Tomio Okamura píše na svém FB: „Sluníčkářská neomarxistická totalita nastupuje v přímém přenosu – písníčkáři Pepovi Nosovi zrušil provozovatel klubu v Českých Budějovicích koncert jen proto, že se dodatečně dozvěděl, že Pepa vloni jako nestraník kandidoval za SPD… Přečtěte si e-mailovou komunikaci. To je ta demokracie podle představ sluníčkářů.“

Přidána je obrazová dokumentace, tedy text e-mailu, kde pořadatel 26. 2. sděluje: „Bohužel jsme nevěděli dřív, za koho jste vloni kandidoval. To je pro nás problém, přes který vlak nejede.“

Asi je zbytečné vysvětlovat Okamurovi, co je to totalita. Pokud to neví, tak by neměl být zákonodárce. Není ale sám, takových, co to nevědí, nebo předstírají, že to nevědí, je tam víc, tak pro pořádek připomeneme.

Když vynecháme mnoho jiných významů (třeba podle filozofa Kanta je totalita „mnohost nazíraná jako jednota“), myslí se tím v lidovém jazyce totalitarismus. To je podle definice ze Sociologické encyklopedie „princip politické moci vynucující si všemi prostředky neomezené disponování jí podřízenými osobami (i jejich vědomím a svědomím), vyznačující se politickou a ekonomickou diktaturou ve všech sférách společenského života, potlačováním jakýchkoliv tendencí k demokracii, manipulací lidí prostřednictvím propagandy, používáním teroru vůči skupinám i jedincům, kteří se nechtějí podřídit nebo jsou považováni za potenciálního protivníka, ideologizací společenských norem, politizací soukromé sféry, pseudomobilizací mas.“

Nějak nás nenapadá, co z toho by se dalo vztáhnout na fakt, že pořadatel v nějakém městě usoudil, že nechce mít nic společného s Pepou Nosem, který neváhal kandidovat za demagogické uskupení hlásající nesmysly a nenávist. Tak si zazpívá jinde.

Za pozornost stojí ještě akademické konstatování, že „zprvu byl pojem ‚totalitario‘ chápán jako protipól ‚liberálního‘ a obecně demokratického“. Vypadá to, že prvky totality najdeme jinde než u nějakého pořadatele hudebních akcí na jihu Čech. Nemusíme chodit daleko.

Okamura využil této příležitosti k volební agitaci a hned připomenul, čeho je součástí: „Ve spolupráci s vlasteneckými politickými stranami naší frakce Evropa národů a svobody (ENF) v čele s Matteo Salvinim, Marine Le Pen, Geertem Wildersem a vládními rakouskými Svobodnými jsme připraveni budovat novou formu spolupráce národních států Evropy.“

Tím se dostáváme k Tomio Okamurovi a jeho uskupení, které si vytvořil, aby se dostal k moci a dopomohl si tak k různému osobnímu blahu. To může samozřejmě dělat každý politik, proč ne, ovšem neměl by pro své blaho působit neblaho druhým. Jen nás u těchto bojovníků proti liberální demokracii zaujme, že jim třeba nesmrdí ruské peníze, jako je tomu u paní Le Pen a pana Salviniho, a s putinovským Ruskem sympatizují, jak je to také zřejmé u samotného Tomia Okamury.

Ať velký předseda navrhne Pepovi Nosovi, aby něco zapěl třeba na TV Barrandov. Nemělo by to být moc dlouhé, aby to nenarušilo čísla nejlepšího moderátora všech dob Soukupa, ale třeba by se okénko na tzv. kulturní vložku našlo. Může tam klidně zpívat třeba i rusky a čínsky a nakonec třeba trhat obrázky Havla, dalajlamy a dalších představitelů temných sil, protože to se v prohnilé buržoazní demokracii smí. Rádi se na to podíváme, když se to nebude moc protahovat.