Jiří Paroubek FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Jiří Paroubek se zamyslel nad tím, jestli americká cla, která na řadu zemí uvalil Donald Trump, jsou, nebo nejsou dobrá pro ekonomiku. Paroubek zjevně vychází z jakési teorie neokolonialismu, kdy se domnívá, že Západ kdysi využíval méně vyspělé země, které ovšem mezitím dospěly, a teď mu to vrátí. Má dlouhodobě sklon mít sympatie pro obchod „jako by se nic nedělo“. Lidská práva nebo dlouhodobé důsledky ho ohledně vztahu s Ruskem nebo Čínou nikdy nezajímaly.
„Nadnárodní giganty využívaly faktu levné pracovní síly, minimální ochrany práv pracujících, minimální regulace a kontroly výroby v zemích ‚globálního jihu’… Na Západě rychle rostla životní úroveň a klesala náročnost práce. Lidem ze zemí třetího světa taky začal růst životní standard, i když zdaleka ne úměrně nárůstu jejich dřiny a mnohdy ponižujícího života. Západ za zboží platil nově vytištěnými penězi, které jsou podloženy iluzí, že astronomicky rostoucí zadlužení Západu někdo jednou zaplatí,“ tvrdí Paroubek.
„Donald Trump je první, kdo se rozhodl trend zvrátit. Cla a atraktivní podmínky v USA pro firmy mají vést k rychlému návratu základní výroby do Spojených států. S návratem výroby by měl začít klesat deficit bilance zahraničního obchodu a obnoví se růst životní úrovně lidí. Nedojde k tomu ale ze dne na den,“ pokračuje expremiér. Pak doufá, že „země EU ve volbách najdou své Donaldy Trumpy, kteří se pokusí náš svět zachránit“.
Je velmi pravděpodobné, že za jednoho z nových evropských Donaldů Trumpů považuje Paroubek sám sebe. Už se o sobě domníval, že je zkušený státník, rozený diplomat, velký vyjednavač, znalec ekonomiky a podobně. O tom všem můžeme úspěšně pochybovat.
To jediné, co se zatím Donaldu Trumpovi podařilo, bylo vytvoření naprostého chaosu, propadu amerických akcií, rozpad spojenectví mezi Spojenými státy a Evropou a mír na Ukrajině také nevypadá na spadnutí. Trump je ekonomický diletant, který se zřejmě domnívá, že vztahy mezi státy se mají vytvářet podobně jako vztahy mezi developery, přičemž ani v tom nebyl moc úspěšný. Paroubek má nesporně jaksi obecně pravdu v tom, že s některými věcmi, jako je například otázka lidských práv, moc nenaděláme. Diktatury ze své podstaty mají moc a mohou si dělat, co chtějí. To na druhou stranu ale neznamená, že bychom měli sami sebe ponižovat a neprohlédnout, co je pro nás výhodné jenom zdánlivě.
Řádění Trumpa a diletantů kolem něj nepřinese žádnou obnovu průmyslu, Američané nezbohatnou, jejich životní úroveň se zhorší, ale povede se kolem toho hodně vlasteneckých řečí.
Evropa ani Česko nepotřebují nové Donaldy Trumpy, ale naopak se musí něčemu takovému za každou cenu vyhnout. Hrozný vývoj ve Spojených státech má v sobě aspoň jeden pozitivní aspekt – že vidíme, jak věci určitě nedělat.
