Andrej Babiš (ANO) a Tomio Okamura (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Rétorika Kremlu vůči baltským státům se už přibližuje té, kterou Moskva před válkou uplatňovala proti Ukrajině. Lotyšsko, Estonsko a Litva proto stupňují přípravy k obraně. Jenže v Česku naopak stále častěji slyšíme hlasy, podle nichž jsou naše obranné investice „zbytečné“ – a to, co se děje na východ od nás, prý „není naše věc“.
Ruské vyhrožování vůči baltským státům dosáhlo nových kvalit. Vyhrocená rétorika je podle expertů odrazovým můstkem pro další eskalaci. K té by mohlo dojít krátce potom, co na Ukrajině po neúspěchu loňské protiofenzivy vznikne „ruské příměří“, případně pokud se ukrajinské ozbrojené síly kvůli nedostatečným západním dodávkám zbraní a munice pod stálým ruským tlakem zhroutí.
Podle polské rozvědky by ozbrojený útok proti Západu mohl přijít již tři roky po zamrznutí nebo ukončení války na Ukrajině. Obvykle konzervativní dánští zpravodajci už si také nemyslí, že je ruské použití zbraní v konfliktu s NATO vyloučeno.
Malé baltské státy, postrádající strategickou hloubku, se rozhodly opevnit přímo ohroženou hranici s agresivním Ruskem, včetně výstavby stovek bunkrů v Estonsku. První mají být hotové v polovině roku.
V zemích, které jsou spolu s Ukrajinou první na ráně, pokud jde o další ruskou imperiální expanzi, se majitel českého ANO Andrej Babiš stal extrémně nepopulárním. Tuto pověst si vysloužil tím, že zpochybňuje potřebu obranných investic, „protože přece jsme v NATO“, a odmítl myšlenku české pomoci v případě napadení baltských států nebo Polska.
Zatímco ve většině států ohrožených ruskou dobyvačností se veřejná debata vyznačuje expertní úrovní, řekněme, lehce pod sto bodů, v Česku kvůli Babišovi a také Okamurovi, pasenému ruskou vlivovou agenturou ISSTRAS, sahá maximálně tak po desátém bodu škály.
Závod s časem? To chce klid, Švejci dají šlofíka
Pro slovenského estébáka i japonského komerčního fašistu znamená samozřejmě české „vlastenectví“ především formu dobývání renty. Stát je tu od toho, aby ho podojili – veškeré ostatní funkce jsou jim ukradené. Na odiv vystavované národovectví lídrů našich populistů představuje nepřiznané pokračování normalizačního vychcánkovství, jak je kdysi zparodovala skupina Chinaski: „Naši mi vždycky říkali / jen nehas, co tě nepálí / …a nikdy nebojuj sám.“
Proč by měl Babiš bránit Českou republiku před Putinem? Kdyby bylo nejhůř, vždy může sbalit svých pár miliard švestek a přesunout se s nimi na zámek ve Francii.
Proč by měl Česko bránit Okamura? Odvádí pro Kreml tak cenné služby, že by se s příjezdem ruských tanků mohlo jeho postavení jedině zlepšit. Až dosud ho dokonce ani Babiš nechtěl vzít do vlády. To by se s okupací změnilo. A i kdyby věc úplně nedopadla, pořád může s cestovkou pro plyšáky odjet přímo do země zaslíbené. Томио Окамура sice nikdy nebude moskevské propagandě tak užitečný jako řekněme Жерар Депардье nebo Стивен Сигал, protože srovnatelná hvězda nebyl ani před osmdesáti lety, ale svou cenu jistě má. Navíc může pro Pěrvyj kanal dublovat jako údajný představitel údajné proruské opozice v Japonsku.
Nejsou to špičky populistů, jimž by se člověk divil, že neřeší obranu ČR. Doufají přece, že stihnou ve zbývajícím čase z českého státu ukrást tolik, kolik jen lze, nebo si v případě opětovného přepadnutí na druhou stranu železné opony dokonce výrazně polepší.
Z údivu byste normálně nevyšli nad obyčejnými lidmi, kterým vůbec nevadí, že svým volebním chováním vydatně pracují na tom, aby se po zkonzumování bezprostřední zásoby koblih jejich děti a vnuci opět měli příšerně. Na tom, aby po sobě zanechávali podobná svědectví o základním životním naladění, jaké kdysi sepsal spisovatel a překladatel Jan Zábrana.
„Vždycky znova a do nepříčetnosti mě nasere, když si uvědomím, že o mém osudu, o posranosti celého mého života, rozhodli ti idioti, kteří v roce 1946 volili komunistickou partaj. Dobrovolně, ve svobodných, skutečně svobodných volbách! Jednačtyřicet procent voličů tehdy hlasovalo o otroctví v ruském područí na kolik generací dopředu. Pak už se nikdy nic nedalo spravit, pak už žádné svobodné volby nebyly. Pak už byly jen kriminály, procesy, popravené ženské a znova kriminály.“
Můj dědeček mě učívával jódlovat…
Poté, co smrtelně urazil Rakušany, natočil Andrej Babiš slabomyslné video v tyrolském kroji nevědomky parodující vizuál normalizačního televizního šotu Jiřího Korna, který už sám o sobě… nepředstavoval žádné veledílo.
Takto vypadá politik schopný vymést libovolnou stoku, jen když v ní doufá najít něco, co by mu pomohlo vrátit se k moci. Jako mu Rakušané byli ukradeni před videem, stejně jsou mu šumafuk i po videu.
Ti, kdo jsou připraveni Babiše opět volit, ale představují ještě jiný lidský typ. Právě pro ně kdysi starořečtina vynalezla výraz ἰδιώτης (idiotes), z nějž později významovým posunem vznikl výraz „idiot“.
Za idiota ovšem Řekové neoznačovali speciálně osoby rozumu mimořádně mdlého, neschopné ani základní péče o sebe sama. Řecký idiot nepředstavoval psychiatrický případ v dnešním smyslu.
Idiotes byl prostě soukromník bez širšího interesu o dobro společenství, v němž žije, bez zájmu o politiku a o kolektivní budoucnost. Že jde v případě „idiota“ o člověka výslovně blbého a duševně méněcenného, tak se začalo výrazu v hlavních evropských jazycích rozumět teprve během středověku.
Člověk však nemusí být idiotem v psychiatrickém smyslu slova, aby byl pořádným idiotem v původním, řeckém smyslu. K tomu úplně postačí, jak říkáme v češtině, jestliže si nevidí ani na špičku nosu. Své krátkodobé soukromé zájmy mimo veškeré meze povýší nad zájmy společnosti jako celku. A nechápe, že z dlouhodobějšího hlediska v důsledku vynáší ortel i sám nad sebou.
Jak to kdysi vyjádřil Martin Niemöller, přikrčená politika „nehas, co tě nepálí“ může také znamenat, že až si nakonec přijdou pro mě, „nezůstal už nikdo, kdo by se mě zastal“.
Vrbětice ani totální invaze na Ukrajinu jako výmluvné lekce o povaze ruského imperialismu ještě nestačily. Jenže pokud bychom čekali, až vyčůraným čecháčkům s konečnou platností dojde, že jsou opět i oni sami, jejich domácká pohoda u piva a televize, ohroženi, bylo by na jakékoliv účinné akce dávno pozdě.
