Teprve medializace úmrtí dvou klientek na COVID-19 v Domě seniorů v pražské Michli otevřela alarmující téma aktuální situace v pobytových zařízeních nejohroženější skupiny našich spoluobčanů. Deník FORUM 24 upozornil na tento případ jako první. K tématu jsme získali přímé svědectví rodinného příslušníka jednoho z pečovatelů tohoto zařízení.
Horečná snaha vlády vydávat urychlená doporučení a narychlo rozvážet desetitisíce respirátorů nejenže přichází tragicky pozdě, ale neřeší základní problém, kterým je konkrétní situace v místě a neochota či neschopnost plošně testovat klienty a personál v těchto objektech. Další potíží, která obnažila problém tohoto týdne, byla nepřipravenost státu na přemístění pozitivně testovaných klientů z takovýchto zařízeních do nemocniční péče. Jako by už někdo počítal s přirozenými ztrátami. Proto jsme považovali za nutné přinést následující rozhovor. Zdroj je důvěryhodný a podstatné informace ověřeny i z dalších zdrojů. Redakce jeho totožnost zná, ale tento svědek nechce zveřejnit své jméno.
Můžete prosím popsat časový sled událostí po vypuknutí koronavirové epidemie v Domě seniorů v Michli?
Nejprve musíme uvést, že toto zařízení je soukromé, a tudíž je pro majitele a provozovatele zásadní chránit svoji reputaci. Je pravdou, že ještě před doporučením vlády v tomto zařízení vedení zrušilo návštěvy, společné aktivity a společné stravování. Stalo se tak od 3. března. To nás trochu uklidnilo, ale na druhou stranu v té době nebyly k dispozici vůbec žádné ochranné pomůcky ani pro personál, natož pro klienty. Hygienická stanice Prahy 4 na opakované dotazy tvrdila, že je vše na cestě, že se čeká na čínská letadla… Návštěvy do domova sice nemohly, ale chodící klienti se mohli jít projít ven mimo areál.
Myslíte si, že to nebezpečí podcenilo i vedení zařízení?
Do jisté míry určitě ano, ale podle mého jde především o fatální selhání kompetentních institucí státu, a to v době, kdy jsme již sledovali děsivé záběry z podobných zařízení v Itálii či Španělsku. Majitel soukromého zařízení na jedné straně chrání zdraví a životy svých klientů, ale ze všeho nejvíce se snaží chránit svoje jméno a pověst. V týdnu od 16.3. (ve středu 18.) byla poslána domů jedna pečovatelka s horečkou, paní v již důchodovém věku. Nikoho však nenapadlo, že by měla být okamžitě testována na COVID-19. V té době ještě pozdější první oběť čile komunikovala s personálem i jinými klienty, s nimiž hrála karty a občas se šla nadýchat vzduchu mimo budovu. Musím se ohradit proti tomu, že obě zemřelé byly v beznadějném zdravotním stavu, a tudíž prostě zemřely, a COVID-19 to jen urychlil. To je lež. Toto zařízení a mnohé podobné funguje jako takový hotel s pečovatelskou službou a zdravotnickým záchytným kontaktem. Klienti nejsou ležáci v posledním tažení, kteří čekají na svůj konec v nějakém kómatu.
V tomto duchu to ale popisovali pánové Prymula a Vojtěch…
Nejen oni, podobně se vyjádřila i hlavní epidemioložka pražské hygienické stanice tento pátek ráno. Ještě ve středu večer brala celý příběh s neuvěřitelnou cynickou lehkostí a nechápala blížící se pohromu.
Co se odehrálo v uplynulých dvou týdnech?
V úterý 18. března byly konečně k dispozici jednorázové roušky (do té doby používali pečovatelé ručně šité ze svých vlastních zdrojů). Dostal je personál a klienti si je mohli dobrovolně vyzvednout na sesterně na svém patře. Opakuji – dobrovolně. Tento režim fungoval ještě ve středu 25. března. To byla veškerá ochrana. V době, kdy nesmíme ani do prázdného parku bez roušky, kdy se do karantény posílá každý, kdo jen překročí hranici s Rakouskem. V té době pobytové domovy důchodců neměly žádné upřesňující závazné pokyny dozorují hygienické stanice. To mi připadalo absurdní. Zároveň jsme však byli uklidňování, že se nic neděje, že je zařízení izolováno od okolního světa.
A kdy se situace vyhrotila?
Ta paní, která tento týden zemřela jako první měla již o víkendu 21.-22. března horečku. Zůstala však na pokoji s další klientkou. Teprve v úterý 24. března dopoledne byla převezena do nemocnice a tam jí diagnostikovali COVID-19. Vedení svolalo poradu, s tím, že se u této klientky jedná o vážné podezření. Zaměstnanci byli nabádáni ke klidu, ať o tom nikde nemluví, nedávají tuto informaci na svoje sociální sítě a setkání končilo oblíbeným zvoláním naší vlády, že to spolu zvládneme. Uklízečky ten její pokoj vytřeli dezinfekcí a tu druhou paní dali na jiné patro. To vše se dělo v personální nouzi, kdy chybějící pečovatele suploval jiný obslužný personál.
A jak reagovala hygienická stanice?
Podle mých informací až druhý den ve středu 25. března, kdy se pravděpodobně na popud nemocnice, kam byla pacientka ve velmi vážném stavu převezena, dostavily na místo dvě pracovnice z hygienické stanice Prahy 4. Udělaly lokální dezinfekci lůžka identifikované klientky a předaly vedení zařízení 26 čínských rychlotestů Rapid, aby se klienti s příznaky otestovali. Pak bylo vedení doporučeno, aby ten rychlotest absolvovali i pečovatelé a personál, který byl s dotyčnou poslední tři dny v kontaktu. To se týkalo třetího patra třípatrového zařízení s celkem 72 klienty. Ta druhá zemřelá paní byla na prvním patře a byla ten den ve vážném stavu převezena do nemocnice. Měla silný kašel, což bylo přisuzováno tomu, že kouřila. Ještě ten den se potvrdilo v zařízení pět případů nákazy koronavirem! Pro hygienickou stanici to však nebyl dostatečný apel k okamžitému plošnému laboratornímu testování všech klientů a zaměstnanců. Tu informaci o pěti infikovaných nám potvrdila vrchní sestra domova, s tím, že máme být v klidu, že to má hygiena pod kontrolou!
Jak to na vás zapůsobilo?
Je to děsivý zážitek, zvláště, když cítíte beznaděj. Od ředitelky a také od majitele jsme se následně nedozvěděli nic nového, kromě toho, že podporují naši vládu a čínskou záchranu. To jsem ponechal raději bez komentáře a pokoušel jsem se více dozvědět od pražské hygienické stanice. Na třetí pokus jsem se dovolal nějaké paní, která řekla, že ví o nějakém záchytu v Michli a že už se to standardně řeší. Ptal jsem se, co to je to standardně. Řekla mi, že už je po pracovní době a ať si zavolám zítra. Já jsem jí řekl, že tady jde o životy a ať to nebere na lehkou váhu. Lekla se až mé poznámky o možné medializaci tohoto hororového příběhu, který nás přímo ohrožuje. Řekla, že mi možná zavolá někdo kompetentní s pravomocemi, která ona nemá.
A ozval se někdo?
Ano, zavolala mi hlavní pražská epidemioložka, která je zřejmě i v pražském krizovém štábu. Nejprve mě chlácholila, že to mají pod kontrolou, že se personál a klienti otestují rychlotesty a bylo jim doporučeno, jak se mají chovat. Byl jsem neústupný a trval jsem na tom, že musí proběhnout odběry všech klientů a pečovatelů, že musí mít karanténu a dům by se měl zavřít a vydenzifikovat. Přerušila mě, že už mi nemá co říct, a musí se připojit na videokonferenci s panem premiérem. Řekl jsem ji, ať mi ve vlastním zájmu ještě zavolá, že ta situace je mimořádně vážná a dotýká se nás osobně.
Zavolala znovu?
Ano, řekla, že to po našem telefonátu bere vážně a že tam zítra pošle dvě nejzkušenější pracovnice. To jsem málem omdlel a zeptal jsem se jí, jestli to mám chápat tak, že tam dnes byly dvě sekretářky. Pak mi potvrdila, že v Praze mají ještě dva odchyty (hrozné slovo) na Chodově v domově seniorů, ale že v Michli je jich nejvíce. Ptal jsem se jí, co udělají, až k těm podezřelým přibydou zítra mrtví. Řekla mi, že nemám strašit. Že můj návrh ten dům uzavřít a klienty někam odstěhovat je nereálný, protože je nemá kam odvézt. Ať se prý obrátím na magistrát. To jsem pak udělal a radní pro zdravotnictví řekla své kolegyni z Rady, že je to v kompetenci hygieny, a oni s tím nic dělat nemůžou, ale o odchytu v Michli věděla. Asi už taky měla po pracovní době. Šílené! Oznámil jsem na závěr v dalším urgentním hovoru paní epidemioložce, že můj syn zůstává v preventivní karanténě, když už mu to nenavrhla ona a ani jeho zaměstnavatel, a důrazně ji žádám, aby mu byl urychleně proveden laboratorní odběr. Nejprve mi řekla, že to není v její moci, ale pak se polekala medializace a souhlasila se mnou. Odběr mu byl proveden až v pátek odpoledne po opakované urgenci. Zaměstnavatel ho nekontaktoval vůbec a všichni kolegové mají zákaz cokoliv komukoliv sdělovat.
Co bylo další den?
Ve čtvrtek se tomu začala věnovat média. Nemohl jsem jinak. Paní ředitelka nejprve tvrdila, že má strategickou poradu a nemá do druhého dne čas, a pak jinému médiu sdělila, že tam mají momentálně běžnou kontrolu hygieny. Ono jde v prvé řadě o to, že to ohrožuje moje dítě a celou rodinu, ale podobné příběhy se pravděpodobně nyní odehrávají i v jiných zařízeních, v nichž neměli v kritických dnech žádné ochranné pomůcky, dostatečný počet kvalifikovaného a zkušeného personálu ani vhodné prostorové možnosti. Naprosto selhal metodický dohled a praktické kroky k naplňování pandemického plánu u věkově nejohroženější skupiny obyvatel. Zájem médií probudil kompetentní instituce k akci. Na místo přijely ve čtvrtek odběrové sanitky (po dotazu médií na magistrátu a na pražské hygieně!) a započal plošný stěr vzorků u všech přítomných. Nikdo však nevzal do ruky seznam všech zaměstnanců, i těch momentálně nepřítomných, neobvolal je a nezajistil jejich okamžité odběry. Opakuji, v našem případě se tak stalo až po opakované urgenci a do této chvíle s námi nikdo neřešil ani žádnou karanténu. Syn bude mít výsledky až v úterý. Nikdo s ním nekomunikuje, kolegové k tomu mají zákaz mluvit s kýmkoliv. Ve čtvrtek večer jsme se z České televize dozvěděli, že dvě dámy zemřely. Syn je dobře znal a v minulých dnech a týdnech byl s oběma v kontaktu. Je to hodně traumatizující zážitek. Každý člověk v pokročilém věku má vždy nějakou další diagnózu, ale to neznamená, že musí ze dne na den zemřít!
Už znáte výsledky čtvrtečních odběrů klientů a zaměstnanců?
Ne, prý stále ještě nejsou. Údajně je potvrzena jedna pečovatelka a asi i další klienti. To není nikterak uklidňující situace, stejně tak jako páteční tiskovka pánů Vojtěcha, Prymuly, hlavní hygieničky a přizvaného ředitele Thomayerovy nemocnice. Noční slib ministra zdravotnictví, že zaveze 200 tisíc respirátorů do všech domovů seniorů působí už jako ex post výsměch. To dříve a jinak nešlo? To musí nejprve umřít pár lidí? A co se tím v praxi řeší? Proč to u nás nešlo jako na Tchaj-wanu a v Jižní Koreji? Proč nemáme stále dostatečný počet testovacích setů? Opravdu si Vojtěch s Maláčovou myslí, že teď někoho zajímají jejich debaty o tom, kdo za co může? To není téma k nějakým koaličním taškařicím, tady jde o životy lidí. Uvědomuje si to ta parta dočasných správců našich daní, anebo je jim to jedno a myslí jen na své PR a bůhví na co? Hrají s námi cynickou ruskou ruletu. V Michli se odehrálo něco, co se možná děje i jinde. Sleduje někdo náhlá úmrtí v domovech seniorů? Bez plošného preventivního testování a včasné izolace nakažených se stav bude zhoršovat. Kdyby se nemedializoval tento příběh a některé další… To raději nechci ani domýšlet. Nejhorší je ten pocit bezmoci. Naprosto chápu, že všichni všechno zažíváme poprvé, rozměr této celosvětové pandemie nás všechny zastihl nepřipravené, právě proto je tak důležité mít důvěru v ty, kteří mají naše osudy ve svých rukou, tedy stát a jeho instituce. A to po této brutální zkušenosti mít nemohu. Mě nezajímají PR body nějakých kašparů a čínské kšefty těch, které raději nebudu ani jmenovat, publikovatelné slovo pro ně nenalézám….
