Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) a policejní prezident Martin Vondrášek FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Každý soudný člověk, který toto horké léto sleduje divadlo, v němž účinkuje česká policie, si nutně musí klást otázky plné obav. Jak vlastně funguje náš stát? Nakolik loajální jsou vůči státu vysocí představitelé různých útvarů policie a dalších bezpečnostních složek? Hlavní charakteristikou posledních veřejných případů je přitom naprostá neprofesionalita a nekulturní chování.
Kauza Dozimetr, kterou šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Jiří Mazánek prezentuje jako největší úspěch svého útvaru při rozkrývání „top zločinu“, směřuje spíše k frašce než k potvrzení fungování rozsáhlé korupční mafie. Absurdní holedbání ředitele NCOZ přitom odkrývá jakýsi jeho zvláštní zájem na kauze, která tvrdě poškozuje jednu politickou stranu. Kdyby mlčel, udělal by lépe. To je ale jen začátek.
Zasahování neuniformovaných policistů proti odpůrcům Andreje Babiše na jeho mítincích veřejností značně otřáslo. Nyní se zdá, že tento otřes vede k polovičaté nápravě, ale stejně se policejnímu prezidentovi a ministrovi vnitra nepodařilo rozptýlit obavy, že část policie se bratříčkuje s Babišovou soukromou armádou. Tajné policisty, kteří se nám tak nepěkně odhalili, přitom spojuje s Babišovými gorilami z vizuálního hlediska už ta úžasná estetika vesnického fitka.
Poslední případ, v němž jde o komediální prověřování ředitele civilní rozvědky (Úřad pro zahraniční styky a informace – ÚZSI) Petra Mlejnka kvůli jeho kontaktům s údajným mafiánem z kauzy Dozimetr Michalem Redlem, je naprosto otřesným vrcholem letošního policejního divadla. Veřejnost, která sleduje policejní prověřování čerstvého šéfa rozvědky, musí nabýt dojmu, že naše bezpečnostní složky jsou v rozvratu. Jak je vůbec možné, že se něco takového děje v naší zemi veřejně? Veřejné propírání kontaktů šéfa rozvědky je přece v naprostém rozporu s obecnou představou fungujícího a bezpečného státu.
Je ovšem třeba dodat, že nejde jen o otřesné praktiky v bezpečnostních složkách, nýbrž také v žurnalistice. Reportér Janek Kroupa, který ve středu přinesl „investigativní zjištění“, že šéf rozvědky Mlejnek udržoval kontakty s Redlem, už ve čtvrtek veřejnosti hlásí, že šéfa rozvědky prověřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Dozvěděl se to investigativně přímo ze zdrojů blízkých vyšetřování. Ostatní média tuto zvrhlost bezmyšlenkovitě opakují.
Tato „investigativní žurnalistika“ je založena velmi pravděpodobně na protiprávním chování a na neloajalitě vysokých policistů vůči státu. Je zarážející, že naše bezpečnostní složky nejprve prověřují šéfa rozvědky, udělí mu bezpečnostní prověrku, a pak mu přiřknou kontakty s mafií. Ale to hlavní je, že místo aby to šly hlásit ministrovi vnitra a premiérovi, tak to jdou nahlásit Janku Kroupovi.
Poslední únik informací z GIBS už ani reportér nezakrývá. Asi se jeho zdroje nemají čeho bát. Spolupráce policie s médii při likvidaci jedné z vládních politických stran je u nás zjevně normální. Připomeňme, že šéf GIBS Roman Dragoun vystřídal v éře vlády Andreje Babiše nepohodlného Michala Murína. V čele Národní centrály proti organizovanému zločinu stojí Jiří Mazánek, který také nastoupil v éře Andreje Babiše.
Zarážející je přitom vůbec to nařčení, že někdo s někým udržoval kontakty. Jestli je skutečně celou zjištěnou a okázale prezentovanou informací, že šéf rozvědky měl kontakty s někým, kdo byl z čehosi obviněn, tak vůbec nejde o investigativní žurnalistiku, a nejde ani o seriózní žurnalistiku. Jde o denunciační žurnalistiku. Relevantní zprávou by bylo, že obsahem kontaktů byla trestná činnost, ale nikoli to, že někdo někoho zná.
Je zarážející, že žádný editor reportéra nezastavil a neřekl mu, že zpráva o tom, že někdo někoho zná, není ničím relevantní. Každý člověk může udržovat kontakty třeba s Jackem Rozparovačem. Podstatné je, zda víme, že Jack je rozparovač a také zda skutečně vraždí lidi. Informací o Redlovi není tolik, aby bylo tak jasné, že kontakty s ním jsou diskvalifikující.
Když se ale taková temná věc, jako je „udržování kontaktů“, chytře propagandisticky podá, tak může třeba i někoho zničit. A nelze se ubránit dojmu, že o to tu policii jde. A Kroupa tomu zřejmě bezmyšlenkovitě slouží. Andrej Babiš se na twitteru raduje tak, že volá premiéra, aby se vrátil z dovolené, protože se mu šéf rozvědky paktuje s mafií. To je to, co se Kroupovi povedlo: nulová fakticita, zato šťastný Andrej Babiš.
Smutným aktérem celého letního policejního divadla je ministr vnitra Vít Rakušan. Nebylo asi příliš moudré přivést do pozice šéfa ÚZSI člověka, který nepracoval v posledních letech v bezpečnostních složkách a pohyboval se v podnikání. Není také příliš taktické, když odsekne, že ho Mlejnkovy kontakty s Redlem nezajímají, ačkoli víme, že samotné nařčení z „udržování kontaktů“ je absurdní. To hlavní ale je, že kauza Dozimetr jej jako ministra nejspíš zcela paralyzovala. On, který by mohl stát za potřebnými změnami a očištěním bezpečnostního aparátu od Babišovy agentury, je takřka odsouzený k nečinnému přihlížení tomu, jak lidé v jeho rezortu produkují mediální humbuk. Pravděpodobnou podstatou překotné medializace kauzy Dozimetr může být právě paralyzovaný ministr vnitra a v širším smyslu paralyzovaná vláda.
V každém případě je letní policejní divadlo velkou ostudou České republiky, českých bezpečnostních složek i české novinářské branže. Tolik nezodpovědnosti a neloajality vůči státu a veřejnosti se hned tak nevidí. A této hnusné frašce vévodí smějící se virtuální Babiš na twitteru.
Poznámka autora: Několik hodin po publikaci tohoto komentáře vydala GIBS stanovisko, v němž dementovala vyšetřování šéfa civilní rozvědky Petra Mlejnka.
