Nedůstojná komedie kolem ministra kultury Antonína Staňka bude pokračovat jednáním Andreje Babiše a Jana Hamáčka s prezidentem, který uvrhl zemi do ústavní krize. Premiér se ve skutečnosti rozpadu koalice obává, a proto hájí Hamáčka, že vstupem do vlády zachránil ČSSD. Myslí ale hlavně na sebe.
[ctete postid=“257308″ title=“Zeman boří ústavní systém, Babiš mu sekunduje. ČSSD stojí na rozcestí“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/10/Zeman-Babiš-Hamáček-385×230.jpeg“ excerpt=“Prezident Zeman zneužívá vládní krize, za kterou je spoluodpovědný, k rozehrání další “ permalink=“https://forum24.cz/zeman-bori-ustavni-system-babis-mu-sekunduje-cssd-stoji-na-rozcesti/“]257308[/ctete]
Ústavní krize pokračuje a její řešení není na obzoru. Původní prohlášení Jana Hamáčka, který stanovil čtyři podmínky pro pokračování účasti ve vládě, se rozplynulo jak pára nad hrncem. Plněna zatím není ani jedna z nich, přesto šéf ČSSD přesvědčil svůj poslanecký klub, aby vyslovil Babišově vládě důvěru. Přitom není shoda na státním rozpočtu a vládních prioritách, ministryně spravedlnosti Marie Benešová vystupuje spíše jako premiérova advokátka, a Staněk stále sedí ve svém úřadu proti vůli ČSSD.
Hamáček znovu couvá
Hamáček znovu ustoupil. Jeho požadavek, aby byl do konce června vyřešen problém jmenování nového ministra kultury, zůstal nevyslyšen díky vrtošivosti hlavy státu, která si přeje zesílit vliv na vládu. Stejně tak nepadla na úrodnou půdu žádost ČSSD, aby premiér, jenž to má ve své pravomoci, vzápětí podal kompetenční žalobu na prezidenta kvůli hrubému porušování Ústavy. Babiš to odmítl a Zeman vyhrožuje, že v takovém případě by ukončil jednání s ČSSD.
Tentokrát je však sociální demokracie znovu ve varu, jelikož si mnozí uvědomují její nedůstojnou pozici ve vládní konstelaci. Proto se začínají ozývat hlasy z regionů, obávající se další kruté porážky v krajských volbách v příštím roce. Výnosy z účasti ČSSD ve vládě jsou podstatně nižší, než ztráty. Zvláště pokud hnutí ANO pokračuje v osvědčené taktice přisvojit si veškeré populární kroky kabinetu, a současně mazat med kolem úst Jana Hamáčka, jak se s ním dobře spolupracuje.
Že se něco děje, o tom svědčí i opětovná akvizice Zemanových spojenců Jiřího Zimoly a Michala Haška, kteří vybízejí sociální demokracii k setrvání ve vládě. Zimola, který loni protestoval proti nominaci ministra kultury Antonína Staňka, ho dnes farizejsky brání ve funkci.
Premiér Babiš, který v kritických situacích, kdy hrozí střet s jeho mocenským spojencem na Hradě, obvykle hraje mrtvého brouka, nyní vycítil nebezpečí. Hamáček se dostává pod sílící tlak zdola a trvá na výměně Staňka a jeho náhradě Michalem Šmardou. Pro stále větší počet členů ČSSD je to pomyslný lakmusový papírek, zda je sociální demokracie brána v koalici jako partner, nebo jen jako onuce, kterou nikdo nebere vážně, a kvůli udržení několika křesel vždycky couvne.
Šéf ANO si toho je vědom a poprvé projevil aspoň verbálně zájem situaci kolem Staňka řešit. Do této doby přehazoval odpovědnost na stranu sociální demokracie, ať si tento problém vyřídí s prezidentem sama. Věří přitom, že ČSSD ve vládě vydrží.
Myslím, že ČSSD neodejde
„Já myslím, že oni neodejdou. Myslím, že pan Hamáček zachránil ČSSD, že šel do vlády. V rámci sociální demokracie jsou lidé, kteří mu nepřejí, kteří si myslí, že udělal chybu. Naopak, já si myslím, že ČSSD zachránil,“ tvrdí Babiš a náhle prohlašuje, že udělá všechno proto, aby napjatou situaci vyřešil.
To ovšem nejsou příběhy z reálného života. Jakých „úspěchů“ zatím dosáhl Jan Hamáček od svého zvolení předsedou sociální demokracie loni v únoru? Jediným skutečně měřitelným ukazatelem jsou volby, připomeňme si jejich výsledky pod Hamáčkovým vedením. Výchozí nastavenou laťkou byl zisk 7,3 procenta hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny na podzim 2017, do značné míry způsobený nepovedeným soužitím s oligarchickým hnutím ve vládě.
Komunální volby: Prvním neslavným testem byly loňské říjnové volby do obecních a městských zastupitelstev. Sociální demokracie ztratila zdaleka nejvíce mandátů a stala se hlavním poraženým voleb. Zatímco v roce 2014 získala 12,6 procenta hlasů, loni to bylo jen 5,2 procenta. Počet zastupitelů jí klesl na polovinu, na necelých 1.900. V Praze poprvé vypadla ze všech zastupitelstev včetně magistrátu, když její lídr na primátora Jakub Landovský tragicky pohořel ziskem 2,9 procenta hlasů, stejně jako kandidáti v dosud tradičních baštách například na severní Moravě.
Senátní volby: Volby do Senátu, které proběhly ve stejném termínu jako komunální, potvrdily mohutný debakl sociální demokracie. Neuspěla v nich celá vládní koalice (ANO, ČSSD, KSČM), která dohromady získala pouhé dva mandáty ze 27. Největší propad však zaznamenala ČSSD, která obhajovala 13 senátních křesel, a skončila u jednoho.
Jak tento propadák v komunálních a senátních volbách hodnotil Jan Hamáček? „To rozhodně není něco k velkým oslavám, ale také to není žádná katastrofa. Dá se to pokládat za solidní výsledek a signál, že se ČSSD odrazila ode dna,“ komentoval tehdy výsledek okřídlenou větou. Leč odraz ode dna se nekonal.
Evropské volby: ČSSD se stala hlavním poraženým i letošních květnových voleb do Evropského parlamentu. Její debakl překonal nejčernější odhady. Před pěti lety dosáhla v čele s Bohuslavem Sobotkou na třetí místo, když oslovila 14,2 procenta voličů, což jí vyneslo tři europoslanecké posty. Letos propadla na rekordních 3,9 procenta a nezískala žádný mandát.
„Ta kampaň a hlavně ten výsledek dal jasnou zprávu, že ten restart sociální demokracie musí být silnější a jasnější,“ reagoval Hamáček a avizoval, že ČSSD bude hrát ve vládě „levicového rebela“.
Jenže s krátkým odstupem času se ukazuje, že Hamáček nehraje levicového rebela, ale připomíná spíše mladého Homolku z populární filmové trilogie, který si není schopen na dominantní manželce prosadit ani nedělní fotbal.
Přitom sociální demokracie zase tak slabé karty v ruce nemá, jak to na první pohled vypadá. Nechá se vydírat prezidentem Zemanem, který tvrdí, že vládnout se dá klidně i bez ní, když by oprášil svoji loňskou ideu tolerance menšinové vlády ANO komunisty a SPD. Šlo by podle něj o pouhou rekonstrukci, nikoli o pád vlády, protože by v ní údajně zůstali dva ministři za ČSSD, Antonín Staněk a Miroslav Toman. V takovém případě by prý vláda ani nemusela žádat o důvěru.
Ať vládne Babiš se Zemanem
Jenže tak snadné to není a spíše se jedná o prezidentovu nátlakovou hru na Hamáčka i premiéra Babiše. Pokud by se ČSSD rozhodla odejít z vlády, rezignační dopisy byli připraveni podepsat všichni ministři, tedy i Toman. Staněk už rezignaci podal, a pokud by ji stáhl, nic by sociálním demokratům nebránilo vyloučit ho ze strany pro hrubé porušení stanov.
[ctete postid=“257165″ title=“Premiér Babiš vládu udržel, ČSSD se zesměšnila. Vládní krize pokračuje“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/08/Hamáček-Babiš-2-385×230.jpeg“ excerpt=“Babišův kabinet hlasování o nedůvěře přestál, ale vládní krize pokračuje. Hlavním “ permalink=“https://forum24.cz/premier-babis-vladu-udrzel-cssd-se-zesmesnila-vladni-krize-pokracuje/“]257165[/ctete]
Vláda by musela požádat o důvěru a toho se Babiš obává. Musel by přiznat barvu a dostal by se do vleku nejen nereformovaných komunistů, ale i nevábného společenství SPD z okraje politického spektra. Toto Zemanovo vysněné spojenectví bylo už jednou loni v dubnu odmítnuto, jelikož hrozil rozkol v hnutí ANO. Premiér se obává nekontrolovaného chaosu a dostal by se zcela do područí prezidenta Zemana.
Proto je pro něj stále nejlepším řešením udržet ČSSD ve vládě a slabý Hamáček je pro něj přijatelnější varianta, než nevypočitatelný radikál Okamura. Představa, že by si nevynucoval například svoje nesmyslné nápady na extrémní podobu přímé demokracie včetně referend téměř na všechno, je z říše snů. Proto Babiš vypráví, že Hamáček vstupem do vlády zachránil ČSSD, ale přitom zachraňuje hlavně svoji kůži.
Z těchto důvodů je zcela legitimní postoj bývalého předsedy Senátu Milana Štěcha. „Situace je zralá na to, abychom nechali vládnout Andreje Babiše s Milošem Zemanem a sociální demokracie z vlády odešla,“ prohlásil, jelikož současná situace ČSSD poškozuje.
Projeví se někdy Jan Hamáček jako skutečný politik, nebo jako dosud dostojí své role gumového fackovacího panáka mezi mlýnskými kameny Hradu a Agrofertu?