Předseda KSČM Vojtěch Filip a místopředseda strany Stanislav Grospič FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Sliby prezidenta Zemana, že bude spojovat společnost, vzaly dávno za své. Názorně to předvedl na lustracích, koho pozvat na oslavy 28. října. Zatímco pozvánku na Hrad dostali komunisté včetně popírače sovětské okupace Grospiče, demokratické opozici se mstí za postoje k ústavní žalobě.
„Chci být prezidentem všech občanů bez rozdílu jejich politických názorů, a jsem si vědom toho, že tento závazek nemohu naplnit pouhými slovy, ale především konkrétními činy v průběhu svého funkčního období,“ slíbil Miloš Zeman při své první inauguraci v únoru 2013. Nic z toho nesplnil. Naopak společnost vědomě polarizuje, provokuje a hloubí v ní příkopy. Dělí ji na ty, kdo ho podporují, a na ty ostatní.
Chorobná ješitnost
Zeman trpí chorobnou ješitností, což se projevilo už jeho vztahem k mateřské sociální demokracii. Dodnes jí neodpustil podraz při volbě prezidenta v roce 2003. Ostudné události kolem výměny ministra kultury dávají tušit, že nadále neskrývá svoji averzi vůči nové generaci ČSSD. Je jen jejím problémem, že si to nechá líbit.
Je očividné, že současná hlava státu je ochotna stále posouvat hranice myslitelného. To prokazuje nejen její setrvalé ohýbání Ústavy, ale v bizarnější podobě i situace kolem pozvánek na oslavy 101. výročí vzniku samostatného státu na Pražském hradě, spojené s ceremoniálem udílení státních vyznamenání.
Prezident Zeman nezval některé oponenty především z řad akademické obce už v minulosti, letos však zašel mnohem dál. Nepozval řadu politiků z demokratické opozice, kteří podpořili ústavní žalobu. Tento úmysl potvrdil na TV Barrandov. „Jestliže podpořili ústavní žalobu na prezidenta, pak lze očekávat jejich psychické trauma, když by museli poslouchat můj projev,“ prohlásil.
Černá listina
Na „černou listinu“ zařadil i místopředsedy Poslanecké sněmovny Petra Fialu (ODS), Vojtěcha Pikala (Piráti), předsedu KDU-ČSL Marka Výborného, šéfa poslaneckého klubu Top 09 Miroslava Kalouska, předsedy některých sněmovních výborů a další představitele ODS, Pirátů, Top 09, KDU-ČSL a STAN.
Nepozvaní jistě nebudou nad tímto malicherným aktem tesknit, je to v první řadě prezidentova osobní vizitka. Závažnější je však skutečnost, že tím Zeman vysílá signál, že si oslavy státního svátku privatizuje v souznění se svými stále progresivnějšími vrtochy a nerespektuje ani nejzákladnější pravidla politické kultury.
Tato podivná selekce je o to více zarážející v kontrastu s tím, koho prezident na Pražský hrad naopak pozval. Samozřejmě jsou mezi nimi ti, kdo ústavní žalobu nepodpořili z řad ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Až takhle je situace přehledná a jednoduchá.
Pro současné poměry je příznačné, že do sestavy „vyvolených“ patří i předseda sněmovního Mandátového a imunitního výboru Stanislav Grospič. Místopředseda KSČM a představitel jejího tvrdého jádra na sebe minulý týden upozornil nehoráznými výroky v souvislosti s jednáním Sněmovny, která v prvním čtení schválila 21. srpen jako památný den obětí invaze.
Nebyla to invaze
Grospič je jiného názoru. „Já bych poprvé řekl, že základní premisa z našeho pohledu je, že se nejednalo o okupaci,“ řekl Radiožurnálu. Vstup vojsk tehdejší Varšavské smlouvy sice považuje za nešťastný, ale proto, že „vedení tehdejší KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem danou situaci nezvládlo“. A zhruba 150 mrtvých spoluobčanů? „To byly vesměs oběti dopravních nehod,“ odtušil a vyvolal tím lavinu bouřlivých reakcí.
Tento příběh měl pokračování v Otázkách Václava Moravce (27. 10. 2019). Jestli snad někdo očekával, že se od Grospičových slov distancuje jeho stranický šéf Vojtěch Filip, byl vyveden z omylu. „Nepovažuji jeho slova za důvod, proč bych ho měl ostrakizovat,“ sdělil Filip. Nikomu nebere právo na názor a jeho místopředseda prý může chápat význam 21. srpna, jak chce.
Šéf komunistů podotkl, že tuto věc s Grospičem probere, nicméně dodal, že „okupace to z pohledu mezinárodního práva nebyla“. Co tedy u nás vojska sovětského bloku „dočasně“ celých 22 let pohledávala, už nevysvětlil. Také je jasné, že z tohoto mráčku pršet nebude, protože Filip uvažuje o Grospičovi jako o svém případném nástupci.
O skutečném postoji komunistů k sovětské okupaci nakonec nejlépe svědčí jejich hlasování o zmíněné novele zákona, kterou podepsalo devadesát poslanců napříč spektrem s výjimkou klubu KSČM. Tento návrh stanovuje, aby se 21. srpen oficiálně připomínal jako Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy.
Komunisté se jako jediní zdrželi hlasování s výjimkou Jiřího Dolejše, který je mezi pravověrnými soudruhy považován za „buržoazního“ odpadlíka. Vůbec není jasné, co tam pohledává.
Jiné priority
Vojtěch Filip se stále drží stanoviska Výkonného výboru KSČM z roku 1998. Nejvíce ho trápí, že „neblahé události 1968“ poškodily myšlenku socialismu a přispěly ke ztrátě důvěry v komunistickou stranu, usilující prý o sociálně spravedlivější společnost. Měli na to čtyřicet let.
Původní myšlenka budování socialismu nadále dominuje v programových dokumentech KSČM jako klíčové východisko. Proto nemohou Grospičovy skandální výroky k okupaci příliš překvapit. Nejsou ostatně první (například v únoru označil ukrajinský režim za fašistický) a jistě ani ne poslední.
Patří už ke koloritu doby, že se proti jeho lživému vyjádření neohradil ani prezident Zeman, ani premiér Babiš. Grospič se nejenže zúčastní slavnostního ceremoniálu na Pražském hradě, ale jistě přežije i v čele Mandátového a imunitního výboru, kam ho zvolili poslanci ANO, KSČM a SPD.
Babiš loni v létě označil KSČM za demokratickou stranu a jeho vláda je závislá na její libovůli. Bez podpory komunistů, tedy i popírače okupace Stanislava Grospiče, by neprošel jeho sporný státní rozpočet. A prezident Zeman má jiné priority při dělení své přízně. Excesy spřízněných představitelů komunistické strany k nim nepatří.
