Státní zemědělský intervenční fond rozhodl, že se na Andreje Babiše nevztahuje tuzemská legislativa o střetu zájmů. Tuto zprávu jsme obdrželi z iRozhlasu krátce poté, co vyšlo pokoutním způsobem najevo, že Nejvyšší státní zastupitelství ve svém dokumentu přiznává, že ví o premiérově konfliktu zájmů a že Babiš ovládá média i celý svůj holding. Babiš od fondu obdržel v prvním pololetí tohoto roku, tedy právě v době, kdy řadu firem takřka položila tvrdá opatření jeho vlády proti epidemii, neuvěřitelných 177 milionů korun.

Činovníci zemědělského fondu tvrdí, že jim Evropská unie dala k proplácení dotací zelenou, ale teprve nyní z nich vypadlo, že se jedná o proplácení starších projektů, jež byly schváleny před zpřísněním unijních pravidel pro přidělování dotací v létě roku 2018. Toto opatření mimochodem již tehdy přijala Evropská unie kvůli českému premiérovi, protože řada evropských poslanců začala protestovat proti tomu, že Evropská unie nechtěně financuje na svém východním křídle destrukci demokracie. Vedle nejokatějšího Babiše se jednalo ještě o podnikatele v blízkém okolí maďarského premiéra Orbána.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Představte si, že by třeba v roce 2008 přinesla zpravodajská redakce Českého rozhlasu zprávu, že Státní zemědělský intervenční fond vyplatil premiéru Mirku Topolánkovi 177 miliónů korun za půl roku. Víte, co by se dělo?

A proč si vlastně představovat tolik peněz? Stačí si představit, že by Topolánkově firmě vložené do svěřenského fondu vyplatila stejná státní instituce jenom jeden jediný docela malinkatý milion korun. Víte, co by se dělo? Bylo by to takové mediální a politické pozdvižení, že bychom měli dojem konce světa.

Pojďme si to tedy říci: Ve všech televizích by šlo o hlavní zprávu dne. Titulek by zněl: „Topolánek zneužil veřejné peníze a nechal si vyplatit dotace.“ Ani masivní výbuch v Bejrútu se stovkou mrtvých by takovou zprávu nedokázal posunout na druhé místo zpravodajských relací. To by musela vybuchnout atomová bomba. Následující den by všechny české deníky přinesly nové informace o tomto skandálu na svých titulních stranách a všude by vycházely odsuzující komentáře a výzvy k premiérově rezignaci. Ještě ten samý den by ale rozhodující poslanecké frakce sjednaly svolání mimořádné schůze parlamentu, kde by se jednalo o pádu premiéra nebo celé vlády.

A jak je tomu dnes? V hlavní zpravodajské relaci České televize – ano, té televize, za niž jsme mnozí demonstrovali – nebyla o této zprávě iRozhlasu z toho samého dne ani zmínka. Nešlo přitom o zprávu nějakého podezřelého internetového média, ale o zprávu z jiné veřejnoprávní redakce!

Proč tomu tak je? No právě proto, že Andrej Babiš ovládá média, jak správně říká nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Přesně od té chvíle, kdy chemický magnát vstoupil do vydavatelství Mafra a ovládl dva liberální zpravodajské deníky, došlo ke zhroucení dříve plně svobodného šíření informací. K tomu po letech přistoupil kartel antievropských sil kolem prezidenta Miloše Zemana, jež Babiše – navzdory účasti jeho hnutí ANO v evropské frakci eurofederalistů – přímočaře podporují a drží za všech okolností. Všem proruským a antievropským silám se totiž právě tento „eurofederalista“ Babiš ohromně líbí. I o tom je ale ve velkých médiích ticho. Souvisí to i s proměnou mediálních rad a také s absurdní představou, že seriozní žurnalistika má být spíše krotká.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Když Pavel Zeman prohlásil, že musí všem občanům měřit stejným metrem, a proto nepošle problém Babišova střetu zájmů k soudu, zachoval se přesně v duchu této naprosté demoralizace českých elit. A nebylo mu hanba sdělovat Deníku N, že nemůže přeci rozhodovat o jednotlivostech každého občana. Tím jediným „každým občanem“, který pobírá veřejné dotace navzdory své ústavní funkci a ovládá média v rozporu se zákonem, je totiž pouze Andrej Babiš. Právě takového „každého občana“ náš nejvyšší státní zástupce ctí nadevše. Koneckonců, je jeho podřízeným. Jenom nemá tu čest to tak říct a nebo odejít.

Úpadek české demokracie – máme na mysli naši ústavní parlamentní demokracii, která stojí vedle vůle lidu také na vládě zákona – je naprosto děsivý. V médiích i v politice je přitom tak málo lidí, kteří jsou tuto pravdu o probíhající destrukci demokracie ochotni na plno vyslovit. Téměř všichni si totiž nechali vnutit, že nemají být „antibabiš“, a tak, aby se neshodili a neříkalo se o nich, že jsou psychopati, drží hubu a krok.

Přitom jde jenom o jejich zbabělost a občanské selhání. O nic víc.

Představte si zprávu: Premiér Topolánek dostal od státního fondu 177 milionů. To by byl konec světa! A když řeknete jen malinko pozměněnou zprávu Premiér Babiš dostal od státního fondu 177 milionů, tak se neděje vůbec nic. Doslova nic. To je vizitka stavu naší společnosti.