Ve středu se veřejnost dozvěděla, že pražské hnutí ANO opouští jeho předseda, podnikatel Jan Říčař. Prý ztratil naději, že v politice může dosáhnout změny. Jak zjistil deník FORUM 24, Říčař nebyl v Praze vůbec výrazný, naopak. Šlo o typického čekatele na funkci. Jenže v hlavním městě hnutí ANO úspěšné nikdy nebude, a tak zůstanou jen věrní, nebo ti, kteří jsou ochotni nechat se ponížit a čekat třeba věčně, například Patrik Nacher.
Asi těžko někdo bude věřit tomu, že si po deseti letech existence hnutí ANO někdo skutečně myslí, že Andreji Babišovi šlo o jinou změnu než o takovou, aby si holding Agrofert definitivně zprivatizoval stát a zvýšil zisky prostřednictvím dotací. Po tak dlouhé době k žádným podobným prozřením nedochází, a pokud přece jen ano, nelze tomu říkat jen naivita.
Jen si vzpomeňme na Petra Stuchlíka, kterého jako králíka z klobouku Babiš vytáhl před komunálními volbami, nahradil jím zmiňovaného Nachera, který urážku překousl, a pak ANO v Praze zásadně neuspělo. Stále ještě vládní strana je otevřenou náručí pro různé kariéristy, nejde o žádnou ideologii a zájmy zúčastněných jsou výhradně utilitární. A s postupným oslabováním, které nakonec nutně přijde, jej budou tito lidé opouštět stále rychleji, protože si najdou nové angažmá, z nějž povede jednodušší cesta k teplému místečku kdekoli.
Jan Říčař ukazuje trend, který nastane zejména ve chvíli, kdy hnutí ANO zůstane v opozici nejen v Praze, ale celorepublikově. Protože tohle uskupení nebylo vytvořeno pro politiku a už vůbec ne pro demokracii, smysl má jedině ve vládě – mocenský, ziskový, kariérní. K čemu by byla holdingu Agrofert politická divize, která nemá vliv na dotace? No jistě, k ničemu.
Andrej Babiš bude mít za sebou lidi jen tehdy, pokud sám bude silný. Krysy začnou opouštět loď nejen tehdy, když se bude potápět, ale už při prvním zachvění, protože tady nejde o žádné hodnoty, přesvědčení, nebo snad ideologii. A Babiš to ví, proto se také jen tak lehce nezbaví kauzami ověšeného Jaroslava Faltýnka, proto k problémům svých spolupracovníků často zarytě mlčí a proto se na kandidátky vracejí staré známé tváře typu Taťány Malé nebo Jaroslavy Pokorné Jermanové. Jen tak dál – a nakonec bude líp.