Nová stopa v pátrání po článku Ferdinanda Peroutky podle Hradu dokládá novinářův obdiv k říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi. Novinář se v poznámce z března 1938 odvolává na předchozí cenzurovaný text. V případě kritiky německého kancléře by prvorepubliková cenzura text nezabavila, uvedl dnes na tiskové konferenci prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.
„Je zcela jednoznačné, že prvorepubliková cenzura by necenzurovala článek, který by byl kritický vůči německému kancléři. Kdo považuje toto varování za varování před německým kancléřem, by si měl uvědomit, že to byla liberální demokratická první republika,“ zdůraznil Ovčáček.
Peroutka v poznámce z března 1938 s názvem „Co bylo, nebude“ zmínil, že mu cenzura posledně znemožnila, aby upozornil na pozoruhodné politické schopnosti německého kancléře a aby varoval před jeho podceňováním.
Článek, který byl cenzurován, je podle Ovčáčka k dohledání na internetu. Nemá titulek, jeho název zní Zabaveno. Podívejte se zde:
Prezident Miloš Zeman v lednu na pražském fóru k holokaustu hovořil o selhání intelektuálů v krizové situaci, jakou byl nástup nacismu. „Jeden z největších českých novinářů, Ferdinand Peroutka, uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem ‚Hitler je gentleman‘,“ řekl tehdy. Článek, který podle odborníků Peroutka nikdy nenapsal, se ale prezidentově kanceláři dosud nepodařilo dohledat. Kvůli výrokům Zemana o Peroutkovi zažalovala vnučka Peroutky Terezie Kaslová v dubnu stát.
Zeman v úterý v rozhovoru pro ČTK uvedl, že se k článku „Hitler je gentleman“ patrně dostal v některém z exemplářů Národní knihovny, protože svazky Peroutkovy Přítomnosti už obsahovaly články po cenzuře.
A co tedy Peroutka vlastně napsal? Závěrečná pasáž článku Ferdinanda Peroutky s názvem Co bylo, nebude, který vyšel v Přítomnosti 23. března 1938. Článek je dostupný v archivu Přítomnosti na internetu:
„Ať tak či onak, my nepochybně proděláme nyní jisté údobí ofensivy mírovými prostředky, a je svrchovaně na čase, abychom ze všech jiných případů, které jsme dosud mohli pozorovati, vyvodili pro sebe poučení o charakteru té ofensivy i o tom, jak my sami se v ní máme chovat. Censura znemožnila mi posledně, abych upozornil na pozoruhodné politické schopnosti německého kancléře a abych varoval před jeho podceňováním. Nesmím-li to já říci, nuže, nechť to řekne někdo jiný a třeba jinými slovy. Ale jde o to, abychom si všichni uvědomili, že tento odpůrce zasluhuje protihráčů stejně obratných a odhodlaných, jako jest sám, a že jest směšno vystrkovati proti němu do pole nějaké politiky druhého nebo třetího řádu, nějaké muže, kteří kdysi v minulosti měli nějaké zásluhy, nebo takové, jejichž jedinou kvalifikací jest, že mají důvěru své strany. Neboť nyní více než kdy jindy budoucí osudy naše, právě tak jako celé Evropy, budou záležeti na mužích, kteří nám budou státi v čele, na jedincích, opravdu na jedincích, což je třeba říci k hanbě tohoto století, které se tvářilo kolektivisticky. Clemenceau ukázal za světové války, co znamená jediný odhodlaný muž pro celou zem.
Co nás nyní očekává, jest v prvé řadě zkouška nervů, a jest třeba pro ni nalézti takové muže, kteří ji snesou. Obvyklý typ politika, který zešedivěl v dělání kompromisů mezi stranami, jest pro tuto situaci nepotřebný, ba více, škodlivý.
Celé Evropě jest nyní třeba mužů, kteří, opírajíce se o spravedlivou věc, dovedou říci: až sem a ne dále. Kdyby se takoví muži nenalezli, mohlo by Německo ještě získati nějakého vítězství bez války, což by asi pro ostatní svět byl způsob nejpotupnější. Dále se bude pokračovat v psychologické hře, a Německo nejdříve bude zkoumati, zda je právě takové vítězství pro ně ještě někde na světě. Tomuto nebezpečí dovedou čeliti jen muži s dobrými nervy a odhodlaní. Byla by hanba pro charakter tohoto věku, kdyby stát, jenž snad vůbec není odhodlán vésti válku, přece záměrně rozšiřovanou pohrůžkou války vynutil si vše, co chce. Není pochyby, že naše nervy budou vystaveny silnému tlaku; právě proto německý kancléř varuje se říci o nás něco určitého; nezapomínejme ani na chvíli, že právě toto jest účelem hry, a že jde o to, aby nervy byly otřeseny a odhodlanost dlouhou zkouškou změkčena. V této diplomatické válce se střílí na duše, jako ve válce skutečné se střílí na těla. Jsou známky, že duše leckterých již byly zasaženy, jejich nervy rozhárány. To jsou muži, kteří se právě nejméně hodí k řízení věcí v této době. My musíme nyní snésti i nejsilnější nervový tlak, jako na druhé straně musíme učiniti pro ulehčení evropské situace všechno, co můžeme pokládati ve svém evropském svědomí za spravedlivé. Ale nikdy se nesmíme dostati tak daleko, abychom pro pouhý strach svou věc prohráli, abychom omdlévali obavami dříve, než se ozve první výstřel, o němž je možná souzeno a určeno, aby nikdy nepadl.
[ctete]26181[/ctete]
To ostatně není jen situace naše, to je situace všech evropských demokracií, a také v nich, jako u nás, nejsou odhodlanost nebo ustrašenost vázány na příslušenství k té nebo oné straně. Ve všech stranách jsou zastoupeni muži a – ti ostatní. Objevují se nyní na povrchu nikoliv stranická dogmata, nýbrž podoba silných nebo slabých povah mužů. Defaitisti a lidé stateční zasedají v Anglii stejně mezi konservativci a liberály, jako mezi socialisty; stejně lze ve Francii ve všech stranách stopovati tento rozdíl povah, a u nás ovšem také. Nejde nyní o to, k jaké straně kdo patří, nýbrž o to, jaký jest. Všichni muži na palubu – a ženské povahy do záchranných člunů!“
