Vít Rakušan (STAN), Petr Fiala (ODS), Ivan Bartoš (Piráti) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Nastává období, kdy Česká republika bude mít silné premiéry a o poznání slabší prezidenty? Takový stav by byl nanejvýš žádoucí a pro dobrou kondici a stabilitu naší parlamentní demokracie velice potřebný. V neposlední řadě by rovněž odpovídal Ústavě ČR, která počítá s tím, že tou hlavní a klíčovou postavou je premiér, který se spolu s vládou, v jejímž čele stojí, zodpovídá dolní komoře parlamentu. Přibývají náznaky, že se v tomto ohledu schyluje k pozitivní změně.
Dlouhodobě u nás můžeme sledovat to, že prezident republiky posiluje své postavení a rozšiřuje si prostor, který mu vymezuje náš nejvyšší zákon, a to především zásluhou toho, že mu to umožňují slabí premiéři. Ti mu v tom málo vzdorují, a než by s ním šli do konfliktu, raději mu už předem ustupují a dovolují mu mnohem více, než by ve skutečnosti bylo nutné.
Příkladů, na kterých si to lze ukázat, je celá řada. Nejde jenom o v poslední době často zmiňované situace, kdy se prezidentovi Miloši Zemanovi podařilo zabránit tomu, aby někteří z kandidátů na ministra do těchto funkcí nakonec nastoupili, jako to bylo například u nominanta na post ministra zahraničních věcí Miroslava Pocheho nebo u kandidáta do čela ministerstva kultury Michala Šmardy.
Jde mimo jiné rovněž o udílení státních vyznamenání či kontroverzní amnestii prezidenta Václava Klause, kterou vyhlásil na konci svého druhého funkčního období. Zásadní je totiž to, že propůjčování a udílení státních vyznamenání a také právo udělit amnestii patří mezi prezidentské pravomoci, které vyžadují právě spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
V Ústavě ČR se pak v této souvislosti objevuje klíčová věta: „Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.“ Její intepretace není nikterak složitá. Pokud svým podpisem beru na sebe odpovědnost za danou věc, rozhodně nelze říct, že jde o pouhou formalitu. Jestliže za něco nesu odpovědnost, tak za to zkrátka nesu odpovědnost. A nadávky a výtky by měly být směřovány na mou adresu, a pokud o ně nestojím, tak to prostě podepisovat nemám. Není na tom vůbec nic složitého.
Pouhý automat na podpisy
Tehdejší premiér Petr Nečas se ovšem bránil, že udělení amnestie i její rozsah a odůvodnění je plně v kompetenci prezidenta a premiér se na jejím formulování nemůže podílet. „Je však ústavní zvyklostí, že předseda vlády amnestii prezidenta kontrasignuje. Tím stvrzuje, že je amnestie z právního hlediska v pořádku a že vláda tento akt realizuje a za jeho realizaci přebírá odpovědnost. Nemusel by ji podepsat pouze v případech, kdyby byl tento akt zjevně protiprávní, a to se v tomto případě nestalo. Takže jsem amnestii nemohl nepodepsat,“ vysvětloval tehdy své jednání předseda vlády Nečas.
Hezká interpretace. V takovém případě by ale premiéři v České republice byli učinění chudáci, kteří by nesli automatickou odpovědnost za něco, na co by neměli naprosto žádný vliv. Naštěstí tomu tak ve skutečnosti není a předseda vlády samozřejmě prezidentovi amnestii podepsat nemusí a stejně tak mu nemusí podepsat státní vyznamenání, která se prezident rozhodne udělit.
To, že to premiéři nedělají a přistupují na to, že oni jsou pouhým automatem na podpisy, a prezidentovi zároveň tolerují to, že on žádným automatem na podpisy není, a dokonce tím pádem může zasahovat do výběru ministrů a vetovat, kdo se členem vlády stane, je jejich dost zásadní chyba, kterou ovšem poškozují naši parlamentní demokracii.
A je samozřejmě hloupost to, co tvrdil Petr Nečas, že kontrasignace amnestie předsedou vlády je ústavní zvyklost. Žádná zvyklost, upravuje to přímo Ústava České republiky, zvyklostí se bohužel stalo to, že premiéři ve výše zmíněných případech své podpisy dávají automaticky a tím sami sebe oslabují a spolu s tím oslabují i naši demokracii.
Budoucí předseda vlády Petr Fiala se to však bohudík chystá změnit. Začít chce hned tím, že prezidentu Zemanovi neustoupí s kandidátem na ministra, kterého je hlava státu připravena vetovat, i když Ústava ČR nic takového neupravuje. Nastupující premiér zdůrazňuje, že chce, aby vláda byla jmenována jako celek, a dodává: „Doufám, že výhrady, které má pan prezident k onomu jménu, budou během jednání odstraněny.“
Pokud tento postoj předsedovi vlády Fialovi vydrží a bude se uplatňovat i v dalších oblastech, znamená to jediné: předseda ODS vykročí k tomu, aby Česká republika měla silné premiéry a o poznání slabší prezidenty, což naše parlamentní demokracie potřebuje a bude to rozhodně dobře.
