Ohlášení kandidatury Mirka Topolánka na Hrad a zázračné uzdravení Miloše Zemana z cukrovky jsou dvě nové události v pochmurném povolebním a předvolebním období. Obě se staly předmětem satiry, Topolánkova kandidatura navíc obav.

Lurdským zázrakem na Hradě nemá význam se příliš zabývat. Miloš Zeman je problém a nepřijatelný kandidát v každém případě. I kdyby byl zdravý jako řípa necukrovka. V jeho případě by špatný zdravotní stav byl spíše polehčující okolností, takhle se připravuje o moment lítosti, kterou vzbuzoval i u svých odpůrců.

Topolánkova kandidatura je jiný případ, protože rozdělila i ty, kdo by rádi ve funkci prezidenta viděli rádi kohokoli jiného, pokud to nebude předseda Svědků Tomiových.

Tak nejdřív důvody PRO a PROTI.

PRO: Topolánek je zkušený politik a politika je řemeslo stejně tak, jako je jím truhlařina a chození po laně. V době své vlády byl stoupencem Evropské unie, což u Václava Klause vzbuzovalo zřejmě neustálé zvedání obočí. Stejně tak by nikoho nenapadlo, že by snad Topolánek uvažoval jen vteřinu o nějaké alternativě k NATO. Topolánek podporoval stavbu amerického radaru v Brdech, což byl dost státnický postoj, když se dvě třetiny občanů ve své naivitě a neznalosti stavěly proti radaru. Ve spojení s Obamovým tehdejším nadbíháním Rusku a Paroubkovou propagandou jsme dopadli, jak jsme dopadli. Topolánek je autorem pojmu „kmotři“, který směřoval dovnitř tehdejší ODS. Ten byl pak používán proti ODS jako takové, což se Topolánkovi vyčítalo. Pokud jde o prezidentské ambice, Topolánek byl dobrým sběračem hlasů a za něj měla strana rekordní úspěchy.

PROTI: Není skoro komentář, který by jedním dechem nezopakoval vedle Topolánka slova Dalík, Toskánsko, Berlusconiho vila. Je ironií, že zrovna v ty samé dny, kdy byla oznámena kandidatura nastoupil Marek Dalík podruhé do vězení. Dalík jako lobbista a autor výroku, že on je takový Topolánkův Martin Bormann, vzbuzoval smíšené pocity. Topolánek býval označován za jeho bílého koně a podle kritiků by Topolánek bez něj nebyl nic. Trochu ve stylu starého vtipu, kdy se Bill Clinton ptá Hillary, čím by byla, kdyby si ho nevzala: „Byla bych přece manželka prezidenta Spojených států.“ Faktem je, že Bill se tím prezidentem stal, a ona prezidentkou nikoli.

Pro připomenutí osmi let staré události uvedeme pasáž z hesla Toskánská aféra na české Wikipedii: Toskánská aféra vypukla poté, co koncem července 2009 deník MF DNES zveřejnila reportáž o neformálním setkání vrcholových politiků s vlivnými lobbisty a podnikateli v toskánském letovisku Monte Argentario. Podle později zveřejněných fotografií trávili v malém přístavu Porto Santo Stefano dovolenou dvě skupiny politiků Občanské demokratické strany, ČSSD a podnikatelů. S generálním ředitelem energetické společnosti ČEZ Martinem Romanem se zde setkali bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek, lobbista Marek Dalík, bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček (ODS), bývalý náměstek ministra dopravy Jiří Hodač (ODS), šéf Spolchemie a generální ředitel Setuzy Martin Procházka, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) a další. Ve stejnou dobu zde byl také plzeňský „kmotr“ ODS Roman Jurečko, správce systému exekucí Petr Šikoš nebo stínový ministr průmyslu a místopředseda ČSSD Milan Urban, který přijel na pozvání Vladimíra Johanese, lobbisty pracujícího pro ČEZ. Na fotografiích, které poskytl novinářům bývalý ředitel tajné služby Karel Randák, jsou obě skupiny zachyceny nezávisle na sobě v přístavu a na lodích, kotvících vedle sebe v přístavu městečka.

Setkání vyvolalo značný zájem novinářů a veřejnosti, neboť k němu došlo krátce po schválení kontroverzního zákona o emisních povolenkách, který firmě ČEZ bezplatně poskytuje povolenky k vypouštění skleníkových plynů v hodnotě desítek miliard korun. Podle slov politiků bylo setkání náhodné a nemělo žádnou souvislost s projednávaným zákonem.

V tažení na Hrad může Topolánkovi v očích lidí bránit argument, že roztříští hlasy na protizemanovské straně, takže bychom se mohli dočkat znovuzvoleného Zemana už v prvním kole. Objevují se obavy, že by Dalíkovi mohl dát milost a že může být ve vleku miliardáře Křetinského. U někoho může přitížit homeopatická pochvala od Klause st.: „Vždy jsem říkal, že prezidentem by neměl být ‚Marťan‘. Mirek Topolánek se v nejvyšších politických funkcích dlouho pohyboval, a je tedy v tomto ohledu jasným Nemarťanem.“

Topolánek sám jmenoval své tři hlavní personální chyby: volba Václava Klause prezidentem, podpora pro premiéra Jana Fischera a Vlastimil Tlustý jako ministr financí.

Převáží PRO, nebo PROTI? Jde tu o dvě otázky. Jedna, zda je Topolánek vhodný na tuto funkci jako člověk, druhá, zda bude jeho boj Hrad úspěšný a jestli to nezpůsobí další období Zemana, ať už bude jakkoli dlouhé. Tam je pohromou každý den navíc. Během kampaně se jeho obchodní vazby a všechny další podrobnosti jistě rozeberou důkladně a Zeman (a hlavně jeho okolí) zřejmě kvůli tomu odvrátí pozornost snad i od takových priorit, jako je hledání Peroutkova článku. Tak se třeba v rámci nekampaně dočkáme i jiných billboardů, než jsou ty se Zemanem jako spisovatelem. Stoupenci připomenou, že Dalík byl odsouzen, ovšem na základě tvrzení proti tvrzení, zatímco Rath chycený s krabicí od vína, co v ní nebylo víno, je na svobodě a týrá soud projevy dvakrát delšími, než míval Fidel Castro. Dalík není svatý Alois, není ovšem ani Martin Bormann odsouzený v nepřítomnosti za válečné zločiny. Topolánek není ani vtělení Churchilla, ani Putinův panák.

Zatím by asi bylo nejrozumnější konstatovat, že Topolánek má právo kandidovat, a jestli je silný kandidát, musí to ukázat dost rychle.