Právě dnes v Římě začíná třídenní setkání předsedů světových biskupských konferencí s papežem Františkem na téma ochrany nezletilých před sexuálním zneužíváním. Účastnit se budou i někteří další biskupové, řeholníci a řeholnice. Program bude – krom bohoslužeb – vypadat tak, že účastníci si ráno shlédnou video se svědectvím obětí a budou následovat dvě promluvy přednášejících, což jsou především kardinálové, jedna řeholnice a dvě laické ženy. Papež má mluvit na začátku a na konci setkání.

Téma zneužívání se často spojuje s homosexualitou duchovních, což s tím souvisí, ale není to zřejmě ten hlavní problém.
Arcibiskup Charles Scicluna řekl v rozhovoru pro La Repubblica: „Pro sexuální zneužívání nezletilých ze strany kněží je příznačné, že osmdesát procent obětí je mužského pohlaví a většině z nich je více než čtrnáct let. Výklad přenechávám jiným, ovšem toto je skutečnost“.

Výklad toho, co řekl, se ovšem přímo nabízí. Naprostá většina duchovních, která zneužívala nezletilé, nejsou heterosexuálové. V současnosti se v církvi objevuje názor, že by homosexuálové vůbec neměli být připouštěni do duchovního stavu. Proč by tomu tak mělo být, když církev už homosexualitu nepovažuje samu o sobě za nějakou vinu? Důvodem může být tendence vytvářet jakési lobbistické skupiny, jejichž příslušníci jsou spojeni společným tajemstvím, takže na sebe na jednu stranu něco vědí, na tu druhou si mohou vzájemně prokazovat různé služby. K nim patří právě třeba popírání a tajení skandálů, pomoc při kariérním vzestupu a podobně. Takovým praktikám naznačuje třeba případ washingtonského kardinála McCarricka, který se mohl deliktů nerušeně dopouštět desítky, ani by mu to nějak bránilo ve vzestupu v církevní hierarchii. Až tento týden byl McCarrick vyloučen z duchovního stavu.

Známý odborník na vatikánské záležitosto John L. Allan Jr. píše, že pokud by setkání v Římě mělo ukončit „klima popírání“ problému, tak by to vyžadovalo dvě věci. „Zaprvé by to znamenalo potvrzení politiky ‚nulové tolerance‘ týkající se trestného činu pohlavního zneužívání nezletilé osoby, a to nikoliv pouze ve všeobecném smyslu nesouhlasu s takovým chováním, ale ve specifickém významu tohoto pojmu, jak se vyvinul ve Spojených státech a dalších částech katolického světa: Trvalé odstraňování duchovních i za jedno podložené obvinění.

Zadruhé by to znamenalo také „nulovou toleranci“ pro krytí sexuálního zneužívání. Většina pozorovatelů by řekla, že to znamená víc než jen tiše přijímat odstoupení biskupů obviněných z toho, že jim ‚spadl míč‘ – tedy stejné trestní stíhání podle církevního práva a stejné tvrdé tresty, jako je zbavení duchovního příslušnosti k duchovnímu stavu, jako dnes doléhá na zneužívající.“

Objevují se ovšem i jiná témata. „Tiskový mluvčí Svatého stolce Alessandro Gisotti potvrdil, že existuje interní vatikánský dokument pro nakládání s případy katolických kněží, ze kterých se v průběhu služby stanou otcové: ‚Mohu potvrdit, že takovéto směrnice existují. Jde o interní vatikánský dokument, který od kněží v těchto situacích žádá, aby odešli z kněžské služby, zhostili se své rodičovské odpovědnosti a věnovali se výlučně dítěti‘, prohlásil tiskový mluvčí a doplnil: „Jeho základním principem je ochrana dítěte.“

Podle Vatikánského rozhlasu „se nejedná o zanedbatelný počet případů. Podpůrné sdružení ‚Coping International‘ vykazuje 50 tisíc členů ze 175 zemí, tvrdí jeho zakladatel Vincent Doyle.“

Papež sám už varoval před přehnanými očekáváními, protože dlouhodobý problém se nevyřeší za pouhé tři dny. Mimořádná pozornost médií a veřejnosti ohledně setkání v Římě ale naznačuje, že se nějaká zásadní rozhodnutí očekávají.

Ve čtvrtek 21. února vyjde šesti set stránková kniha Frédérica Martela s názvem Sodoma – pátrání v srdci Vatikánu a to v osmi jazycích ve dvaceti zemích světa zároveň.“Frédéric Martel je francouzský novinář, sociolog a badatel… Na své poslední knize Sodoma pracoval čtyři roky, během nichž trávil každý měsíc týden v Římě. Procestoval asi 30 zemí, kde si vytvořil okruh spolupracovníků. Absolvoval 1500 rozhovorů s mnoha lidmi, mezi nimiž bylo 41 kardinálů, 52 biskupů, 45 nunciů a stovky kněží a seminaristů. Dotazoval se politiků, novinářů, militantních gayů, prostitutů, římských policistů, členů Švýcarské gardy…

Všeobecná homosociabilita, jak jí Martel nazývá, netvoří uvnitř Vatikánu lobby ani organizovanou síť, ale vytváří celkový systém, spleť homofilních nebo homosexuálních mnohotvárných vztahů, které nemají žádné centrum, ale jsou ovládány tajemstvím, dvojím životem a lží. Funguje zde celá řada nepsaných pravidel, způsobů vystupování, náznaků, symbolických gest a dalších komunikačních prostředků, kterým nezasvěcení lidé zvenku nemohou rozumět.“ (Viz Christnet.cz.)

Podle autora nejde o to, že by tito lidé byli přímo pachateli nějakých kriminálních činů, ale napomáhají  atmosféře tutlání takového jednání u druhých.

V každém případě to budou teď pro církev náročné dny a nebudou poslední.