Zdá se, že se Jiří Ovčáček pod dojmem zážitků z Říše středu obrátil k hlubokým úvahám o historii. To je mu ostatně vlastní, jak jsme mohli vidět, když pečlivě studoval Peroutkovu Přítomnost, aby tam našel něco, co neexistuje. To už jsou ale muka hledajícího mladého člověka.

Teď však přišlo něco, co vyvolalo i u zkušených čtenářů Ovčáčkových tweetů jisté zmatení.

Pan mluvčí zničeho nic napsal: „1914: Hnutí mládeže byl evropský jev, zejména v Německu, kde 25.000 členů spolku Tažní ptáci drnkalo na kytary, protestovalo proti znečišťování a růstu měst a nadávalo na starší generaci. Zhýčkaní mladí pak šli nadšeně válčit. Zahodili kytary a chopili se pušek.“

Co se tím, propána, chce vlastně říci? Že si mládež brnkala a běhala po lesích a pak jim najednou ruplo v hlavě a vynutili si demonstracemi před sídlem císaře, že má být válka? Nebo už se přejedli lesních bobulí a zatoužili po vojenských konzervách? Že zhnuseni čerstvým vzduchem dali přednost pachu střelného prachu? (Hele, to se skoro rýmuje.) Usoudili, že už jsou zhýčkaní a potřebují trochu pokousat od švábů a blech?

Nebo je to snad od Ovčáčka nějaký útok na vlastenectví a národní stát? Výzva k neposlušnosti vůči státním hlavám? Tak  to by bylo skutečně vážné.

Leda by chtěl říci, že všichni ti zelení a starostí o klima zaměstnaní mladí lidé, kteří jsou ovlivněni zhoubnou ideologií neomarxismu-merkelismu, dalajlamismu, pussyriotismu a imigrantofilií, jsou ve skutečnosti v nitru dravé šelmy, které baží po krvi vlastenců, Slovanů a jejich představitelů. Tohle by se asi mělo ještě vysvětlit, protože takhle nevíme, jestli je Ovčáček ohledně té brnkající mládeže pro, nebo proti. Doba je vážná, není čas se ptát, kdo je kdo. Se nám to musí říct jasně, jinak budeme tápat a nebudeme mít klid na poctivou práci.