Petr Krogman je majitelem společnosti Agromino. Jeho zemědělský podnik obhospodařoval až do ruské invaze tisíce hektarů půdy na Ukrajině. Když začala válka, Petr Krogman okamžitě začal pomáhat svým zaměstnancům, ale i celé zemi – například na sbírku na zbraně, kterou organizuje ukrajinské velvyslanectví v Praze, již poslal miliony korun. Ukrajincům věří a jejich odvaha jej nepřekvapila. Naproti tomu ostře kritizuje přístup západních států, které i nadále financují válku Vladimira Putina.

Jak velký podnik máte na Ukrajině?

Před válkou to bylo 42 tisíc hektarů, momentálně je třetina okupovaná Ruskem.

Nelitujete toho, že jste se rozhodl investovat právě na Ukrajině?

Ne. I díky nám se dnes Ukrajina dokáže bránit, pomáháme, jak to jen jde, ať už ekonomicky, protože pracovat se musí, nebo finančně přímo na místě či v České republice.

Dal jste několik milionů do sbírky organizované ukrajinskou ambasádou, která za tyto prostředky nakupuje zbraně. Víte, kolik to celkově bylo?

Přiznám se, že už to ani nepočítám. Něco jsem dal soukromě, něco z firem. Konkrétně v této sbírce to bylo 8,5 milionu Kč, ale celkově v Česku i na Ukrajině jsou to už násobky. A pokračuji i přesto, že jsem na Ukrajině přišel o podstatnou část majetku.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Babiš má s Putinem mnoho společného

Nový Týdeník FORUM si všímá toho, co má společného Andrej Babiš s Vladimirem Putinem – je toho dost, výčet shodných…

V rozhovoru pro časopis Forbes jste uvedl, že jste dopředu vyplatil své ukrajinské zaměstnance. Jak to vypadalo v praxi?

Ve čtyři hodiny ráno, 24. února, začala válka. Můj kolega byl v Charkově a zavolal mi chvíli po čtvrté: „Začala válka. Po ulicích tu jezdí tanky, nad hlavami mi létají stíhačky. Přesouvám se na západ.“ Okamžitě jsme začali pracovat, vzbudili jsme další lidi a v 6:12 jsem rozeslal e-mail všem zaměstnancům firmy s tím, že na měsíc dopředu vyplácíme mzdy a podporujeme Ukrajinu.

O kolik šlo zaměstnanců?

Osm set.

Kolik z nich zůstalo v práci, kolik bojuje a kolik uteklo z Ukrajiny?

Drtivá většina zůstala v práci. Bojovat jich nemůže moc, protože není dostatek zbraní. Ukrajinská armáda je nemá čím vybavit. Do České republiky odešly v podstatě jen ženy a děti, pro sto žen a dětí jsme zajišťovali ubytování. Já sám mám v domě po rodičích čtyři ženy, babičku a pět dětí.

Vy jste na Ukrajině zaseli?

Na okupované třetině se nedělá nic, Rusové tam navíc kradou stroje, osivo a tak dále. Sebrali nám deset náklaďáků hned v prvních dvou týdnech. A to není zdaleka konec. Jde o loupeživou armádu. Ostatně tato válka je ruský obchodní projekt, jak si několikanásobně navýšit odbytovou cenu plynu, ropy a dalších komodit. Každá válka Rusku zaručuje několikanásobně vyšší příjmy.

A co zbylé dvě třetiny hektarů?

Tam už je skoro všechno zaseto. Sejeme každý den a budeme pokračovat do půlky května, všechno je komplikované, a navíc můžeme pracovat jen přes den, je zákaz nočního vycházení. Žně, podzimní i jarní práce obvykle probíhají čtyřiadvacet hodin denně. Z našich hlavních plodin – pšenice, kukuřice a slunečnice – jsme omezili kukuřici, jelikož má větší objem za nižší cenu. A větší objem zvětšuje problém s dopravou, zvláště ve chvíli, kdy Rusové blokují moře. Vývoz je opravdu katastrofický, protože suchozemské cesty mají jen desetinovou kapacitu. Aktuálně více než měsíc a půl stojí vagóny s kukuřicí a nedá se dostat přes hranice, protože nejsou dostatečné překládací kapacity z širokých ukrajinských kolejí na úzké evropské koleje. To je problém zejména kvůli nedostatku evropských vagónů na zrno.

Jak vám bylo, když jste se o válce dozvěděl? Čekal jste ji?

Nečekal. Myslel jsem si, že bude pokračovat ruské ekonomické vydírání, snaha destabilizovat regiony a navyšovat ceny plynu a ropy tak, jak to dělali rok předtím. To ostatně trvá od roku 2014. Útok mě překvapil. Když si to ale promítám zpětně, je to nanejvýš logické, protože NATO a EU fakticky Rusko na Ukrajinu pozvaly, jelikož řekly, že zemi v případě napadení nepomohou.

Dále čtěte

Ruská plynová válka mění i byznys českých miliardářů

Putin používá plyn jako zbraň proti Evropské unii. Pokud naplní své hrozby, Česko či Slovensko by mohly být další…

Vy tedy vidíte závažné chyby na straně Západu?

 Ano a bude nás to stát tisíckrát víc, než za kolik bylo možné tuto situaci vyřešit v jejím počátku. Ukrajina je jasným partnerem NATO a měly tam být v reakci na hromadění ruských sil jednotky armád NATO. Putin by si v takovém případě zaútočit netroufl. Dnes už díky Ukrajině vidíme, v jak katastrofálním lidském i technickém stavu je Rusko a jeho armáda. Už není důvod bát se Ruska.

Západ se ale Ruska bojí, například německý kancléř Olaf Scholz.

Scholz je bývalým tajemníkem pana Schrödera, který nastoupil z čela Německa rovnou do Gazpromu a to se do jejich vztahu propisuje. Rusko je výborné v korumpování vlád a celých států. Němci, Rakušané či Maďaři fungují v hodně ohledech jako proxy státy jednající v rámci EU a NATO v zájmu Ruska.

Na druhé straně ale nelze popřít, že reakce Západu tady je, nejde o úplný appeasement.

Víte, kolik stála válka v Afghánistánu nebo v Iráku? Každá z nich přes dva tisíce miliard dolarů. Srovnejme si ty částky. V rámci České republiky můžeme také srovnávat. Covidu bylo připisováno dvakrát čtyři sta miliard korun a Česko dalo Ukrajině nyní tři miliardy korun. Jsem kritikem Západu, který toho dělá málo. Jde přece o to, že ani nás nebude Západ bránit. Nemáme jaderné zbraně. Také proto je klíčové pomoci v boji Ukrajině. Až nás Rusko hybridně napadne, např. nám sem doveze levný plyn, po němž budou neprozíraví volat, tak se nakreslí jen další čára na západ od našich hranic a budou se bránit ty země, které jaderné zbraně mají.

Dále čtěte

Šéf ruské dumy má starost o svobodu Evropanů. Ať si zamete před svým prahem

Šéf ruské Státní dumy Vjačeslav Volodin má velkou starost o demokratické rozhodování v Evropské unii. Péče o svobodu lidí, po…

Ukrajinci tedy podle vás doslova bojují za nás?

Ano, je to tak. Toto je naše poslední šance, jak přežít a nemít tady za dva roky Rusy. Pokud Rusko sebere Ukrajinu a posílí o tamní výrobní kapacity a tamní vojáky, vyjde nakonec z války ještě silnější, než bylo. Propaganda tomu národu přegumuje hlavu a budeme je mít tady.

Takže vy nevěříte, že Ukrajina vyhraje?

Věřím, že Ukrajina může vyhrát, a to je i naše šance. Ale s ohledem na některé kroky v průběhu posledního roku, resp. jejich absenci, jsem skeptický vůči Západu. Takže situaci se současným přístupem západních zemí vidím 50 : 50. Rusko stále nemobilizovalo a má obrovské rezervy.

To, co popisujete, vidí stejně i vaši zaměstnanci a další Ukrajinci, s nimiž jste v kontaktu? Jsou frustrovaní?

Jsou totálně frustrovaní. Chytají se každé pozitivní zprávy, kdy evropský politik řekne, v čem Ukrajině pomůže a jaké sankce uvalíme. Čekají na slova o tom, kdy se odpojíme od plynu a ropy. To je něco, proč bojují a co jim dává naději. Na druhé straně je srážejí Maďaři a Němci svými sabotážními vyjádřeními, v nichž krátkozrace sledují vlastní zisk.

Vy máte za to, že se od ruského plynu můžeme odpojit?

Samozřejmě. Je to nutné a možné. Protože jinak financujeme v zásadě svoji smrt a okupaci. Existuje tu ekonomický problém černého pasažéra, resp.  německý byznys se chová jako černý pasažér. Chtěli by levný ruský plyn a vydělávat víc a víc peněz a o bezpečnost se nestarat. Tu ať zařídí Američani. Jenže to jde, jen dokud to Američané budou financovat ze svého. A potom ten, kdo chtěl být ruským otrokem, bude ruským otrokem.

Celá řada lobbistů v oblasti byznysu ale tvrdí, že se v žádném případě nemůžeme od ruského plynu odstřihnout. Probíhá i odpor proti odpojení se od ropy. Co se má podle vás pro toto odpojení udělat?

Jde o podobnou neprozíravost a pohodlnost jako před ruskou invazí. Když se neodpojíme od ruského plynu, tak budou naše domácnosti platit 50 korun za kubík místo dosavadních 15 korun. Rusko už vyhnalo cenu v přístavu v Nizozemsku na 26 korun. A aby se plyn do domácností dostal, musíme částku z přístavu vynásobit cca dvakrát. To, že se ještě neúčtují tyto ceny domácnostem, je díky tomu, že nevypršely všechny dřívější smlouvy. Domácnosti odebírají přes dvě miliardy kubíků. Takže pokud jim cena vzroste z 15 na 50 Kč za kubík, zaplatí sedmdesát miliard korun navíc za ruský plyn na konci tohoto roku. A protože domácnosti odebírají jen čtvrtinu plynu, celkově bude stát plyn Česko o 280 miliard korun ročně navíc.

Dále čtěte

Zastřel se. Vladimir Putin si v centru Kyjeva vysloužil vlastní sochu

Jen pár metrů od místa, kde v minulosti stála socha bolševického vůdce Vladimira Iljiče Lenina, se objevilo dílo autora Dmytra Iva,…

Proč je ale toto argument pro odpojení se od ruského plynu?

V amerických přístavech je cena za metr krychlový čtyři koruny. Zkapalnit plyn a přetransportovat ho do Evropy je za 2,5 koruny. Takže cena v evropském přístavu – 6,5 koruny. Do domácností se tedy může dostat plyn za třináct korun. Když začneme konečně něco dělat, může zůstat aktuální cena. A když neuděláme nic, nedoplatíme se. Rusko nás navíc vždycky bude vydírat a účtovat nám vyšší ceny plynu. A jak to udělat? Od Rusů bereme 150 miliard metrů krychlových. Celková spotřeba Evropské unie je 400 miliard metrů krychlových. Dodávka Ruska může být fakticky čtyřikrát nahrazena zkapalněným plynem LNG, jehož se celosvětově loni zobchodovalo v ekvivalentu 520 miliard kubíků zemního plynu. V Evropě navíc klesá v letošním roce spotřeba plynu o cca 30 miliard kubíků, takže pětina ruské dodávky už je vyřešena. A jakmile velcí spotřebitelé, jako Česká republika nebo Polsko, odmítnou ruský plyn, Rusové ho budou chtít prodat Číně, která je bude tvrdě vydírat. Dostanou ochutnat vlastní medicínu. A když bude mít Čína plyn za polovinu, odmítne ten americký, arabský nebo australský. Tento plyn se vrátí na evropský trh a bude i cenově výhodnější. Vláda ale musí spustit toto domino. To za ni nikdo jiný neudělá, to je její role, protože podniky trpí syndromem černého pasažéra.

Krátkodobě by ale hrozily výpadky dodávek, ne?

Vůbec. V zásobnících máme miliardu metrů krychlových, což je zásoba na dva a půl měsíce v případě, že nebudeme nakupovat jinde. A pokud se bude Evropa chovat racionálně, tak je potřeba si uvědomit, že z Ruska bere aktuálně už jen asi třetinu plynu, takže uvedené zásoby znamenají, že se bez Ruska dá obejít 7,5 měsíce, resp. do zimy. Musíme si též uvědomit, že zatímco Rusko nám musí udat 74 % plynu, tak Evropa sanuje jeho plynem jen třetinu své potřeby. Taháme za delší konec, ale chováme se obráceně. Navíc mohou zemědělci v bioplynkách přestat plyn spalovat a vyrábět z něj se 40% účinností elektřinu, a místo toho dodat vyčištěný plyn rovnou do potrubí s 80% účinností. Plyn je vyšší priorita než elektřina, kterou lze vyrobit z více zdrojů. A navíc je tu Ukrajina, která má přebytek elektrické energie, a mohli bychom díky ní odstavit elektrárny, které v Evropě spalují plyn.

V Českém rozhlase jste také říkal, že pro stát by bylo výhodnější dát Agrofertu pana Babiše miliony korun za to, když jeho továrny nebudou spotřebovávat plyn.

Ano, to je další cesta a bylo by to standardní ekonomické řešení. On ohrožuje naši bezpečnost, protože fabriky ze skupiny Agrofert konzumují zhruba tolik plynu jako všechny připojené domácnosti v Česku, kterých je 2,6 milionu. A poté, co zde spotřebuje rizikový plyn na výrobu hnojiv, tak z nich 54 procent vyveze. Chováme se jako ropný emirát. My bychom měli naopak hnojiva, Adblue a další výrobky z plynu dovézt ze států, které ho nemusejí vyrábět z ruského plynu. Plyn a ropa z Ruska musejí nést náklady rizika, které představují. Musíme z nich udělat prašivou komoditu, jak už se podařilo částečně u ruské ropy, která se obchoduje za 70 dolarů, zatímco barel ropy Brent stojí 110 dolarů. To pomůže snížit cenovou hladinu obecně, a proto je nutné uvalit na ně daně, resp. osmdesátiprocentní clo z rozdílu mezi světovou cenou a dvaceti dolary za barel. Ruský stát to má nastaveno tak, že od těchto dvaceti dolarů, což je výrobní cena, si osmdesát procent ceny bere. To je přímý příjem ruského rozpočtu, a tedy ruské armády. Je tedy potřeba nastavit totéž. Česká vláda pak bude moci zranitelným domácnostem ceny kompenzovat, máme tu přece regulační úřady. Je třeba nadále nedotovat Rusko a jeho komodity. Francie, Německo, Itálie a Španělsko zaplatily na zvýhodňování cen plynu, benzínu, nafty a elektřiny od září 2021 cca 100 miliard eur, což je fakticky přímá dotace Rusku. Musíme dělat naprostý opak, zdanit je, protože tyto komodity přinášejí zbytečné riziko a budoucí otroctví. To si platíme.

V byznysu ale existuje stále velmi silná lobby za závislost Evropy na ruském plynu.

A tohle německým a rakouským firmám mám za zlé. Jsem klasický liberál a obhajoval jsem dividendy vyplácené českým průmyslem do německy mluvících zemí. Toto už nadále dělat nemohu, protože oni nás stahují do bažiny závislosti na Rusku. Podobně Maďaři stahují Slováky, protože vlastní jejich Slovnaft.

Velká část byznysu i politiky v Česku ale také není nevinná.

To není, vždyť víme, jaké tady máme proruské strany.

Je podle vás proruský i Babiš?

Byznysovými zájmy ano. Už jeho podnik deklaroval, že nebude brát žádný ruský plyn?

Vraťme se k Ukrajincům. Překvapili vás tím, jak drží spolu a jak brání svoji zemi?

Ne. Věděl jsem, že se budou bít jako lvi. I proto jsem nevěřil, že si Rusové dovolí proti takovým lidem jít. Ukrajinci jsou velice hrdí na svůj národ, vědí, co jsou Rusové zač, jejich země udělala od roku 2014 ohromný posun a na rozdíl od nás vybudovala skvělou armádu.

Dále čtěte

NOVINKY: Kupte si knihu o komunismu, Diktátory v kině nebo Epsteinovy eseje

Počasí ještě stále není nic moc a my rozšiřujeme nabídku našeho e-shopu FORUM, aby byl pořád dostatek kvalitního čtení.

 Co bychom pro ně ještě měli dělat?

Úplně to základní. Všichni budou říkat, že to není možné, ale měli bychom začít s hybridní vojenskou pomocí. Musíme pomoci tam, kde není ruská armáda, kde je Ukrajina svobodná. A pomoci otevřít Černé moře, protože tam se schyluje k obrovské potravinové katastrofě. Tam nás Rusko zlikviduje podruhé, protože sem mohou přijít stamiliony uprchlíků. Velká většina produkce potravin pro 400 milionů lidí se nemá jak dostat z Ukrajiny ven. Ukrajina ročně vyvážela 70 milionů tun potravin. Přístavy jsou blokované nebo zničené a je potřeba, aby státy jako Egypt, Turecko, Izrael a další ochránily alespoň lodě v mezinárodních vodách, tak jako tomu bylo třeba v případě pirátů v Somálsku. Momentálně na Ukrajině vázne 20 milionů tun potravin. Pokud se nic nestane, nebude kam dát novou sklizeň.

Hrozí hladomor?

Ano. Ale všichni jsou v pohodě, protože to je až příští rok. Ale potraviny nevyrobíte za víkend, za měsíc nebo za půl roku. Trvá to rok.

Vyhlídky jsou tedy dost děsivé.

Jsou. Putin to ví a sází na to. Politické reprezentaci evropských zemí to ještě nedošlo.

Jaké další Putinovy kroky byste očekával?

Putin nemá plán. Jeho kroky definuje neschopnost Evropy, neschopnost světa. Kam ho pustíme, tam půjde. Když mu odněkud ustoupíte, stoupne tam. Pokud budeme plyn odpojovat za dva roky, do té doby bude trvat válka na Ukrajině a pak už bude třeba i u nás.

Obáváte se použití jaderných zbraní?

Ne. Putin je zbabělec. Bojí se o život víc než my. Zcela se izoloval během covidu a je v izolaci i teď.

Tím spíš je ale katastrofální, jak se Západ chová.

To je. Západ bohužel začal fetišizovat jednotu. Ale nesmí se to s ní přehánět. Pokud má Putin své proxy státy, je nutné kroky přijímat na individuální úrovni, například clo, o kterém jsem hovořil. Ono to nakonec dojde i Německu, ale někdo musí vykročit z řady. Stejně jako to bylo s cestou do Kyjeva Petra Fialy. To bylo něco. Není potřeba dělat to, na co kývnou Němci, ale to, co je správné. Je třeba tvořit realitu, jinak ji tvoří Rusko.