Prezident Zeman při oslavách 28. října na Pražském hradě zdůraznil, že přeje České republice, aby nebyla zemí patologické nenávisti. Chvályhodná slova, kdyby je nevyslovil politik, který rozdělil společnost, provokuje oponenty a vydatně mu v tom pomáhá jeho mluvčí Ovčáček.

Dále čtěte

Paradoxy doby: Popírač okupace Grospič je pozván na Hrad, na rozdíl od demokratické opozice

Sliby prezidenta Zemana, že bude spojovat společnost, vzaly dávno za své. Názorně to předvedl na lustracích, koho pozvat na oslavy…

Miloš Zeman se v projevu při slavnostním ceremoniálu ve Vladislavském sále hlavně zaměřil na některé osobnosti, kterým udělil státní vyznamenání. „Přeji České republice, aby byla nikoli zemí nenávisti, často patologické nenávisti na sociálních sítích, aby nebyla zemí závisti. Přeji České republice, aby byla zemí úspěchu,“ řekl závěrem a vyzval kritiky, aby raději pracovali.

Tažení proti podnikatelům

Prezidentova „státotvornost“ má trhliny v samotných základech. Zeman nesplnil svůj slib z první inaugurace v roce 2013, že chce být prezidentem všech občanů bez rozdílu jejich politických názorů, což „nemůže naplnit pouhými slovy, ale především konkrétními činy“. Zůstalo jen u slov.

Zeman rozdělil společnost jako nikdo před ním, uráží své oponenty a nechodí daleko pro ostřejší výrazy. Na tuto práci není sám. Zaměstnává Jiřího Ovčáčka, který posunul výkon nikým nevoleného úředníka mimo dosavadní hranice obecné přijatelnosti. Nikdo by ho nebral vážně, pokud by mu jeho časté nehorázné výpady neprocházely, a stává se tudíž vizitkou hlavy státu.

Pokud prezident hovoří o tom, že „zde máme příliš mnoho kritiků a příliš málo lidí vytvářejících skutečné hodnoty“, urazil tím celý podnikatelský sektor, skutečného tahouna české ekonomiky. Stovky tisíc malých podnikatelů jsou přitom k současné vládní moci velmi kritické, protože jim narůstající míra státních represí ztrpčuje život.

Zeman pomíjí, že nástup jeho mocenského spojence Andreje Babiše odstartoval vlnu nenávisti a závisti vůči podnikatelům, kteří jsou ocejchováni jako podvodníci a „sprostí podezřelí“. Jeho vlády jim utahují šrouby, vrací do společnosti fízlovací a udavačskou mentalitu, zvyšují sankce a firemní náklady, a mnohým se to nelíbí. A teď  jim i prezident papalášsky vzkazuje, aby drželi ústa a krok.

Zemanova msta

O patologické nenávisti hovoří prezident, který se dosud nevyrovnal s prezidentskou volbou v roce 2003, kdy ho nepodpořila velká část sociální demokracie. Od té doby se svým nástupcům jenom mstí. Založil dokonce svoji vlastní a ve volbách neúspěšnou Stranu práv občanů s cílem poškodit ČSSD. Oslabuje ji dodnes, což se projevilo i ve frašce kolem výměny ministra kultury Staňka.

O patologické nenávisti hovoří prezident, který letos poprvé nepozval na slavnostní ceremoniál desítky opozičních politiků jenom proto, že podpořili ústavní žalobu. Neplatí přitom námitky, že by nepřišli stejně. Netýkalo by se to všech a tento plošný přístup z politických důvodů je nepřijatelný.

Hradní protokol má navíc povinnost pozvat vybrané ústavní činitele z titulu jejich funkce nehledě na to, jestli se nakonec někdo z různých důvodů nezúčastní. Porušení tohoto obecného principu nastavuje zrcadlo jedině Hradu. Možná se Zeman a jeho stoupenci uspokojili, jak to opozici „nandal“, ale to je velmi chabý výsledek.

Prezident provedl podivnou selekci i při povyšování do generálské hodnosti, kde jako jediný (už počtvrté) neprošel našimi spojenci vysoce ceněný ředitel BIS Michal Koudelka. Pokud je Zemanovým kritériem Koudelkovy nedostatečnosti jeho zaměření na rizikové aktivity ruské a čínské zpravodajské služby, je to zase jen tristní obraz jeho špatně skrývané zášti.

Kalašnikov na Sobotku

Zdaleka to však nejsou jediné prezidentovy přešlapy, jimiž přispěl k polarizaci společnosti. Stačí si připomenout jen některé.

V lednu 2016 se Zeman na setkání s občany obul do tehdejšího předsedy vlády Bohuslava Sobotky a nepřímo vyzval k jeho zastřelení. „Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, je k tomu jediná demokratická cesta, a to jsou svobodné volby. A pak existuje nedemokratická cesta, a ta se jmenuje kalašnikov,“ prohlásil doslova.

Dále čtěte

BIS nemůže řešit korupci místo špionů, jak si přeje Zeman. Jinak by mohla začít na Hradě

Prezident Zeman už zcela rezignoval na svoji ústavní funkci. Jeho opakované útoky na BIS nejsou v zájmu národní bezpečnosti. Podle…

Podobný výraz použil v květnu 2017, kdy při schůzce s prezidentem Putinem prohodil, že „novinářů je příliš mnoho, měli by se likvidovat“. Jeho nenávist k novinářům je pověstná, ale přesto vidí výjimky, které dokonce ocenil státním vyznamenáním. Třeba stálého dopisovatele serveru Parlamentní listy Petra Žantovského, často citovaného prokremelskými dezinformačními weby.

V loňském vánočním projevu prezident zkritizoval protivládní protesty. „První hysterickou vlnou byly demonstrace především v pražských ulicích, vyžadující demisi vlády. Jsem toho názoru, že demonstrovat za svržení vlády má plné oprávnění v situaci totalitního režimu, demonstrovat za demisi vlády v podmínkách svobodných voleb je podle mého názoru pohrdáním vůlí voličů,“ uvedl Zeman.

Je to přesně obráceně. V demokratické společnosti platí svoboda projevu a shromažďování a každý má právo projevit svůj kritický názor vůči výkonu vládní moci. Zeman mlčel, když byli v době ekonomické krize sváženi odboráři z celé republiky na demonstrace na Václavském náměstí a požadovali demisi pravicové vlády. Kritiku takových akcí by dnes naopak označil za pohrdání právy pracujícího lidu.

Patologická sedlina společnosti

Podobných příkladů by se našlo mnohem víc, ale za prezidenta často zaskakuje jeho mluvčí Jiří Ovčáček právě na Zemanem kritizovaných sociálních sítích. Nejednou svého „mistra“ v agresivitě vůči oponentům překonává. Už jen telegraficky několik příkladů z poslední doby.

25. října 2019: „Opozice? Parta neúspěšných, frustrovaných a nenávistných jedinců, která umí jen šířit zlobu, svár, uráží, rozděluje společnost a není schopna respektovat výsledek svobodných a demokratických voleb.“

25. října 2019: „Ideologickým křepčením a nenávistí už znechutili normálním lidem celou řadu důležitých svátků. U 28. října se jim to nepodaří. Hrad je pevnou záštitou státnosti, hradbou proti malosti kulturtrégrů a kotvou české svobody a demokracie.“

17. října 2019: „Patologická sedlina české společnosti, onen nahnědlý druhorepublikový kal, se v těchto dnech intenzivně projevuje. Jde o bytostné zlo, které se pokouší stáhnout českou společnost do temnoty.“

10. října 2019: „Zapamatujme si velmi dobře ty, kteří šíří v této zemi nenávist, kádrují, podporují cenzuru, snaží se tolerantní Českou republiku změnit v nepřívětivou zemi, přejí druhým smrt a vyhrožují násilím.“

17. listopadu 2018: „Český fašismus je definitivně zpět. Z hrobu druhé republiky ho exhumoval tzv. Demokratický blok.“

Lepšolidi na Hradě

Ovčáčkovi nelze upřít určitou jazykovou barvitost, přičemž se projevuje jeho dřívější praxe v komunistickém deníku Haló noviny. Přesto se nelze zbavit dojmu, že píše spíš o svém chlebodárci a jeho sympatizantech.

A prezident? Na něj asi také nejlépe platí jeho vlastní slova, jimiž častuje svoje odpůrce, které označuje za lepšolidi. „Jsou to ti, kteří se považují za něco lepšího než my ostatní, kteří nám neustále radí, co máme dělat, kteří své názory považují za nadřazené názorům ostatních lidí.“ Přesně tohle dnes sedí na Miloše Zemana.