Ruský prezident Vladimir Putin a ministr obrany Sergej Šojgu. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Velká část států Evropské unie usiluje o vznik zvláštního tribunálu, který by soudil obžalované za spáchání zločinu agrese proti Ukrajině. Tyto snahy podpořily i Spojené státy americké, které chtějí Kyjevu pomoci a dohnat pachatele k zodpovědnosti za nevyprovokovanou válku. „Před rokem bych vám řekl, že to reálné není, před půlrokem bych řekl, že se o tom začíná uvažovat a v současnosti jsem celkem přesvědčený, že ta cesta otevřená je,“ říká deníku FORUM 24 Milan Lipovský, odborník na mezinárodní právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Cesta k potrestání zločinů agrese na mezinárodní úrovni ale není jednoduchá.
Mezinárodní trestní soud (ICC), který vznikl v roce 2002, může stíhat osoby zodpovědné za zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a od roku 2010 definovaný a o osm let později aktivovaný zločin agrese. Má tedy jurisdikci nad všemi čtyřmi vyjmenovanými zločiny, ale u zločinu agrese platí odlišný jurisdikční režim. Proto by podle Lipovského bylo nutné zřídit ad hoc tribunál. Ruská federace ani Ukrajina totiž nejsou členskými zeměmi Mezinárodního trestního soudu. Těch je nyní 123 a nenajdete mezi nimi například ani Čínu nebo Spojené státy.
„Nad občany ne všech států světa může Mezinárodní trestní soud jurisdikci vykonávat. Pokud jde o zločin agrese, tam je pravomoc soudu tak omezená, že není možné v situaci na Ukrajině, kdy ani Ukrajina, ani Ruská federace nejsou smluvními stranami Římského statutu, jurisdikci vykonávat,“ vysvětluje expert na mezinárodní trestní právo a mezinárodní bezpečnost s tím, že byť soud jurisdikci nad zločinem v obecné rovině má, nemůže ji vykonávat nad zločinem spáchaným právě proti Ukrajině.
K tomu, aby o zločinu agrese proti Ukrajině mohl rozhodovat nový zvláštní tribunál a byla vytvořena jurisdikce podle principů, které mezinárodní právo chápe a používá v trestním právu, ale není nutné, aby oba státy jeho existenci uznávaly.
Jak popisuje Milan Lipovský, k existenci zvláštního tribunálu stačí, aby jej uznal i jen ten stát, na jehož území jsou zločiny páchány, což znamená, že není potřeba, aby Ruská federace uznala potenciální mezinárodní trestní soud ICC 2.0. „Je podstatné, aby to udělal alespoň jeden ze států, což je v tomto případě Ukrajina, a ta tu vůli má,“ dodává. Zároveň ale upozorňuje, že Ruská federace není politicky slabá a může vyvinout velice silný tlak na to, aby takový soud nefungoval. K jeho prosazení je totiž zapotřebí souhlas velké části mezinárodního společenství.
Příkladem problematičnosti donucení mocného státu k respektování mezinárodního práva může být situace z loňského března, kdy Mezinárodní soudní dvůr, soudní orgán OSN, nařídil Ruské federaci okamžité zastavení války na Ukrajině. To ale Rusko ignorovalo. Pro strany sporu je sice rozhodnutí soudu závazné a pokud neuposlechnou, soud může věc přednést na Radě bezpečnosti OSN. V ní má ale Rusko, jako její stálý člen, právo veta.
Po druhé světové válce se vycházelo z toho, že státy, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN, budou garanty mezinárodního míru a bezpečnosti. Proto Rusko disponuje touto možností. „Systém na tom byl postavený. Nicméně to byla do velké míry naivní představa, tedy že ti, kteří jsou stálými členy Rady bezpečnosti, budou automaticky garanty míru ve všech situacích,“ říká pro deník FORUM 24 Lipovský.
Potřebujeme podporu od co největšího množství států
Jak reálné tedy je, že ad hoc tribunál pro zločiny agrese vůči Ukrajině vznikne? Jeho zřízení podporuje řada států Evropské unie. Na konci letošního března americké ministerstvo zahraničních věcí oznámilo, že Spojené státy s jeho vznikem souhlasí také. V lednu k podpoře jeho vzniku vyzval členské státy i Evropský parlament. „Před rokem bych vám řekl, že to reálné není, před půlrokem bych řekl, že se o tom začíná uvažovat, a v současnosti, kdy o tom mluví už i státy, a to státy celkem významné, jsem přesvědčený, že ta cesta otevřená je,“ komentuje expert na mezinárodní právo Lipovský.
Ve zřízení tribunálu hraje velmi aktivní roli i Česká republika. Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) během projevu v Radě bezpečnosti OSN vyzval k jeho zřízení už vloni v září. Tehdy mluvil jako první zástupce Česka před Radou bezpečnosti OSN za posledních 30 let.
Bude ale záležet na tom, jak velký počet států bude se snahami Západu souhlasit. Pokud by totiž s jeho vytvořením souhlasil jen Západ, možným obviněným by příliš nebránilo v cestování po Asii, Africe nebo Jižní Americe. „Jednoduše potřebujeme podporu od co největšího množství států, aby se obvinění minimálně báli jezdit do těch států, které soud podpoří, s tím, že by mohli být zatčeni a vydáni,“ popisuje Milan Lipovský.
To, které státy by vznik zvláštního tribunálu podpořily, ukazuje například hlasování o odsouzení anexe části ukrajinských území z října minulého roku. Pro odsouzení se vyslovilo celkem 143 ze 193 členských zemí. Na stranu agresora se vedle Ruské federace přidali pouze jeho nejvěrnější spojenci a bez výjimky tvrdé diktatury: Bělorusko, Severní Korea, Sýrie a Nikaragua. Dalších pětačtyřicet zemí zaujalo neutrální postoj.
Hlasování Valného shromáždění OSN o ruské anexi okupovaných území na Ukrajině. FOTO: OSN / se souhlasem
FOTO: OSN / se souhlasem
„Jedna věc je odsouzení, druhá je podpora zřízení tribunálu. Proto bych zatím za jeho vznik ruku do ohně nedal, ale pravděpodobnost je mnohem vyšší než před rokem. A vznik si samozřejmě velice přeji,“ komentuje expert z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Risk, že tam ty lidi nedostaneme, je méně nebezpečný než risk, že nic neuděláme a jako celé mezinárodní společenství dáme najevo, že je nám jedno, když se takové věci dějí.
Častou námitkou v debatách o vzniku tribunálu je také skutečnost, že Ruská federace své nejvyšší představitele ke stíhání nevydá. To ale podle Lipovského nemusí hrát velkou roli. „Je jasné, že v současné situaci bude těžké dostat například Vladimira Putina, nebo kohokoliv jiného, kdo by mohl být obviněný ze zločinu agrese, před jakýkoliv trestní tribunál. Na druhou stranu, když se podíváme do minulosti na příklady jiných případů, tak si stejně tak nikdo nedovedl představit, že bude stíhán člověk jako Adolf Eichmann. Jednoduše nevíme, co bude za rok, nevíme, co bude s Ruskou federací, nevíme, jak na tom budou jiné státy,“ vysvětluje pro deník FORUM 24.
„Risk, že tam ty lidi nedostaneme, je méně nebezpečný než risk, že nic neuděláme a jako celé mezinárodní společenství tím dáme najevo, že je nám jedno, když se agrese páchá,“ dodává Lipovský.
Trest, jaký by pachatele zločinu agrese, kteří by se před soud dostali, čekal, může navíc být i z kategorie těch nejvyšších. „Pokud by byl někdo shledán zodpovědným za spuštění tak rozsáhlého ozbrojeného konfliktu, tak mi připadá zcela pravděpodobné, že by hrozily tresty vysoké, nebo i nejvyšší,“ vypočítává Lipovský s tím, že by se ale určitě nejednalo o trest smrti, protože ten je v rozporu s lidskými právy obviněných.
Vše by ale záleželo na tom, zda se k soudu skutečně fyzicky dostanou. Odsouzeni v nepřítomnosti být totiž nemůžou. Důvodem je to, že by tím soudní proces ztratil jeden z hlavních smyslů. „Nejde jen o odsouzení pachatele, ale také o určitou úlevu pro společnost, která vidí pachatele, jak je souzen. To nemůže fungovat ve chvíli, kdy tam toho člověka nemáte přítomného.“
Aktuálně jsou na stole dvě cesty, jak by potenciální zvláštní tribunál mohl vypadat. Jednou z nich je jeho zakotvení v ukrajinském právním řádu. Takový tribunál by byl legitimizovaný mezinárodním společenstvím. Druhou možností je, že by šlo o soud, který by byl zřízený smlouvou mezi OSN a Ukrajinou. „Alternativy jsou ještě diskutované a není rozhodnuto, která to bude,“ říká Lipovský.
Zvláštní tribunál ale není jediná cesta, jak je možné stíhat představitele agresivního státu. Jednou z možností je také jejich stíhání cizími vnitrostátními soudy. V tom ale brání jejich imunity. Nejvyšší představitelé států mají takzvané osobní imunity, které brání stíhání před orgány jiných států. „Ruská federace by se jich mohla vzdát, jakkoliv je to zatím v říši snů,“ vysvětluje pro deník FORUM 24 Lipovský. Naopak běžní vojáci osobní imunity nemají a za zločiny podle mezinárodního práva být i vnitrostátně před cizími soudy stíhaní mohou.
Za některé zločiny už byli ruští vojáci odsouzeni přímo na Ukrajině. Prvním z nich byl vloni v létě Vadim Šišimarin, který podle obžaloby zastřelil z okna auta dvaašedesátiletého civilistu ve vsi Čupachivka na severovýchodě Ukrajiny. Původně byl odsouzen k doživotí, následně ale jeho trest odvolací soud zkrátil na 15 let.
Norimberský proces II.?
Vytvoření speciálního tribunálu pro vyšetření zločin agrese proti Ukrajině podpořila i předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). „Ukrajina v současné době spravedlnost postrádá. Byla jí ukradena a tím zlodějem je Rusko,“ řekla na pondělní konferenci Hledání spravedlnosti pro Ukrajinu.
Zvláštní tribunál přirovnala k norimberským procesům po druhé světové válce s představiteli nacistického Německa. „Domnívám se, že něčeho podobného potřebuje svobodný svět docílit v případě ruských válečných zločinů, které si s těmi nacistickými téměř v ničem nezadají,“ dodala šéfka dolní komory parlamentu.
„Pro laika by ta představa mohla být podobná,“ odpovídá Lipovský na otázku, zda je taková paralela možná. „Máte tam soudce, prokuraturu, obhajobu a veřejnost, která to může sledovat. V tom směru by to asi bylo podobné, nicméně standardy zacházení s obžalovanými se od té doby výrazně zvýšily, takže by se pochopitelně vycházelo i z praxe před ad hoc tribunály, jako byl jugoslávský, rwandský a stejně tak u Mezinárodního trestního soudu,“ uzavírá expert na mezinárodní právo.
