Se známým sochařem a šperkařem Pavlem Opočenským jsme seděli u pomníku bratří Čapků na náměstí Míru. U asi jeho nejznámější sochy ve veřejném prostoru. Ta socha je o světle – z jedné strany je do kamene vyvrtáno jméno Josefa, z druhé Karla Čapka a některá písmena-vrty se v kameni potkávají. Takže pomníkem „protéká“ a bratry spojuje světlo. V rozhovoru pro Týdeník FORUM jsme mluvili mj. o tom, jak covid změnil trh s uměním.

V loňském roce vystavoval Pavel Opočenský například šperk z parohu, jejž mu Jiří X. Doležal, který rozhovor vedl, připomněl. „Jo, to je starý dobrodružství. Moje bývalá žena organizuje výstavy českého moderního šperku v Mnichově v Českém centru. Velice úspěšně. Veletrh galerií moderního šperku se tam koná přes šedesát let, je to dnes hlavní světové město moderního šperku. V březnu se tam na týden slétnou šperkaři, sběratelé a kurátoři z celého světa. Ty věci, co jste viděl, byly pro loňský ročník,“ vysvětlil Opočenský. 

V letošním roce se na výstavě objeví něco, co vzniklo v podstatě náhodou. „Pro letošní ročník dělám z červeného plastu, ze židle z Jazz Docku. Byl jsem tam na koncertě, opřel se, židle to nevydržela a v nejtišší krásné pasáži koncertu najednou Rup! (Pavel Opočenský je vysoký a má široká ramena, pozn. aut.) Tak jsem si tu židli vyžádal, že z ní udělám další sérii šperků. Tu pro Mnichov dělám právě teď. Před dvěma lety tam byly šperky ze zlomené kytary nalezené u popelnic. Letošní kolekce se proto jmenuje Zlomená židle,“ popisuje.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM konstatuje, že se Rusko topí v potížích

Nový Týdeník FORUM shrnuje poslední dny války na Ukrajině, které se pro Rusy nevyvíjejí dobře. Ale vyhráno rozhodně není, a…

Trh s moderním uměním podle známého umělce zásadním způsobem změnila pandemie covidu. „Moje galeristka v Mnichově má galerii třicet let, říká: Pavle, já vůbec netuším, jak jsem přežila poslední rok. Je mezinárodně známá, uznávaná, a když něco vystaví, tak se ta věc bere vážně. Jako že je to, co by se mělo sbírat. Je to úplně v h**zlu,“ říká Opočenský. „Svět se nějak změnil. Jako by ten covid byl nějaký ,turning point‘. Jako by si lidé najednou uvědomili, že umění není vůbec důležitý a daleko důležitější je přežít nějakej podělanej virus. A projevilo se to tím, že umělec už se skoro neuživí. Nezažil jsem horší časy,“ dodává.

Na dotaz, zda nebyl covid spíš připomínkou, že něco jako nadstavbu, umění, potřebujeme, říká Opočenský jasně: „Umění se přestalo prodávat. Kromě mezinárodních uměleckých hvězd, které se prodávají jako investice. Dají se do nich uložit prachy. Ale ne do méně známých či mladých umělců.“

Dojem, že on sám je v České republice jedním z nejznámějších výtvarníků, odmítá. „To je jen zdání. Jsem nejznámější kvůli různým aférám, které se okolo mne proběhly, ale co se týče práce? Tady jsou preferované mladé hvězdy, mladí umělci, kteří jedou, jsou momentálně braní jako superstar, vydrží pár let, zapadnou, zmizí, a přijdou noví mladí. My starší jsme konstanta, která se občas vynoří z moře nových umělců, zase se ponoří a na pár let zmizí,“ myslí si Opočenský.