Miloš Zeman a především Andrej Babiš si myslí, že mají hlavní slovo při určování zahraniční politiky. Ve skutečnosti to znamená pouze to, že promluví pouze, když jejich výstup může zaznamenat nějaké politické body bez jakéhokoliv rizika nebo se zastává Ruska a Číny. Ministr zahraničí Petříček ovšem už po několikáté ukázal, že svou roli bere vážně a právem je šéfem české diplomacie, která pod jeho vedením nesměřuje takovou rychlostí do náruče východních velmocí.

Sociálnědemokratickému ministrovi se totiž podařilo na vládě protlačit návrh na oficiální uznání Juana Guaidóa prozatímním prezidentem Venezuely. Už po několikáté tak dal Petříček jasně najevo, že politika diktátorů mu blízká není a po Vladimiru Putinovi neustoupil ani Nicolasi Madurovi. Přesně tak, jak by to měl udělat každý politik demokratické země. Za svou snahu si také ministr zasloužil pochvalu od mnoha politiků napříč politickým spektrem. Samozřejmě kromě komunistů, kteří diktátorské režimy zbožňují.

S tímto přístupem se ovšem každým „odvážným“ činem krátí Petříčkův mandát. Co si to totiž vůbec dovoluje zasahovat do kompetence, kterou si rozděluje prezident s premiérem. Ovčáčkovo hulákání na Twitteru se sice ještě neobjevilo, ale je to pouze otázka času, kdy hradní mluvčí usedne ke klávesnici a začne Petříčkovi nadávat.

Vzhledem k tomu, že v této zvrácené politické hře je slovo podřadného úředníka stejně důležité jako to, co říká jeho pán Miloš Zeman, dá se očekávat, že se jméno šéfa diplomacie opět stane tématem některého z dalších sedánků Babiše s prezidentem.

Jak bude téma „Petříček“ rezonovat v premiérových uších až moc dlouho, nebo se ministr nějak dotkne zahraničních zájmů předsedy vlády, bude nejvyšší čas, aby Lidové noviny začaly psát o Petříčkových přešlapech. Postupně se z nich na stránkách Babišových novin stanou neodpustitelné chyby a v Černínském paláci bude muset dojít k výměně.

Dokáže se tomuto tlaku postavit šéf ČSSD Jan Hamáček? Sotva, mohlo by ho to stát ministerskou funkci a to nebude riskovat. Být totiž pouze předsedou zmírající strany je pro ambiciózního politika hodně málo.