Měsíc čekala řada pražských podnikatelů na úvěr v rámci COVID I, aby se dozvěděli, že na ně peníze nezbyly. Druhá vlna programu se na ně ale nevztahuje. Jeden z nich, spolumajitel vinného baru Vinograf Jan Horešovský, přirovná v rozhovoru pro deník FORUM 24 vládní pomoc k marketingové kampani. Žádné smysluplné řešení podle něj prozatím neexistuje. Zdůrazňuje přitom, že je iluzorní si myslet, že se v gastronomii všechno vrátí do starých kolejí. Třetina podniků již neotevře a další část podle jeho odhadů zkrachuje do konce roku.

Vaše žádost o úvěr v programu COVID byla jednou z těch, které byly odmítnuty s odůvodněním, že půjčky pro pražské firmy byly vyčerpány. Kolik dní po otevření výzvy jste žádal a o jakou částku šlo? Věřil jste, že půjčku dostanete?

My jsme na rozdíl od mnohých stihli žádost podat včas. Složitost administrativy byla extrémní. Nasadili jsme na to kvalifikovanou sílu, která na tom pracovala přesně ty tři dny, po které byl program otevřen. Program byl vyhlášen 16. 3., my jsme podali žádost 19. 3. večer a ráno 20. 3. byl program ukončen. Zamítavý verdikt jsme se dozvěděli 16. 4. Máme dvě restaurace, celkem jsme žádali o cca pět milionů korun.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Program byl určen všem postiženým subjektům na celém území ČR. Nyní jsme se dozvěděli, že prostředky pro pražské subjekty nejsou k dispozici. Odnáším si z toho informaci, že v procesu schvalování hrála zásadní roli kritéria, která nebyla v podmínkách uvedena. Vím však od více než deseti pražských žadatelů, že jim byla pomoc odmítnuta ze stejných důvodů. Přesněji řečeno, neznám nikoho z Prahy, kdo by tu podporu dostal.

Myslíte si, že jste splňovali obecné parametry pro získání úvěru?

Rozhodně jsme splnili všechny podmínky, které byly uvedeny v programu jako limitující. Ostatně splňujeme je stále.

Čeká se na samovolný konec podniků?

Okolnost vynětí Prahy z pomocného programu je celkem zajímavá, mě to vede k úvaze, že jde pravděpodobně o evropské projektové peníze. Praha je totiž bohatší než průměr regionů EU, a proto si na ně nesmí sáhnout. O tom ale nebylo v podmínkách programu ani slovo, premiér Babiš ve svých PR vystoupeních o skvělé pomoci tuto okolnost opomněl zmínit.

Jak se výpadek příjmů odráží ve vaší aktuální situaci, museli jste již propouštět?

Dne 14. dubna vyhlásila vláda harmonogram uvolňování činností a gastronomie je v něm zahrnutá do poslední vlny, na řadu tedy přijde až v první dekádě června. Zahrádky lze otevřít na konci května, ale to je pro většinu restaurací labutí píseň, neboť zůstávají zcela bez pomoci a peníze jim v řadě případů došly již při dubnové výplatě personálu. My jsme lidi nepropustili, protože to je to nejcennější, co máme. Udělám to až jako poslední krok, a ten se rychle blíží.

Do jaké míry podle vás prořídne počet restaurací, hospod a barů?

Jsem si jist, že zásadní množství restaurací už neotevře. Nebavím se teď o několika elitních mediálně známých restauracích. Z ostatních 98 procent to podle mě nepřežije třetina, možná víc. Ale to pořád ještě uvažujeme, jako by se po uvolnění pravidel zahájil provoz tak, jak ho známe. Což je omyl a další část gastronomie se položí následně, do konce tohoto roku.

Jak dlouho byste vydrželi v současném režimu?

My máme spočítaný krizový plán do konce května, pak dojdou peníze. A nezaplatili jsme dodavatelům.

Pokud jde o dosavadní vládní opatření, jak je hodnotíte?

Na začátku března jsme byli všichni vyděšení ze zpráv o mrtvých a v této atmosféře jsme se přizpůsobili brutálnímu zásahu státu do našeho podnikání jako nutnému zlu. Jak jde čas, je zřejmé, že opatření ani jejich následná uvolňování nemají vůbec nic společného s nebezpečím virového onemocnění jako takovým. Virus tu je a bude, dokud se nenajde vakcína nebo dokud se nestane součástí běžné infekční, respektive imunitní výbavy populace.

Takže březnová opatření vlády chápu čistě jako krok, který měl preventivní ochranný efekt pro zdravotnický systém, aby se nezhroutil. To přijímám jako správné. Ovšem z tohoto pohledu byla a pořád je drtivá část konkrétních omezení zcela nadbytečná. Ta ale zlikvidovala naše živobytí. Já budu rozhodně ten, kdo se bude bránit právně proti těmto zcela neodůvodněným krokům státu, který nevedl svůj řez citlivě a uváženě, ale spustil primitivní buchar.

Pokud jde o podporu státu, tu vnímám především jako marketingovou kampaň vrcholných politiků. Ve skutečnosti žádná smysluplná podpora neexistuje.

Měla by se restaurační zařízení otevřít dříve, než předpokládá současný plán vlády?

Neměla se nikdy zavřít. Měla být zavedena pravidla pro chování zákazníků a podnikatelů.

Hlavní město připravuje speciální program COVID Praha na podporu pražských živnostníků. Zapojíte se?

Zkusíme úplně všechno, jde o existenci. Mám obavu, aby pražský podpůrný program nebyl v nelibosti centrální vlády. Pan premiér řídí stát jako firmu, což má za následek, že v jeho rozhodování hrají roli vlastnické pocity ke všem statkům této „firmy“. Navíc pražský program nevymyslel on, což může narazit na jeho představy o významu své role v záchraně všeho a všech. Takže na osud pražského podpůrného programu, na který musí dát peníze vláda, jsem velmi zvědav. (Podle čtvrtečního vyjádření primátora Zdeňka Hřiba [Piráti] ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček [za ANO] slíbených 400 milionů korun do pražského programu nepřidal. Hlavní město do něj poskytlo 600 milionů korun – pozn. red.)

Dále čtěte

Stanjura: Vládní pomoc se nehodí pro malé firmy bez plejády právníků. Kupovat ČSA je scestné

Koupě letecké společnosti ČSA by státu k ničemu nebyla, nemají se tvořit speciální programy na pomoc miliardářům, řekl v rozhovoru…

Mezitím vaříte pro pracovníky ve zdravotnictví. Kdo přišel s tímto nápadem? Dostalo se vám nějaké podpory ze strany veřejnosti?

První stres jsme přestáli díky našemu hostovi, který nám poslal pár tisíc a požádal nás, abychom poslali pomeranče do Vinohradské nemocnice, že jsou tam úplně v háji. My jsme běželi do obchodu a koupili pomeranče, jablka, přidali náš sýr, čokoládu a láhev vína a zajeli s tím za zdravotníky. Byli naprosto konsternovaní a my jsme pochopili, že to je naše cesta. Shodou okolností jsme předtím založili neziskovku pro rozvoj Senovážného náměstí, kde sídlíme, tu jsme využili pro transparentní účet a můžeme díky tomu nabízet daňový odpis dárcům. Udělali jsme kampaň a z finančních darů pořád vaříme obědy pro dvě nemocnice. Ale dárci ubývají, potřebujeme nutně další. Na naší adrese sbíráme peněžní dary, zdravotníci jsou na tom stále stejně špatně a my jim vaříme kvalitní teplou stravu.

To nás ale drží jen morálně, nikoli ekonomicky. V okolí vidíme zhasnuté a mrtvé restaurace, my jsme zalarmovali všechny síly a pokoušíme se spojit lidi z oboru vína. Tahle doba neuvěřitelně spojuje, připomíná mi to devadesátá léta. Propojujeme vinaře, obchodníky s vínem, sommeliéry a gastro a založili jsme platformu Milujeme víno, kde děláme degustace on-line, dražby vín, prodáváme vína s sebou a snažíme se prostě přežít. V centru Prahy nikdo nechodí, okénko je nám k ničemu. Dlouho se to vydržet nedá a na stát se spoléhat nemůžeme.