GLOSA / Nová kancléřka na Hradě Jana Vohralíková popisuje své začátky ve funkci. Je jasné, že proti dobám arogantního Vratislava Mynáře to bude pro normální lidi značná úleva. Povede se ale provést potřebný úklid? Tedy ne ve smyslu zametání pod koberec, pokud nějaký na Hradě ještě zbyl.
„Pan prezident Zeman se i v souvislosti se svou nemocí jako by stáhl a tím se otevřel prostor těm ostatním, aby fungovali, jak fungovat chtěli. Od začátku jsem ale říkala, že nebudu vydávat nějaké hodnoticí soudy. Mám tendenci udělat tlustou čáru za minulostí, protože bychom se v ní jinak mohli hrabat celých pět let, a to nedává smysl. Samozřejmě jsou věci, které se musejí došetřit a uzavřít, ale není to tak, že se budu neustále hrabat v tom, co se stalo,“ řekla Jana Vohralíková pro Deník.
Tak celkem chápeme, že hrabání se v minulosti mají v popisu jiné instituce, některé vědecké, některé související spíše s prací policie, státních zástupců a soudů. Pokud na sebe vezmou bádání o minulosti důkladně lidé z těchto „složek“, stačí jim neklást překážky. Některé pozoruhodné kšeftíky by neměly jen tak upadnout v zapomnění.
Pokud jde o tlusté čáry, udělali jsme jich u nás od roku 1989 už tolik, že přes ně není skoro nic vidět. Co jsme si, to jsme si, žádná zpětná zrcátka, hlavně hledět vpřed a žádné fobie a tak dále. Výsledky nebyly nejlepší. Hledělo se vpřed a pak jsme zjistili, že v něčem jsme pořád v minulosti. Někteří lidé udělali jakýsi pohyb v kruhu a od KSČ přešli k liberalismu a kapitalismu, až se nám z nich najednou zase vyklubali bolševici. V politice, médiích, akademické sféře.
Když už se dělá tlustá čára, bylo by občas milé, aby někteří lidé zůstali za ní, na druhé straně.