Soudce Jan Šott FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Písemné odůvodnění rozsudku v kauze Čapí hnízdo nerozptýlilo otazníky nad postupem soudce Jana Šotta. Zarážející je důraz na klíčové svědectví Jana Bareše, z něhož byla použita jen část ve prospěch obžalovaných. Nejasné jsou i další rozpory, včetně nesouladu se závěry evropských orgánů.
Soudní moc je nezávislá a nezbývá než respektovat rozhodnutí prvoinstančního Městského soudu v Praze. To však neznamená, že nemůže podléhat zpětné vazbě. Andrej Babiš a jeho manažerka Jana Nagyová byli krátce před prezidentskými volbami zproštěni viny a tři měsíce se čekalo na vyhotovení písemného rozsudku. Dozorový žalobce Jaroslav Šaroch poté avizoval, že podá odvolání.
Otázky kolem svědectví Bareše
Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že rozhodující byla pro soudce Šotta výpověď Jana Bareše v roli tehdejšího stavebního dozoru, že dotace údajně nehrála roli při rozhodování Babišovy rodiny, zda bude v areálu podnikat.
Nabízí se jednoduchá otázka, proč tedy byla společnost ZZN Agro Pelhřimov, která se proměnila ve Farmu Čapí hnízdo, nakonec vyčleněna z holdingu Agrofert, když pro ni padesátimilionová dotace nebyla podstatná. Úvahy, že o dotaci nemusela požádat, nejsou relevantní, jelikož se skutek odehrál.
Především je ale zarážející, že soud pominul jiné aspekty výpovědi svědka Bareše, jež byly právními experty sledujícími soudní líčení považovány za velmi přitěžující pro oba obžalované. O tom svědčí i nevraživá reakce Andreje Babiše na jeho výpověď, kvůli které ho musel Šott na místě umravňovat.
Co také vypověděl Jan Bareš? Potvrdil, že se o dotaci jednalo už v době, kdy pozemek patřil Agrofertu (dceřiné společnosti Imoba). Vyvrátil tvrzení Jany Nagyové, že se tak stalo až po vyvedení Čapího hnízda z holdingu.
Z jeho svědectví vyplývá, že si oba obžalovaní byli vědomi, že projekt farmy nemá na dotaci pro malé a střední firmy nárok. Nagyová, kterou označil spíš za lobbistku než za odbornici na dotace, poté podle Bareše přišla s tím, že ji zařídí. Vysloveně uvedl, že její „schopností bylo vyjednat věci nad rámec pravidel“.
Pochybnosti o projektu
Bareš dále před soudem vypověděl, že Babiše od počátku upozorňoval, že se jedná o ztrátový projekt, a pochyboval o splnění podmínek pro udělení dotace. Babiš mu měl sdělit, že pro farmu zajistí úvěr a zaručí se za něj Agrofert. Dále potvrdil, že majitel Agrofertu celou stavbu řídil a ovlivňoval a že se projekt rozjel pod kuratelou holdingu.
Bareš tedy ve skutečnosti jako jediný poskytl soudu informace, ze kterých lze usuzovat, že Nagyová si mohla být dobře vědoma toho, že Farma Čapí hnízdo nesplňuje podmínky dotace. Jednala tedy úmyslně a záměrně, když v žádosti o dotaci i následně ve smlouvě o dotaci uváděla nepravdivé údaje, nebo podstatné údaje zamlčela.
Není jasné, proč soudce Šott nevzal tyto závažné pasáže výpovědi důležitého svědka v potaz. Ale jistě mu věřil, na rozdíl od výpovědí tří Babišových svědků, včetně klíčové ekonomické ředitelky Agrofertu Petry Procházkové, které podezírá z křivého svědectví.
„Této části odůvodnění rozsudku se nedá porozumět. Pokud by měla společnost Farma Čapí hnízdo na dotaci nárok, nedává příliš smysl, aby někdo, kdo chce tento záměr podpořit, křivě vypovídal,“ sdělil deníku FORUM 24 advokát Aleš Rozehnal.
Vrácená dotace
Šott dále odmítá, že by propojení farmy s holdingem Agrofert vylučovalo čerpání dotace určené pro malé a střední firmy. Dotační pravidla Evropské unie to prý nezakazují, pokud dotyčná malá firma nepodniká s mateřským holdingem na stejném trhu.
Převzal tak argumentaci obhajoby, že Farma Čapí hnízdo měla na dotaci nárok, jelikož nepodnikala s Agrofertem na společném trhu. Žalobce přitom uváděl dvě firmy holdingu se stejnou oblastí podnikání. Nemluvě o tom, že indicií o provázání Agrofertu a Čapího hnízda bylo policií a evropským úřadem OLAF identifikováno podstatně víc.
Na první pohled je do očí bijící právě zjevný rozpor se závěry vyšetřovatelů Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF). Pokud Babišův projekt podle Šotta splňoval podmínky čerpání dotace z unijních fondů, není potom jasné, proč by OLAF dospěl v roce 2017 k závěru, že byl spáchán dotační podvod.
OLAF konstatoval, že příjemci dotace poskytli v žádosti nepravdivé informace a zatajili úřadům některé skutečnosti. „Za daných okolností se OLAF domnívá, že příprava a realizace daného projektu byly ovlivněny četnými porušeními národní a unijní legislativy,“ uvedl ve své zprávě.
To může podle vyšetřovatelů zakládat podstatu pro soudní řízení na základě českého trestního zákoníku o dotačním podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie.
Je sice pravda, že i když je unijní právo v otázce rozdělování dotací nadřazeno národním legislativám, o případném spáchání trestného činu rozhodují národní jurisdikce. To nic nemění na skutečnosti, že šetření OLAFu vedlo Evropskou komisi k výzvě, aby bylo Čapí hnízdo vyřazeno z operačního programu, jinak by mohlo dojít ke krácení jiných dotací.
To znamená, že podle unijních pravidel nemělo na dotaci nárok. Ministerstvo financí tento požadavek akceptovalo a společnost Imoba, jež v roce 2014 pohltila Čapí hnízdo, musela padesátimilionovou dotaci vrátit. Ani to nic neznamená?
Před branou politiky
Soudce Šott má jistě svoje dobré důvody, proč takto zkonstruoval rozsudek. Bude ale jen dobře, když kauzu přezkoumá odvolací Vrchní soud v Praze. Otazníků a podivných nejasností kolem této kauzy je čím dál víc.
Šott se předtím nejvíce zviditelnil aférou Věcí veřejných. Žaloba vinila Víta Bártu, že předával svým poslancům stovky tisíc korun, aby si pojistil jejich loajalitu. Šott tehdy Bártu odsoudil k osmnáctiměsíční podmínce a Josefa Škárku ke třem letům vězení. Odvolací soud nakonec nařídil jejich osvobození s odůvodněním, že se trestný čin nestal.
„Trestní právo se zastavilo před branou politiky a korupční jednání, které je na jakékoliv jiné úrovni lidského života postihováno trestním zákoníkem a trestáno, se od určitého postavení pachatele na určitém místě stává trestně nepostižitelným,“ reagoval tehdy Šott. Nyní může mít leckdo podobnou pachuť z jeho rozhodnutí v kauze Čapí hnízdo.
