Premiér Petr Fiala (ODS) FOTO: ČTK / Krumphanzl Michal
FOTO: ČTK / Krumphanzl Michal
Předseda vlády Petr Fiala (ODS) v rozhovoru pro deník FORUM 24 hovoří o tom, jak moc se Kyjev proměnil od jeho první návštěvy v březnu, hned po začátku války. Popsal, co můžeme pro Ukrajinu ještě udělat, a vyjádřil se také k domácím tématům: k ekonomice, ke komunálním koalicím nebo k tomu, co pro něj osobně znamená 17. listopad. „V demokracii mohou žít jenom ti, kteří chtějí žít v demokracii. A stejně tak může být svobodný člověk jenom ten, který svobodu opravdu chce a touží po ní. Jinak o všechno přijdeme a to je něco, co nechci připustit,“ říká premiér.
Z médií se někdy zdá, že ekonomická situace naší země je strašná a leckdo už tady nemá ani na jídlo. Jak se na to díváte vy?
Nejsme ve snadné situaci, protože na nás dopadají důsledky ruské agrese na Ukrajině, což má mnoho přímých i nepřímých vlivů na ekonomiku. Největším problémem jsou vysoké ceny energií a inflace. Na druhé straně – a nechci uprostřed krize dělat nějaký závěrečný účet – se zdá, že cesta, kterou zvolila naše vláda, je opravdu účinná a efektivní. U nás byla inflace velice brzy dynamicky rostoucí, což bylo způsobeno i tím, jak nehospodárně se chovala vláda předchozí. Nám se daří inflační růst brzdit. Ve srovnání s jinými zeměmi není situace určitě špatná.
To, že jsme nenaskočili na některé „recepty“, jak to řešit, se ukázalo jako správné. Mám na mysli odpouštění DPH, příliš brzké stropování cen, umělá regulace. V zemích, které toto dělaly, to nyní dopadá na občany. My jsme šli postupnými kroky a nakonec máme zastropované ceny energií ve chvíli, kdy to umožnila situace v Evropě i u nás, máme Deštník proti drahotě, pro letošní rok máme úsporný tarif. Klidně mohu prohlásit, že naše vláda dodržela to, co slíbila: že nenechá nikoho padnout.
Budou potřeba ještě nějaká opatření na pomoc dalším skupinám občanů, případně firem?
Situaci budeme sledovat. Nejsem neodpovědný v tom směru, že bych řekl, že je vyhráno. Není nebo nemusí. Důležité je soustředit se na nalezení způsobu, jak účinně pomoci průmyslu a velkým firmám. Prosadili jsme prodloužení dočasného krizového rámce, díky němuž lze pomáhat. Debata běží souběžně v Evropě i u nás. Jsem přesvědčen, že najdeme mechanismus, který by velkým průmyslovým podnikům pomohl ještě účinněji. Pak tu musí být uvažování, které jde nad rámec této zimy. Jak dál zajistíme dostatek energií za přijatelné ceny? Na tom pracujeme. Dodal bych ještě dva rozměry mimo energetiku. První je, že musíme ještě významněji, než to dělá naše vláda, začít konsolidovat veřejné rozpočty a snižovat deficit. Nepustili jsme to ze zřetele, ale museli jsme pomoci lidem a firmám. To bylo prvořadé. Koho by napadlo, že vedle nás bude válka? I tak jsme mysleli na každou vydanou miliardu. Razantní konsolidace nebude jednoduchá. A když říkám, že musíme myslet na budoucnost, tak je třeba dělat to ještě silněji. Pro mě to znamená například provést důchodovou reformu, bez níž je systém neufinancovatelný. Digitalizovat a zeštíhlit stát. A soustředit se na klíčové věci, které zajistí dobrý život v Česku, což je třeba kvalitní vzdělání. Nesmíme ale zapomínat na investice. Proto jsme přidali na školství 17 miliard, proto jsme přidali na bezpečnost, obranu nebo jsme dali rekordní částku na budování dopravní infrastruktury. To jsou peníze, které zajišťují, že budeme konkurenceschopní a budeme mít dobré podmínky pro občany i podnikatele. Všechny tyto věci se mísí dohromady.
Zmínil jste konsolidaci státního rozpočtu. Kde bude možné škrtat?
Máme velký katalog, který nám připravil NERV. Je tu celá řada opatření, která bychom mohli přijmout. I kolegové z NERVu chápou, že většina z toho se nedá vzít najednou. Jde o široký výběr. Musíme se hodně soustředit na výdajovou stranu rozpočtu, kde jsou rezervy. Na mimořádné výdaje jsme využili mimořádné příjmy, tedy windfall tax, válečnou daň. Nechci se pouštět do detailů, protože vláda začátkem roku chce debatovat o programovém prohlášení, které je nutné upravit. Když jsme ho psali, nikdo nemohl tušit, co se stane. Vidím ale určité možnosti, jak se chovat racionálněji tak, aby to nemělo negativní dopad na společnost. Kdybych měl říci nějakou koncepci, s jakou se k tomu má přistupovat, nevěřím jednoduchým škrtům pera. Ono to pak třeba nějak vyjde, možná ano, ale za cenu porušení sociálního smíru. To je cesta, kterou jít nechci. Spíše vidím cestu v racionalizaci činnosti státu a současně je nutné dívat se na to, která opatření a podpory jsou příliš plošné. Jde o pracnější, ale odpovědnější cestu.
Ptám se proto, že z vaší vlády občas zazní jakýsi „pravicový nápad“, který ale vzápětí zase zmizí, jakmile se zvedne vlna odporu. Mám na mysli nastandardy ministra zdravotnictví nebo odložené školné ministra školství. Zdá se, že jsou to jakési vypouštěné balónky, z nichž není jasné, jestli by se takovou cestou vaše vláda mohla vydat.
A další vypuštěné balónky jsou to, co vytvořil NERV. Toto všechno je v pořádku, vládu tvoří pět stran, všechny mají nějaké zájmy a voliče, které reprezentují. V době, kdy je to legitimní, což je teď, zmiňují různé návrhy a nápady. Nakonec to musí projít debatou v koalici a s výsledkem seznámíme veřejnost, až se na něm domluvíme. Zdůrazňuji komunikační odpovědnost, podle mého názoru se nemají vystřelovat nápady jen tak. Ovšem toto jsou návrhy, které zapadají do debaty o tom, jakým způsobem dál řešit situaci, abychom zkrotili neustále se objevující dluhy, které stát má.
To, že máme hledat ve zdravotnictví cesty k nějaké formě soukromého připojištění, které by vedlo ke službám navíc, to máme v koaliční smlouvě i v programovém prohlášení. Když se to dostane do debaty ve zkratkovité verzi, ze které se odvodí, že by tu snad někdo mohl mít horší nebo lepší zdravotní péči podle ekonomické situace, je to nesmysl. Toto za naší vlády nikdy nebude a takto to pan ministr Válek nemyslel. Všem mohu garantovat, že pro nikoho nebudeme snižovat kvalitu zdravotní péče, naopak.
Pojďme k situaci na Ukrajině, kde nedávno jednala část vaší vlády. Co dál můžeme pro Ukrajinu udělat?
Neděláme toho málo, což říkám s hrdostí. Občas se tu objevuje, že děláme pro Ukrajinu příliš, ale to je naprostý nesmysl. Nechtěl bych, aby se z politiky vytratil morální rozměr. Je správné pomáhat Ukrajině. Je to země nespravedlivě napadená a čelí přesile. Je to navíc v našem zájmu. Ukrajinci bojují za bezpečnost Evropy a České republiky. Je v našem bytostném národním zájmu, aby se Ukrajinci ubránili a vytlačili agresora ze svého území. Pak je tu další rozměr. Z naší nezištné podpory Ukrajiny se nakonec stává příležitost pro naše firmy a ekonomiku podílet se na její poválečné obnově a rekonstrukci. To je příležitost, která by se měla využít. Máme tam dobré jméno a extrémně přátelské vztahy.
Teď je důležité, aby Ukrajina zvládla obrovský tlak, kterému ji Rusko vystavuje. Tlak vojenský na frontě, nebezpečí od raket či dronů i daleko za frontovou linií. I kvůli tomu je vojenská pomoc potřeba, musíme zachránit nevinné životy. S tím souvisí hrozba toho, že nebudou mít jak přežít zimu, protože Rusko se soustředí na likvidaci energetické infrastruktury. Ano, musíme zajistit dlouhodobou pomoc, ale i tu bezprostřední. Proto jsme přes ministerstvo zahraničí uvolnili dvacet milionů na nákup generátorů, které jsou schopny nahradit výpadky elektrické energie. Dělá to hodně zemí, takže si myslím, že šance je vysoká.
Vy jste zblízka poznal ukrajinské odhodlání. Jak hodnotíte celkový vývoj, osvobození Chersonu, i v souvislosti s vaší druhou návštěvou Kyjeva?
Řeknu vám dva osobní pocity. Jedním je srovnání situace v Kyjevě v březnu a teď. V březnu to bylo město bez lidí. Nikdo na ulicích, večer tma, zátarasy, kolem byla fronta. Teď město naplno žilo. Přestože tam minimálně jednou za čtrnáct dní přiletí rakety a zničí třeba obytný dům. Ti lidé se navzdory tak extrémně těžké situaci snaží žít. Ano, má to svoje limity, večer třeba není dost proudu, leckde se netopí… Ukazuje to jednak jejich veliké odhodlání, ale i to, co je přirozené. Jak válka trvá dlouho, lidé se to snaží přežít. Jistěže nelze žít úplně normálně, ale snaha je tam patrná, což platí pro celou Ukrajinu. Proto se také tolik lidí vrací zpět domů.
A druhá osobní zkušenost souvisí s jednáním s prezidentem Zelenským, s premiérem Šmyhalem a dalšími. Všiml jsem si, že vedle emoční stránky, která je vidět třeba v prezidentových projevech, je tam velká míra racionality a strategického uvažování. To je jeden ze zdrojů jejich úspěchu. Postupují systematicky, promyšleně, racionálně. Mají obrovskou odvahu a odhodlání. A toto všechno dohromady vytváří jejich úspěch. A pak je také ještě jeden moment, na kterém máme i určitou zásluhu. Daří se držet naprostou jednotu západních demokracií. NATO i EU, kde to je důležitější, jednoznačně stojí za Ukrajinou. Od ukrajinských přátel vím, co pro ně znamená kandidátský status. To není žádná technikálie, ale zásadní posílení a povzbuzení. Teď mi v Kyjevě ukazovali, jaké zákony připravili, aby si nikdo nemohl myslet, že tam má šanci korupce atd. Nesmíme je zklamat.
Pokud jde o situaci u nás, po komunálních volbách už máme ve městech domluveny koalice všude kromě Prahy. Jak hodnotíte výsledky?
Komunální politika, což není žádná vyhýbavá odpověď, se velmi těžko hodnotí. Jsou tu stovky komunálních politiků. Většinou to dopadá podle místních poměrů. Všichni vědí, že jsem všude preferoval koalice
na vládním půdorysu. Někde to jde, někde ne. Někde je vládní půdorys rozšířený o někoho dalšího. Pokud jde o Prahu, jsem s pražskými kolegy pravidelně v kontaktu. Vím, že tam je obrovský zájem i vnitřní přesvědčení, že to má být na vládním půdorysu. Že to trvá dlouho? Vůle to udělat tam je. Myslím si, že když každý v něčem ustoupí, může to dopadnout dobře. Délka vyjednávání není překvapivá, vždyť jde o Prahu, a i já jako člověk z Brna vidím, jak je to důležité.
Komunální politika je sice jiná, ale myslíte si, že tam, kde to nebylo nutné, by nebylo lepší, aby ANO v těch koalicích nebylo? Třeba právě v Brně?
Přál jsem si, aby to byly koalice na vládním půdorysu. Ani v Brně nebyla situace úplně jednoduchá, protože k mému zklamání nekandidovala koalice SPOLU. Jsme ale demokratická strana a já respektuji, že ti, kteří byli zvoleni, rozhodují o tom, jak budou koalice vypadat.
Pokud jde o prezidentské volby, vaše koalice podpořila tři kandidáty. Očekáváte, že se může stát, že byste třeba těsně před prvním kolem jasně podpořili jen jednoho? Nebo je to otázka až druhého kola?
Spíše k tomu dojde až ve druhém kole. Důležité je podle mého názoru to, jakým způsobem a na základě čeho jsme tyto kandidáty podpořili. Definovali jsme si, co očekáváme od prezidenta. A také to, co nechceme, aby český prezident představoval. Na základě toho jsme kandidáty ve veřejném prostoru zhodnotili. Vedli jsme řadu rozhovorů s našimi voliči a členy. Jejich přízeň je rozdělená mezi generála Pavla, paní profesorku Nerudovou a pana senátora Fischera. Proto jsme se rozhodli, že nebudeme přinášet další jméno a nebudeme se mezi nimi rozhodovat. Ukazuje se, že nejde o volbu stranicko-politickou. A také se ukazuje, že to nemusí být volba pravolevá, ale volba o hodnoty a základní orientaci naší země. Takto to chápeme. Všichni kandidáti mají i nějaká negativa, ale tuto představu splňují a nepředstavují riziko jako jiní kandidáti.
Jednou jste pro deník FORUM 24 napsal, že kdyby na to byla politická síla, bylo by nejlepší přímou volbu zrušit. Ukazuje to i tento vývoj?
Je to můj odborný i politický názor. Jsem přesvědčen o tom, že do čisté parlamentní demokracie, kterou je Česká republika, přímá volba vnáší nový prvek a dává jedné ústavní instituci legitimitu, které její pravomoci a celkové nastavení systému neodpovídají. Samozřejmě u Miloše Zemana jsme viděli, že určitý typ výkladu může způsobit nečekané problémy. Nikdy jsem nebyl stoupencem zavedení přímé volby prezidenta. Vím ale, že není vůle a síla vrátit to zpět, takže když se mě zeptáte, zda se o to budu snažit, odpovím, že nebudu, protože momentálně pro to není většina. O to pečlivěji musíme jako společnost přemýšlet nad tím, kdo prezidentem bude. Prezident není opozice vládě nebo parlamentu.
Tak ale zejména ze strany Andreje Babiše bude vedena kampaň.
To ano, ale prezident v našem systému je hlavou státu, která má určitý typ pravomocí, které jsou jasně dané, a spoustu reprezentativních úloh. Z hlediska tradice by měl představovat stmelující prvek. To je důležité. Myslím, že to tak chápou i občané. Toto musíme mít na paměti. Pokud někdo slibuje, že změní jako prezident energetickou politiku, tak prostě nezmění. Vůbec k tomu nemá žádnou pravomoc.
Jak moc je pro vás důležité, aby se změnil způsob volby rad České televize a Českého rozhlasu?
Je to důležité, protože o Českou televizi se opakovaně vede jakýsi společensko-politický zápas. Je to už přes dvacet let. Pokládám za důležité, že když máme veřejnoprávní instituci, která má různé typy vlivu, aby se těšila důvěře a rozumnému typu kontroly ze strany společnosti. Někdy se to daří více, někdy méně. Nám se zdá, že pro posílení této důvěry by byl vhodný nástroj, kdyby se na volbě rady částečně podílel senát jako komora, která je kontinuální, má jiný typ osobností a často i jiné složení než většina ve sněmovně. Může to vést ke zkvalitnění obsazení rad. Navíc tímto krokem plníme to, co jsme slíbili.
Co byste odpověděl kritikům, kteří dnes říkají, že vaše koalice chce tu radu ovládnout?
Že jejich úvaha je vedena starým známým „podle sebe soudím tebe“. A nebudu se tajit tím, že všichni kolegové jsou nadšeni, že se sněmovna vzdává části pravomocí.
Pane premiére, hovoříme spolu krátce před 17. listopadem. Co pro vás tento den znamená?
Pro mě je to osobně nejvýznamnější státní svátek. Díky tomu, že byl 17. listopad, mohl jsem začít žít svobodný, normální život. Mohl jsem si splnit své sny. Bez sametové revoluce by tato země nezažila tři desítky let rozvoje, nezávislosti, svobody a prosperity. Navíc jsem se tehdy seznámil se svou ženou. Bez 17. listopadu bych nemohl dělat to, co jsem v životě dělal. Nemyslím politiku, ale vědu, navíc politologii, která v totalitním režimu nemůže existovat. Přišla možnost cestovat. Byl to prostě strašný, zločinný režim, který dusil lidi, zavíral je do vězení a ty, co nezavřel, tak jim vzal jejich možnosti a sny. Pro mě to byly nejšťastnější chvíle, 17. listopad. Vděčně na to vzpomínám. Ideály 17. listopadu se naplnily měrou vrchovatou, jsem přesvědčen, že pro všechny. Teď jde o to, abychom si je udrželi a ochránili je. Někdy se rozšiřuje myšlenka, že když máme svobodu a demokracii, jsme samostatná republika, nic se nám nemůže stát. Události posledních měsíců ukazují, že to tak není. Vidíme, že řada lidí podléhá agresivní ruské dezinformační kampani a propagandě. Že nedaleko od nás je stát, který bojuje za svoji nezávislost. Jsou to křehké věci, o které se musíme starat. To je poselství 17. listopadu. Nejen poděkování za to, co se tehdy odehrálo, ale mějme na paměti, že my tento zápas podstupujeme svými rozhodnutími. Nejen politickými, ale každý z nás. V demokracii mohou žít jenom ti, kteří chtějí žít v demokracii. A stejně tak může být svobodný člověk jenom ten, který svobodu opravdu chce a touží po ní. Jinak o všechno přijdeme a to je něco, co nechci připustit.
