Babišův kabinet hlasování o nedůvěře přestál, ale vládní krize pokračuje. Hlavním poraženým je sociální demokracie, s kterou si prezident a premiér pohrávají jako kočka s myší, a to i za cenu porušování Ústavy. Jan Hamáček opět promarnil šanci zastavit propad důvěry.

[ctete postid=“256712″ title=“Čtvrt milionu lidí vyslalo Babišovi silný signál. Nerozumí jim a skrývá strach“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/06/142A2010-385×230.jpg“ excerpt=“Největším úspěchem demonstrace na Letné je její účast. Čtvrt milionu lidí přijelo do “ permalink=“https://forum24.cz/ctvrt-milionu-lidi-vyslalo-babisovi-silny-signal-nerozumi-jim-a-skryva-strach/“]256712[/ctete]

Původně mělo být hlasování o nedůvěře vládě větší selankou než na podzim 2018, kdy sociální demokraté opustili sál. A to přesto, že menšinová ANO a ČSSD vláda je křehká a nad vodou ji drží komunisté. O tom svědčí konečné výsledky, kdy se aktivně pro důvěru Babišově kabinetu vyslovilo pouhých 85 poslanců. Tedy stejný počet, jako pro nedůvěru.

Husákovský patos

Tomuto hlasování však předcházela neočekávaně dramatická zápletka. Odehrávala se v době, kdy členové vlády nominovaní hnutím ANO v čele s premiérem obhajovali svoji práci s Husákovským patosem o vzkvétající zemi. V jednu chvíli to však vypadalo, že je sociální demokracie nalomena a změní svůj názor vládu aktivně podpořit, protože jim prezident Miloš Zeman opět vrazil nůž do zad.

V kuloárech Poslanecké sněmovny se už dopoledne začala šířit zpráva, že prezident nehodlá jmenovat ministrem kultury místopředsedu ČSSD Michala Šmardu. Ve vládě chce udržet Antonína Staňka, jenž měl skončit ve funkci už 31. května. Dnes ho kvůli postojům ke zprofanovaným normalizačním autorům nejdůrazněji podporují komunisté, což také o něčem vypovídá.

Zemanův protiústavní rozmar

Šmarda se o tomto prezidentově rozmaru dozvěděl při osobní schůzce krátce před hlasováním o nedůvěře. Zeman si musel být vědom, že tento protiústavní postoj musí vnést do řad ČSSD velký neklid, protože odchod Staňka z vlády ke konci června stanovil samotný Hamáček jako jednu z podmínek pro setrvání jeho strany v koalici.

Nebo prezident automaticky počítá s tím, že tvárný a submisivní předseda sociální demokracie skousne už úplně všechno, daleko za hranicí osobní důstojnosti?

V době, kdy premiér Babiš vykládal o hrozící destabilizaci země, odešli sociální demokraté ze sálu k mimořádnému jednání poslaneckého klubu. Atmosféra zhoustla, protože i hlasování širšího předsednictva ČSSD koncem minulého týdne nedopadlo nijak přesvědčivě. Pro pokračování účasti ve vládě se přímo vyslovila pouze těsná nadpoloviční většina jednoho hlasu.

Já nezhoršuji image země

Premiér mezitím pokračoval v zajetých kolejích obvyklé demagogie, polopravd a lží. „Já zásadně odmítám, že bych v politice udělal něco špatně. A proč bych měl být před soudem, když jsem nic neudělal?“ horlil a odmítl i očividný fakt, že poškozuje obraz České republiky v zahraničí. Výhradám vůči sobě nerozumí a netuší, proč jsou lidé nespokojeni.

„Tady mi podsouvat něco, že já bych zhoršoval image, to není pravda. Pokud někdo zhoršuje náš image, tak jsou to lidé, kteří někam chodí a něco říkají. A já nevedu žádnou kampaň proti Evropské komisi!“ pokračoval. Ještě nedávno považoval závěry auditu Evropské komise za skandální útok na Českou republiku a státní rozpočet a jeho zpracovatele označil za součást mezinárodního spiknutí.

Limity koblihového marketingu

Opravdu premiér myslí vážně, že záběry z mohutné demonstrace stovek tisíc účastníků na Letné, kam se sjeli lidé z celé republiky, nespokojení s jeho oligarchickým řízením státu, nejsou žádný problém? Že to nic neznamená? Že by si jich nikdo za hranicemi České republiky nevšiml? Diví se, že mu všichni nebaští jeho „koblihový“ marketing?

Jistě lze namítnout, že to je obvyklý komunikační styl šéfa ANO šitý na míru jeho nejskalnějším voličům, které nějaké věcné „podružnosti“ nezajímají. Tentokrát však byl v jednu chvíli vážně zviklaný i jeho koaliční partner. Nikoli však kvůli premiérovým skandálům, které nadále společně kryje, ale kvůli nefungujícím koaličním mechanismům.

Kategoricky nevyloučil jmenování

Hrozící kolaps nakonec „zachránil“ Jan Hamáček, který se spojil s prezidentem Zemanem. Proč až nyní na poslední chvíli? Jak tedy funguje jejich navenek vychvalovaná komunikace? Stejně bizarní je Hamáčkovo zdůvodnění, proč nadále podporovat Babišovu vládu.

Zeman prý „kategoricky nevyloučil“ Šmardovo jmenování. Hamáček přitom nadále trvá na jeho nominaci a je připravený jednat. Co tedy dělal měsíc a půl po dobu, kdy prezident blokuje výměnu ministra? Lze připomenout, že Hamáček podobně „kategoricky“ trval na nominaci Miroslava Pocheho na post ministra zahraničí, aby nakonec po třech měsících neúspěšného dohadování potupně ustoupil.

O podivně sebevražedném chování sociální demokracie svědčí i disharmonie v jejím vedení. Její místopředseda Ondřej Veselý po jednání klubu oznámil, že pokud se spor o Staňka nerozhodne do konce června, bude ČSSD po Babišovi požadovat, aby podal na Zemana kompetenční žalobu. To může učinit jedině premiér, pokud jeho návrh na jmenování ministra prezident v rozporu Ústavou odmítne.

Žaloba jen jednou z možností

Hamáček následně tento postoj popřel. „Je to jedna z možností řešení, ale není to tak, že stojí v nějaké rovině ultimáta, že bychom požádali premiéra, aby tu žalobu podal. Pan prezident vyjádřil ochotu jednat, takže my jsme připraveni jednat, do té doby nemá cenu něco dalšího řešit,“ sdělil médiím.

[ctete postid=“256425″ title=“Hamáček dává Babišovi „ultimáta“. Co se stane, když je nesplní? Vůbec nic“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2019/03/Hamáček-Babiš-385×230.jpeg“ excerpt=“Jan Hamáček se rozhodl Andreji Babišovi vystavit bianko šek. Avizoval už, že vládu “ permalink=“https://forum24.cz/hamacek-dava-babisovi-ultimata-co-se-stane-kdyz-je-nesplni-vubec-nic/“]256425[/ctete]

Hamáček se dostává do pasti. Premiér Babiš už dal veřejně najevo, že žádnou žalobu na svého mocenského spojence nepodá a problém s ministrem kultury si musí s prezidentem vyřešit sama sociální demokracie. Alibisticky se vzdává svých ústavních kompetencí a spolupodílí se tak na dalším dějství ohýbání Ústavy prezidentem Zemanem. Vždyť ho ještě může potřebovat, kdyby náhodou tato koalice zkrachovala.

ČSSD zase poněkud planě straší tím, že ji nahradí krajní radikál Okamura. Babiš sice s SPD někdy ve sněmovně neformálně spolupracuje, mimo jiné při prosazení společných kandidátů do různých rad, ale oficiální podpora jeho vlády tímto hnutím by byl velký problém. Mohla by se mu vymstít další korozí jeho voličské podpory a vnitřním pnutím, nemluvě o hrozící izolaci na mezinárodní úrovni. Tak ať si to zkusí!

Kam Hamáček směřuje?

Jenže takto Hamáček neuvažuje. Podporou Babišova kabinetu ovšem vnitřní problémy nevyřešil. Naopak se stále více nabalují a koalice je tlačí před sebou. O tom ostatně svědčí i nesoulad ve vládě při hlasování o návrhu státního rozpočtu na příští rok, který ČSSD nepodpořila.

Hamáčkovo „fierlingerovské“ chování zůstává záhadou. Znovu se mu podařilo sociální demokracii totálně zesměšnit. Řešení, která se mu nyní nabízejí, nejsou zrovna valná.

Zeman ho vydírá a za případné jmenování Šmardy něco bude chtít. Nebude to málo. Babiš ho v tomto sporu nepodrží a jeho zdánlivá vstřícnost mizí v okamžiku, kdy se mu slabší koaliční partner vzpouzí. Pokud Hamáček ustoupí, bude znovu za slabocha, který ani neprosadí svoje ministry. Vládní krize pokračuje a hned tak neskončí.