijní reforma: Proč šokuje téma, které jsme tři dekády ignorovali?

Z mnoha veřejných vyjádření lze získat dojem, že téma krize průběžného penzijního systému, které mimo jiné rezonuje ve sporu o…

Hanebné „oceňování“ humanitních disciplín – ať už je její technokratické zdůvodňování sebefikanější – prostě zůstává hanbou. Hanbou o to ostudnější, že titíž polistopadoví technologové moci, kteří na tomto tristním stavu nic divného nevidí, a naopak jej prodlužují, se sami kdekoli a kdykoli rádi pochlubí tím, že přece jsme „národ Husův, Komenského, Balbínův, Palackého, Masarykův“. Ba mnozí z faktických likvidátorů humanitní vzdělanosti mají tu drzost se dovolávat i Václava Havla či Jana Patočky.

A vůbec se nestydí vzývat odkaz velkých českých humanistů, filosofů a filologů. Jakoby se jeden z těch největších, frázovitě jimi přezdívaný učitel národů, dost celoživotně nenapřednášel, nenapsal, nenabádal k rozšiřování obecné, univerzální vzdělanosti. A dokonce vzdělanosti jako léku na největší zlo tehdejší i dnešní doby, na válku!

Dělostřelecká příprava

Neboť bez děravého dějepisu, bez dlouhodobého, soustavného, každodenního mizení historické paměti, nebylo by vůbec myslitelné vést jakékoli útočné války, třebaže pod krycími názvy operace (Operace Barbarossa, Speciální vojenská operace). Ani z Hitlerova Berlína, ani z Putinova Kremlu. Vygumovaná paměť celých generací, to je předpoklad – dělostřelecká příprava – každé války.

Dále čtěte

Když nevíš jak, vraz tam Banderu. O jedné sémantické válce zuřící též v Česku

Trochu to připomíná malé děti ve chvíli, kdy to chtějí svým rodičům pěkně nandat: „A abyste věděli, tak já vám…

Bez asanace paměti by každá obhajoba agresora, třeba i pod líbivými mírovými hesly, nemohla mít tak snadný život, jak to vidíme bohužel už i u nás. Každé upozadění, oslabení či postupná likvidace humanitních oborů, ať už historie, sociologie, filosofie nebo filologie, je zatím jen lehkou, ale o to varovnější dělostřeleckou přípravou…

Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.