Orbánovi se nelíbí ukrajinská protiofenziva. Jistě, kdo by si přál porážku kámošů

KOMENTÁŘ / „Maďarská vláda se domnívá, že je třeba zabránit protiofenzívě ukrajinské armády, protože by vedla pouze k dalším obětem konfliktu, především na straně Ukrajiny. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici Kossuth to uvedl maďarský premiér Viktor Orbán,“ dočteme se ve zprávě agentury TASS. Putinovský kolaborant pokračuje v činnosti.

„Provádění velkých strategických ofenziv je krvavá lázeň. I člověk jako já, který má v armádě jen rok a půl zkušeností, ví, že útočící strana utrpí třikrát více ztrát než bránící se strana,“ objasnil Orbán novinářům své nejčistší humanitátní motivy. „Než Ukrajinci zahájí protiútok, musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom dosáhli příměří a zahájili mírové rozhovory,“ vykládal ještě premiér země, která se oficiálně jmenuje Maďarsko, ale někdy působí jako útvar, který by mohl nést název Podunajská autonomní oblast Ruské federace. A to při vší úctě k těm, kteří jsou tam ještě normální.

Členský stát Evropské unie a NATO provozuje zahraniční politiku, pro kterou by použití označení „kontroverzní“ bylo jen mlžením. Je to prostě kolaborace s Ruskem, čemuž doma odpovídá zavedení režimu hybridního autoritářství. Nikdo vám nezakáže se svobodně vyjadřovat, ale zařídí se, aby ten hlas nebylo slyšet. Do roku 2017 bylo asi 90 procent všech médií v Maďarsku vlastněno buď státem, nebo spojencem Fideszu, včetně všech regionálních novin v zemi. Nezakáže se svobodně cestovat, protože je to jedno a aspoň odejdou nespokojenci. Ovládne se ústavní soud, překreslením volebních obvodů změní volební systém, aby se zabetonovala ústavní většina.

Před posledními volbami Orbánova vláda utratila za předvolební billboardy osmkrát více než opozice. Kampaň Fideszu překročila zákonné limity výdajů na billboardy, ale prošlo jí to, protože plakáty financované vládou se označily za „veřejné informační aktivity“. Nakoupí se špehovací systém do mobilů, aby se vědělo, co si mezi sebou vykládá opozice a novináři. Znárodňovat se nebude, když kámoši vládnoucí vrstvy podnikají. S Evropskou unií se bude hrát komedie na hraně, aby bylo možné načerpat nějaké dotace. Kdyby byly někomu nápadné ekonomické neúspěchy, najde se nepřítel (Soros, Brusel, liberálové, globální levice, migranti).

„A v roce 2022 sehrála roli tohoto ‚nepřítele‘ Ukrajina. Například na podzim 2022, kdy Fidesz zahájil další kolo ‚národních konzultací‘ (maďarský vynález – propagandistické kampaně oficiálně financované vládou). Maďarsko bylo doslova pokryto transparenty s vyobrazením padající bomby a nápisem ‚Bruselské sankce nás ničí‘. Je zbytečné zmiňovat etické problémy s takovými přirovnáními v době, kdy Rusko provádělo masivní raketový a bombardovací útok na Ukrajinu a způsobilo smrt Ukrajinců. Ale i kdybychom nechali morální ohledy stranou, sankce uvalené na Rusko zahrnovaly výjimky pro Maďarsko v klíčových odvětvích, která se jich týkají, takže slogan této reklamy je prostě nepravdivý,“ píše web uaposition.com.

Web dále připomíná, že v posledním roce Viktor Orbán neustále zmiňuje, že na Zakarpatí žije ‚asi 200 000 Maďarů‘, které chce Ukrajina „asimilovat“. Pravda je podle Ukrajiny zcela jiná. „Kdyby zde do 24. 2. 2022 pobývalo třeba jen 100 000 Maďarů, byla by to dobrá zpráva. A ne kvůli ‚asimilaci‘. Maďaři ze Zakarpatí odcházejí. Důvodem je chudoba a neschopnost uspět na Ukrajině kvůli jazykové bariéře (kterou má mimochodem překonat Maďarskem kritizovaný školský zákon). Budapešť navíc vybavila pasy svou etnickou menšinu, čímž Maďarům otevřela cestu ke snadné emigraci.“

Na webu Telex.hu se dočteme další Orbánovy výroky. „Drtivá většina EU je proti nám, jde nám po krku. Je těžké být jediným premiérem, který se zasazuje o mír.“ „Pokud jste Maďar, musíte se postavit za to, co je správné“. „Pravda je, že Maďaři to viděli správně, měli pravdu. Strany měly od začátku usilovat o mír.“ Orbán tako tvrdí, že z ukrajinského hlediska se dalo ještě něčeho lepšího dosáhnout jednáním před válkou. „Proč tedy vůbec došlo k válce?“

Na tu poslední otázku je docela jednoduchá odpověď. K válce došlo, protože ji vůdce Vladimir Putin chtěl. Nikdo jiný. Bez ovládnutí Ukrajiny by nemohl uskutečnit svůj plán na obnovení Sovětského svazu pod jiným názvem. Na telefonních maratonech francouzského prezidenta Macrona s Kremlem je dobré aspoň to, že nikdo nemůže říct, že by se s Ruskem nikdo nebavil. Bylo to ale zbytečné, to rozhodnutí padlo dlouho předem. Dodatečně je jasné, proč se brutální pronásledování opozice poslední rok před invazí tak vystupňovalo. To všechno byla příprava na válku.

Jak vypadají ruské představy o vyjednávání, je patrné z rozhovoru, který dal 27. května TASSu náměstek ruského ministra zahraničí Michail Galuzin. „Pokud jde o ruské přístupy k řešení konfliktu kolem Ukrajiny, ty se nemění. Jsou jimi ochrana obyvatel Donbasu, demilitarizace a denacifikace Ukrajiny a eliminace hrozeb pro bezpečnost Ruska vycházejících z jeho území. Zároveň jsme přesvědčeni, že urovnání je možné pouze v případě, že ukrajinské ozbrojené síly zastaví bojové akce a dodávky zbraní ze Západu. K dosažení komplexního, spravedlivého a trvalého míru se Ukrajina musí vrátit k neutrálnímu, nezúčastněnému statusu zakotvenému v Deklaraci o státní suverenitě z roku 1990 a vzdát se vstupu do NATO a EU. Musí být uznána nová územní realita vytvořená právem národů na sebeurčení,“ tvrdí Galuzin.

Je těžké jednat s někým, kdo dává naprosto nepřijatelné podmínky, které jednání předem vylučují. Proto jsou také tak formulovány. Takhle postupoval nakonec i Konrad Henlein, který po dohodě s Hitlerem stupňoval požadavky tak, aby nebylo možné je splnit. To prostě nemůže selhat.

Orbán se zcela postavil na stranu Ruska a všechno ostatní je komedie. Nejde jen o to, jak Orbán škodí Ukrajině a Evropské unii, má to nějaký vztah i k nám. Pro část politiků a komentátorů byl Orbán celé roky miláčkem. Pseudokonzervativci byli nadšeni, protože když slyší slova jako národ, rodina, suverenita, úpadek liberální demokracie, „realistická zahraniční politika“, víra, kořeny a podobné fráze, tak se celí tetelí jako malé děti před vánočním stromečkem. Miloš Zeman, Andrej Babiš, Tomio Okamura, Václav Klaus (Orbán je podle něj „člověk, kterého si velmi vážím. Jsem rád, že nezvítězila progresivistická levice, tak jako u nás, kde se to bohužel stalo. Je to jediný autentický politik současné Evropy.“), některé známé tváře v ODS, těm všem se líbilo, když Orbán někomu šlapal na krk.

Pro některé přišlo vystřízlivění, někteří v tom jedou dál. I ti, co mají dojem, že Orbánův vztah k Ukrajině opravdu není pěkný, si možná pořád myslí, že jinak to ale dělá správně. Je možné být proti Rusku a stejně věřit sputnikovskému pípání o neomarxistické dekadenci Západu.

V každém případě Orbán vsadil na chromého koně a teď už mu může jen fandit, aby skákal na třech nohách ze všech sil. Jestli se tomu říká realistická zahraniční politika, není jisté.