Tchajwanský ministr kultury Li Jung-te při setkání s předsedkyní Sněmovny PČR Markétou Pekarovou Adamovou v Praze (16. 6. 2022) FOTO: MKČR (se svolením)
FOTO: MKČR (se svolením)
Kulturní výměna mezi Českou republikou a Tchaj-wanem probíhá úspěšně již od dob navázání vzájemných neoficiálních vztahů. V letošním roce však došlo k významným posunům, které by do budoucna mohly vést k těsnější spolupráci, jež může potenciálně vyústit například v dlouho plánované uspořádání české výstavy exponátů ze sbírek Národního palácového muzea v Tchaj-peji.
Do konce roku ještě nějaký čas zbývá, už nyní lze však s jistotou říct, že rok 2022 byl mimořádně úspěšný pro rozvoj kulturní spolupráce mezi Českou republikou a Tchaj-wanem. Především došlo ke dvěma významným událostem, které budou pro česko-tchajwanské vztahy určující v příštích několika letech, ne-li dekádách. V polovině června navštívil Českou republiku tchajwanský ministr kultury Li Jung-te. Výsledkem jeho návštěvy byla mimo jiné dohoda o zřízení speciální kulturní sekce tchajwanského zastupitelského úřadu v České republice (Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v Praze) pod patronací tchajwanského ministerstva kultury, a to od ledna příštího roku.
V polovině září pak na Tchaj-wan zamířila delegace v čele se senátorem Jiřím Drahošem, jíž se zúčastnil i ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Ten během návštěvy podepsal jménem Národního muzea memorandum o spolupráci s Národním tchajwanským muzeem i Národním palácovým muzeem. V tomto případě se nejedná o událost nečekanou a ojedinělou, ale spíše o pokračování dlouhodobé kulturní spolupráce uvedených institucí.
Kultura je stěžejní součástí veřejné diplomacie, a proto kulturní výměna mezi Českou republikou a Tchaj-wanem hraje v česko-tchajwanských vztazích již od jejich prvopočátků významnou roli. Znalost a pochopení kulturních tradic, dějin a umění napomáhá nejen ke zlepšení porozumění mezi příslušníky obou národů, ale mnohdy také otevírá dveře k posílení vzájemně prospěšných zahraničněpolitických bilaterálních vztahů.
Čtvrtstoletí kulturní spolupráce
Čínská kultura se nám na první pohled může zdát zcela odlišná a v českém veřejném diskurzu se narativ kulturní odlišnosti často obratně využívá k obhajobě způsobu vlády Komunistické strany Číny. Čínská kultura proto bývá prezentována jako univerzální „rouška neznáma“, do níž lze zahalit úplně všechno, co by v očích druhé strany mohlo vyvolat pohoršení či neochotu ke spolupráci. Narativ kulturní jinakosti je nezřídka využíván například k obhajobě autoritářské formy vlády či porušování lidských práv. Jenže právě Tchaj-wan je důkazem, že i v čínském kulturním okruhu mohou vzkvétat demokratické hodnoty a instituce.
Kulturní dialog mezi Českou republikou a Tchaj-wanem má dlouhou tradici a sahá až ke vzniku česko-tchajwanských vztahů, jež se formovaly od počátku devadesátých let. Již od roku 1998 se Česko pravidelně účastní mezinárodního knižního veletrhu v Tchaj-peji (Taipei International Book Exhibition). V roce 2003 zde Česká republika vystavovala 1300 knižních titulů, přičemž na expozici spolupracovala řada českých kulturních institucí (Uměleckoprůmyslové muzeum, Národní knihovna, Společnost Franze Kafky a další) a osobně se jí zúčastnilo několik českých spisovatelů (Michal Viewegh, Iva Pekárková) i ilustrátorů (Adolf Born, Květa Pacovská). Na veletrhu byly rovněž představeny překlady děl českých autorů (Václava Havla, Jaroslava Seiferta, Bohumila Hrabala, Michala Viewegha) do čínského jazyka.
Na konci loňského roku byl na tchajwanský trh uveden čínský překlad Kytice od Karla Jaromíra Erbena. Toto stěžejní dílo naší obrozenecké literatury přeložila ve spolupráci se svými studenty profesorka Melissa Lin z Katedry bohemistiky na National Chengchi University. Vydalo je nakladatelství Mi:Lu Publishing, které se specializuje primárně na publikaci českých překladů tchajwanské literatury. Křest knihy byl součástí rozsáhlé pětidenní akce české veřejné diplomacie Czeching Pingtung, která proběhla na počátku loňského prosince v jihotchajwanském kraji Ping-tung. Obyvatelé Ping-tungu tak měli možnost se zúčastnit univerzitních přednášek, vědeckých webinářů, koncertu české klasické hudby, již zmíněného křtu Erbenovy Kytice, spojeného s otevřením stálé sekce české literatury v knihovně, a také promítání filmu Šarlatán. O festivalu hojně informovala i tchajwanská média.
Součástí akce byly také semináře, které měly za úkol představit Českou republiku, jako atraktivní turistickou destinaci. Ačkoliv si Tchaj-wan u českých cestovatelů získal popularitu teprve nedávno, pro Tchajwance je Česko velkým turistickým lákadlem již řadu let. Mnoho obyvatel Tchaj-wanu má pak Českou republiku spojenou s písní „Pražské náměstí“, která se na Tchaj-wanu těší velké oblibě.
Okouzlení českým uměním
Tchajwanci jsou rovněž velkými obdivovateli českého umění. Slavné plakáty Alfonse Muchy mohli obyvatelé ostrova naposledy spatřit ve výstavním prostoru Čankajškovy pamětní síně, a to od loňského prosince až do dubna letošního roku. České umění se na Tchaj-wanu v roce 2020 dostalo i do jedné z nejprestižnějších kulturních institucí na ostrově, konkrétně Tchajpejského muzea výtvarných umění (Taipei Fine Arts Museum). Výstava předního současného malíře Vladimíra Kokolii s názvem „Rámem obrazu jsi ty“ byla zároveň dosud největší sólovou výstavu českého umělce na Tchaj-wanu.
Z dřívějších významných českých výstav na Tchaj-wanu lze připomenout Výstavu tradičních českých loutek, která probíhala od listopadu 2007 do začátku roku 2008 a byla uspořádána ve spolupráci Ministerstva kultury ČR a Rady pro kulturní záležitosti (Council of Cultural Affairs) Tchaj-wanu. Nemalý význam měla rovněž expozice Společné století, která vznikla ku příležitosti stého výročí založení Československa.
Poté, co měla v prosinci tchajwanská veřejnost možnost se seznámit s Erbenovými baladami, dostal hlas v únoru v rámci veřejné akce „Czech Poetry Night“ také Karel Hynek Mácha a jeho Máj. Představeny byly i básně Jaroslava Seiferta, Václava Hrabě, Ivana Blatného a dalších. I tato akce se dostala do předních tchajwanských médií. V roce 2020 na ostrově čtyři měsíce pobývala česká spisovatelka Radka Denemarková. V rámci projektu „Nechte minulost pravdivě promluvit“ vystoupila v Národním muzeu lidských práv (National Human Rights Museum), kde promluvila o svých prvních dojmech z pobytu na ostrově a také poodhalila téma své další knihy, v níž bude hrát Tchaj-wan stěžejní roli.
Kultura z „krásného ostrova“ v Česku
Tchaj-wan je ve svých kulturních aktivitách vůči české veřejnosti velmi aktivní, což se setkává s nelibostí ČLR. Ta si chce ponechat výsadní právo na prezentaci čínské kultury v zahraničí, a proto se pravidelně snaží tchajwanské kulturní aktivity nejen v Česku s větším či menším úspěchem bojkotovat. Příkladem může být stažení čínské expozice z Pražského Quadrienale v roce 2003. V tomto ročníku byly na akci prezentovány expozice jak z Tchaj-wanu, tak i z ČLR, což se však nelíbilo čínské straně, která požadovala, aby Tchaj-wan byl na této akci oficiálně uveden pod názvem „Tchaj-wan – Čína“. Vystavovatelé však tomuto požadavku nevyhověli a ani organizátoři celé akce protesty čínských diplomatů nevyslyšeli. Výsledkem bylo protestní uzavření celé sekce ČLR, o němž rozhodla čínská strana.
Avšak Tchaj-wanu se v České republice podařilo uspořádat i celou řadu akcí, do nichž ČLR nijak nezasáhla. V roce 2008 se v Praze konaly Dny tchajwanské kultury, během nichž mohlo české obecenstvo vidět představení tchajwanského loutkového divadla v provedení souboru Taiyuan. Tchaj-wan se, stejně jako Česká republika, snaží propagovat svou literaturu prostřednictvím knižních veletrhů. Tchajwanský stánek s tituly přeloženými do češtiny je již tradičně součástí pražského knižního veletrhu Svět knihy. V roce 2014 byla v ústřední Městské knihovně v Praze pokřtěna kniha Očima malé poletuchy, kterou napsal spisovatel Liu Ka-shiang.
Co se výstav týče, Tchaj-wan má na svém kontě například jedinečnou výstavu „Vidím Tchaj-wan“ z roku 2015, která v Národním technickém muzeu v Praze představila návštěvníkům technickou zdatnost a vyspělost ostrova. Zároveň se dotkla i kultury původních obyvatel Tchaj-wanu. Na prezentaci tchajwanské literatury a kultury se pravidelně podílí i Mezinárodní sinologické centrum Chiang Ching-kuovy nadace a Katedra sinologie FF UK v Praze. Poslední akce, kterou centrum spolu s katedrou organizovaly, byla beseda a autorské čtení s tchajwanským básníkem Enkaryonem Angem.
Druhá šance pro výstavu palácových artefaktů
Že se česko-tchajwanské kulturní spolupráci aktuálně velmi daří, dokládá i plánované otevření kulturní sekce Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v Praze, k němuž by mělo dojít v lednu příštího roku. S ministrem kultury Martinem Baxou o plánu v polovině května jednal tchajwanský velvyslanec Liang-Ruey Ke a otevření sekce bylo dohodnuto během červnové návštěvy tchajwanského ministra kultury Li Jung-te v Praze. Ministr Li se během své cesty setkal i s předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou, která přislíbila plánované sekci maximální podporu. Podle vyjádření ministra „bude sekce usilovat o prohloubení kulturních vazeb Tchaj-wanu s Českou republikou a sousedními zeměmi střední a východní Evropy“.
Důležitým krokem v oblasti kulturní spolupráce mezi Českem a Tchaj-wanem bylo také podepsání sesterské smlouvy mezi Národním muzeem a Národním tchajwanským muzeem. Došlo k němu během šestidenní cesty, kterou na Tchaj-wan koncem září podnikl Jiří Drahoš s delegací. Výsledkem této smlouvy má být kromě posílení kulturní výměny mezi oběma zeměmi také výstava exponátů z tchajwanského Národního palácového muzea.
Není to však poprvé, co bylo České republice zapůjčení exponátů přislíbeno. V roce 2003 měla být do Prahy převezena výstava Poklady synů nebes, která byla v červenci téhož roku otevřena v Berlíně. Projekt však ztroskotal kvůli sporům, které se o artefakty dodnes vedou mezi Tchaj-wanem a ČLR. Část sbírek se do Palácového muzea dostala spolu s generálem Čankajškem, který se na Tchaj-wan spolu s kuomintangskou vládou uchýlil po prohrané válce s čínskými komunisty. ČLR tak odvoz těchto drahocenných předmětů dodnes považuje za krádež a na vzácné artefakty si stále činí nárok. Pokud by se tyto exponáty dostaly na území České republiky, čínská strana by mohla vznést požadavek na jejich navrácení a hrozilo by, že se již nikdy nedostanou zpět na území Tchaj-wanu.
Po uzavření sesterské smlouvy se tedy jednání znovu otevřela, a pokud Česká republika poskytne Tchaj-wanu dostatečné právní záruky, bude Palácové muzeum ochotné zapůjčit exponáty k výstavě. Ředitel Národního muzea Michal Lukeš k této věci Sinopsis sdělil: „Národní muzeum slíbilo veřejnosti, že bude do České republiky přivážet výstavy skutečně světového významu. Dohodou s Národním palácovým muzeem se otevřela cesta k uspořádání jedinečné výstavy z tisíce let starých pokladů čínských císařů, které toto muzeum ve svých sbírkách uchovává. Bude potřeba vyřešit mnoho složitých problémů, ale věřím že budeme slavit úspěch a na přelomu let 2024/2025 Praha přivítá skutečně mimořádný výstavní projekt.“
Pokud tedy vše půjde podle plánu, může se česká veřejnost těšit na exkluzivní výstavu překrásných předmětů, které sehrály významnou roli v čínské historii.
V dobře fungujících bilaterálních vztazích je však nezbytná reciprocita, a to platí i pro diplomacii kulturní. Je tak na místě, aby byly v budoucnu tchajwanskou stranou rovněž utvořeny podmínky vhodné pro vystavení exponátů z českého Národního muzea v Praze, které budou na Tchaj-wanu reprezentovat českou historii a kulturu stejnou měrou jako ty tchajwanské u nás.
