Na projevy něžné náklonnosti k autoritativním režimům jsme si pomalu zvykli. Lépe řečeno – zvykají si nás. Momentální prezident Miloš Zeman v tom vede, exprezident Václav Klaus nezůstává pozadu. Jiří Paroubek je teď ale jasným favoritem. Na jeho webu se chválí ruská zločinecká organizace, která stojí za vraždami, mučením a vězněním lidí. Domácí kolaboranti s Kremlem už nemají žádné zábrany.

Web Vaše věc byl založen bývalým předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem. Najít ho někdo (pokud na to má dost silné nervy) může na adrese vasevec.parlamentnilisty.cz. Teď tam objevíme z 23. prosince článek pana Jana Campbella, kde se dočteme věci vskutku nevídané.

Začíná to skutečně svižně: „Bez práva na slávu, pro slávu děržavy je píseň věnovaná ruským rozvědčíkům. Řadím ji do série písní s nepopiratelným výchovným a hodnotovým obsahem, ke kterým patří i Lujbljanka (neoficiální hymna FSB), Břehy v podání Aleksandra Nikolaeviče Malinina (1958), ale i Kalinka v podání mého přítele, sólisty Akademického souboru písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova, Vadima Petroviče Anaňjeva (1959),“ píše Campbell.

Pak nám vysvětluje, proč takové obskurní popěvky vytahuje na světlo světa. Chudáci ruští agenti a jejich šéfové to mají v dnešní době totiž těžké. Moc těžké!

Hle: „Dnes (20.12), kdy píši tyto řádky, mnozí vědí, že jsme v historickém zkouškovém období. Současně nevědí, kdo je náš zkoušející a jak dlouho bude zkouška trvat. Mnohým se jeví svět nebezpečný, protože vedeme válku proti covid-19. Ten mutuje a šíří se čím dál rychleji, aniž by bral ohled na registraci vakcín, fronty na matoucí testy a na očkování, zatím ne pro všechny. Vedeme válku proti rostoucí neposlušnosti občanů. Ti si neuvědomují, že chyby, které se dostaly na veřejnost, představují minimum toho, co se skutečně stalo, a že pouze potvrzují, že jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba.“

Pak ještě něco o tom, jak je obtížné se v tom všem orientovat, takže nám s tím pan Campbell nezištně pomůže: „Vedeme obchodní válku kvůli technologiím a technice, o jejímž fungování nemáme tušení. Proto nemůžeme si být jisti, jestli slouží nám nebo někomu jinému a kdo to vlastně je. Cui bono? Protože toho víme a vidíme opravdu málo, je možné ze všeho možného obviňovat pouze ty, kteří jsou velcí, o kterých je co slyšet a vidět v médiích a které prakticky neznáme. Tato kritéria splňují zástupně Rusko, Čína, Irán a Severní Korea, státy označované ve veřejně právních médiích většinou jako konkurenti, nebezpečí a nepřátelé neviditelné demokracie a lidských práv.“

Když už se chválí kremelští agenti, je potřeba nějak vysvětlit jejich trapasy z poslední doby. Hlavně jde o to, že za sebou udatní čekisté nechávají příliš mnoho stop. Zvláště ty elektronické se dnes těžko odstraňují. Je pak zábavné zjistit, že údajný ruský turista prý hledá katedrálu a hledá ji v místě bydliště posléze otráveného Skripala, načež se ukáže, že „turista“ Ruslan Boširov je ve skutečnosti plukovník ruské vojenské rozvědky GRU Anatolij Vladimirovič Čepiga vyznamenaný v roce 2014 ruským prezidentem Vladimirem Putinem za zásluhy v bojích v Čečensku a na Ukrajině. Stačí k tomu záznamy bezpečnostních kamer a fotografie z otevřených zdrojů. Chybička se vloudila.

Teď se ale musí vyřešit poslední „nedopatření“, když novičokem otrávený opoziční politik Alexej Navalnyj zavolá příslušníkovi tajné služby, ze kterého, protože si nebožák myslel, že mluví se svým nadřízeným, jako z chlupaté deky nakonec vyleze popis operace, která měla vést k zavraždění Navalného.

Pan Campbell už ale zná novou ruskou bajku, jak to bylo. Píše, že Navalný „se zotavuje pod ochranou bezpečnostních složek pravděpodobně v SRN, doučuje se a cvičí roli popsanou již v napsaném scénáři povolebního mejdanu v Rusku (2021) s prodloužením do voleb prezidenta (2024)“. „Současně potvrzuje vyšetřování pravdo-kopů Bellingcat & Co obsahem svého rozhovoru (prý) se svým údajným vrahem z FSB (dříve KGB). Údajný vrah si prý myslel, že hovoří se zástupcem generálního tajemníka ruské Bezpečnostní rady (Nikolajem Patruševem). Proto mu prozradil zajímavé podrobností o atentátu a řekl mnoho detailů o operaci, při které se podle jeho slov všechno pokazilo. Na otázku Navalného, proč došlo k selhání operace, (prý) odpověděl, že situace se vyvinula v jejich neprospěch.“

Kdepak, podle Campbella je to jinak: „Šířit takové bajky v předvečer svátku, Dne pracovníků ruských bezpečnostních služeb indikuje, že pravdo-kopové zkouší, vyšetřují a střílí na dálku, do mlhy a západní veřejnosti. Svými bludy a ignorováním faktů chtějí vzbudit dojem, že mají parapsychické schopnosti a mohou vyšetřovat na dálku i proto, že vyšetřování na místě není v módě a možné, podobně jako je tomu s výukou.“

Tak bludy a ignorování faktů. Příště bude něco o Mrazíkovi.

Pak je tam malý exkurs do historie Čeky a KGB a chvála současného vedení této instituce: „Novodobým následníkem je současná SVR (Služba vnější rozvědky), hlavní zpravodajská služba RF zaměřená do zahraničí. Vznikla v prosinci 1991 jako nástupce sovětské První hlavní správy KGB a vede ji Sergej Naryškin (1957). Podle dokumentů a osobního hodnocení kvalitně a široce vzdělaný, střízlivě uvažující vůdce, který se zodpovídá přímo prezidentovi RF.“

A ještě: „Prezident Putin položil květy u památníku v den 100 letého výročí zahraniční rozvědky v doprovodu melodie písně (С чего начинается Родина) ze světoznámé filmové špionážní série z roku 1968 – Štít a meč. O písni řekl Vladimír Vysockij (1938–1980), autor více než 700 písní a básní, který uskutečnil více než 1 000 koncertů v SSSR a za hranicemi: Jestliže ty posloucháš tuto píseň, znamená to, že jsi v dětství četl potřebné knížky.“

Dojemné.

Pak už jen něco o tom, jak je třeba formovat mládež: „Přeji všem dětem a mladé generaci rodiče, schopné a odhodlané seznamovat své ratolesti s potřebnými knížkami právě dnes, v době jednoduchých odpovědí na složité otázky, vyhlašování nesmyslných sankcí (poslední se týkají 45 ruských a 58 čínských společností) a na křižovatce války a míru. V době skutečné potřeby pochopení, co je vlast, statečnost a čest, žádný stát na světě nemůže existovat bez občanů schopných čelit metodám schopných zlámat člověka.“

Ta poslední věta je pravda, jen pronesená v trochu divném kontextu. Byli to (a jsou) právě tihle „čekisté“, kdo používají metody na lámání lidí a to jak vlastních, tak cizích občanů.

Campbell tomu ale rozumí. Kremelský Sputnik o něm říká: „Nezávislý komentátor, politolog a ekonom, odborník na mezinárodní vztahy. Dříve působil na podnikohospodářské fakultě VŠE jako odborný asistent, i nadále se věnuje vedení diplomových prací. Má čestný titul profesora Uralské státní agrární univerzity.“

A jeho žvásty se dnes u nás publikují na webu, jehož provozovatelem je „Společnost Willyho Brandta a Bruna Kreiskyho“, jejím předsedou je Jiří Paroubek. Dočteme se tam také: „Vaše věc je názorový portál, který Vám denně přináší také čerstvé novinky a fakta nejen z české politiky. Naleznete zde také blogy známých osobností, mezi kterými nechybí Jiří Paroubek, který byl zároveň iniciátorem vzniku portálu Vaše věc.“

Takže pan Paroubek založil společnost, ta společnost provozuje web a ten web provozuje nejbrutálnější putinovskou agendu. Jiří Paroubek byl kdysi premiér a hrozně toužil jím být ještě jednou. Tehdy se ještě maskoval hlásáním politiky mnoha azimutů. Vydatně přispěl ke zmaření projektu na postavení amerického radaru v Brdech. Teď už jeho médium vychvaluje ruské tajné služby a obviňuje ty západní. Hranice možného se posunuly zatím nejdál, kam paměť za posledních třicet let sahá.