Lidé ve střední Evropě protestují nebo volí tak, jako by už měli dost zkorumpovaných demagogických autoritářů. Snad je to nakažlivé, píše v optimistickém komentáři k možnému politickému obratu i v Česku deník New York Times (NYT).
Za dějiště změn deník označuje východního souseda České republiky. „Vzestup Čaputové a její slušná podpora v tak konzervativní zemi, jako je Slovensko, inspiruje lídry opozice i v dalších zemích,“ vyslovuje naději autor komentáře Jeffrey A. Stacey, diplomat ministerstva zahraničí Obamovy administrativy a autor titulu Integrující se Evropa.
Speciální doušku však přesto věnuje českému premiérovi. „V České republice protestovaly statisíce lidí proti svému premiérovi, Andreji Babišovi, někdejšímu podnikateli s až varovně demagogickými sklony, navíc trestně stíhanému pro korupci.“
Jako neočekávaný obrat na neočekávaném místě popisuje NYT situaci kolem vzestupu liberálů na úkor populistických demagogů ve střední a východní Evropě, Je to tím spíše překvapivé, že Velká Británie balancuje na pokraji brexitu a že populistům dává vzpruhu Donald Trump.
Sám někdejší diplomat pak překvapuje přiznáním toho, jak s americkými kolegy nahlížel na bývalé sovětské satelity. „Státy v této oblasti byly liberální jen poté, kdy se před 30 lety vymanily z tzv. sovětského bloku. Obecně byly považovány za nakloněné Rusku, se silnými sklony ke zrodu populismu podminovávajícím demokracii,“ předvídal diplomat už v době, kdy se Čechoslováci ještě oddávali revoluční euforii.
Svůj dřívější pesimismus však Stacey kompenzuje aktuální pozitivní vyhlídkou. Země střední a východní Evropy se podle něj staly dějištěm možného návratu liberálních sil, alespoň v dané části Evropy. NYT si všímá, že ve více než 10 zemích populisté buď pohořeli u voleb, anebo proti nim proběhly zásadní protesty, případně se některé země jasně vymezily proti Rusku. Mezi analytiky je rozšířený názor, podle nějž je jen otázkou času, než pravicově extremističtí populisté začnou vyhrávat jedny volby za druhými. Stacey ovšem ve vývoji ve střední Evropě vidí rodící se sílu, která proti populistům začne působit.
Za „nejzajímavější případ“ NYT v tomto ohledu označuje Slovensko a vítězství prozápadně orientovaného nováčka Zuzany Čaputové nad dvojicí populistů v prezidentských volbách.
Podobně i v polských komunálních a krajských volbách za poslední dva roky vítězili liberální kandidáti na úkor těch z populistické vládní strany a dobré zprávy přicházejí i z dalších zemí. Bulhaři ve volbách před dvěma lety ztrestali populistickou, na Rusko orientovanou vládu a vrátili na výsluní bývalého premiéra, proevropského Bojka Borisova, který se vyslovuje ve prospěch členství v NATO. Maďarsko, Rumunsko, Moldavsko a Gruzie už mají za sebou v posledních dvou letech rovněž významné demonstrace proti populistům.
Naději, že to vše (a zmiňuje i příklady dalších evropských zemí, které už začaly vzdorovat atakům Kremlu) přinese trvalejší a rozsáhlejší změny, Stacey opírá o prostou skutečnost, že populističtí vůdci nedokáží vládnout, zvláště pak co se týká hospodářské politiky. A podobně zoufalou situaci připisuje i Rusku. „Čím víc bude řinčet zbraněmi a znejišťovat Evropské země, o to víc už země typu Polska začnou dávat ruce pryč od populistů.“
